Tak to vidím já !

  Bylo, nebylo. Byl jednou jeden muž, říkejme mu třeba Václav, a ten postavil dům, zasadil strom a zplodil syna. Tak to má být, jak se praví v lidové tradici. Dům i strom odkázal svému synovi, aby pokračoval v jeho započatém díle. Václav mladší začal opravovat zděděný domek, aby si do něho přivedl svoji manželku. Opravil tak střechu, vyměnil okna a podlahu, ale jakoby v tom domě něco chybělo. Láska, hřejivý pocit sounáležitosti s lidmi, kteří žijí pod jednou střechou. To mu Václav starší neodkázal. Na to jaksi v samém spěchu zapomněl. Co jsem tím úvodem chtěla říci? Asi je to jasné, ale udělejme si malé opáčko. Pod slovem odkaz nebo ještě lépe závěť si člověk připomene jen ty hmotné statky. Tedy zdědit můžeme domy, hrady, zámky, lesy, pole a já nevím, co ještě. A pokud je nás více dědiců na jednu věc, můžeme se vidět u soudu. A to leckdy znamená rozepři v rodině, jež se táhne někdy i generace. Rozhádaní bratři, sestry či jiní příbuzní patří mezi jevy...

  Tak jo. Čas vánoční je tady. A ten, kdo si myslí, že nebude vůbec hektický, ale naopak, bude zklamán. Alespoň někteří. Ti, kteří si dokážou vánoční pohodu naordinovat a jen tak nic je neohrozí, ti zklamáni nebudou. Pro ty, kteří jsou v práci od nevidím do nevidím, aby dokončili všechny resty a potěšili šéfy a šéfové, nastávají závody. Ale nejsou ve sjezdovém lyžování ani ve skoku dalekém, jsou v poklusu do práce, z práce, pak nakoupit suroviny na vánoční pečení, dárky, pokud už víme, které.   Doma leštíme, pulírujeme a zdobíme byt, aby druhý den byl úplně stejný jako ten předešlý. Až do vánoc. Ale víme, o čem vlastně ty vánoce jsou? Jde o příběh křesťanský, kdy se v Betlémě, na území  dnešní Palestiny, narodil Marii a Josefovi syn, jenž dostal jméno Ježíš. My ho známe jako Božího syna, Spasitele lidstva, ale také Mesiáše Židů. Ukřižován byl roku 30 našeho letopočtu v Jeruzalémě, kde byl také pohřben. To jsou známé věci. A protože se narodil v...

  Rok se s rokem sešel a je to tady zas! Do ulic se vydá Mikuláš a anděl, aby rozdali dárky hodným dětem, a čert, aby postrašil ty zlobivé. Mikuláš a jeho pomocníci rozdávají dárky sice za malou úplatu, kterou je básnička, písnička nebo slib, že budou hodní a čert hudruje a straší ty takzvaně zlobivé, které tak označí maminka s tatínkem. Znám jednu rodinu, kde takového chlapečka mají. Moc neposlouchá, zlobí mladší sestřičky a i ve školce se rád pere. Když už žádné domluvy nepomáhaly, začali rodiče chlapci vyhrožovat, že v prosinci přijde nejen Mikuláš a anděl, ale i čert. A ten se na něj chystá. Chlapci, říkejme mu třeba David, to bylo jedno, alespoň se tak tvářil. Ale když konečně trojice dorazila k nim domů a pekelník začal vyhrožovat, David úplně oněměl. Nevydal ani hlásku. Až teprve, když byli v nedohlednu, dostal hysterický záchvat, brečel a třásl se strachy. Byl to tedy dobrý nápad, povolat čerta? V tomto případě to opravdu nebyl roztomilý čert...

  Znáte to. Obalujete řízky, a aby vám čas lépe utíkal, tak si prozpěvujete. Člověk ani nepřemýšlí, jakou písničku, jestli tu, co slyšel naposledy v rádiu nebo nějaký starý hit nebo třeba lidovku. A uprostřed toho smažení řízků jsem se zamyslela nad nejrůznějšími texty písní. Všimněte si, jak se během staletí obsah mění. I když zase ne tolik… Tak mezi první místa patří určitě lidová píseň. Většinou nemá ani autora, ale pro svou oblíbenost se předávaly z generace na generaci, a tak se zpívají vlastně dodnes. Lidové písničky jsou bezprostředně ovlivněny prostředím, ve kterém vznikly a ve kterém byly dále ústně šířeny. Lidé si je zpívali při práci na poli, ve stodole, na zahradě nebo za dlouhých večerů. No, a samozřejmě při tancovačkách. Jen si vzpomeňte na svou první písničku z dětství. Třeba „ Skákal pes, přes oves, přes zelenou louku“ nebo „Pec nám spadla, pec nám spadla, kdopak nám ji postaví“. Text radši komentovat nebudu, ale zpívá se dodnes, že? Asi se dětem ty...

  Padá listí, zlaté, rudé, je ho plná zahrada. A co potom padat bude, až to listí opadá? Na začátek jsem si vypůjčila slova Františka Hrubína z básně Podzim. A to proto, že měsíc říjen se opravdu vydařil. Bylo nádherně, sluníčko svítilo i hřálo, i když listí ze stromů padalo o sto šest. Občas jsem se udiveně zastavila nad tím, jaké barvy může příroda vytvořit. Kam se hrabou všichni malíři dohromady. A snad poprvé v životě jsem se zastavila s očima upřenýma na ty listy, které hrály duhovými barvami, nekoukala do země a nespěchala rychle domů. Díky, přírodo…   Od jara do podzimu má listí zelenou barvu díky chlorofylu. Na podzim se chlorofyl rozpadne a je vystřídán buď odolnějším barvivem karotenoidem, kdy se list zbarví do žluta, nebo antokyanem, který nám zabarví list do červena. Někdy mohou listy obsahovat i třísloviny, které vytvoří v kombinaci s barvivy karotenoidy hnědou barvu. To je takový základ. Ale většinou se to přírodě podaří tak, ...

  Kdo by neznal slavnou divadelní hru od Moliéra, že? Tento pán nebyl jen velký spisovatel, ale hlavně úžasný pozorovatel lidí. Stačilo mu rozhlédnout se kolem sebe a hned měl o čem psát. Geniální, pane Moliére. Argan, tedy ústřední postava, si o sobě myslí, že je nemocný a dává to všem patřičně najevo. Jenže je ale zdravý. Lékař potvrzuje jeho myšlenky a předepisuje mu léky, za které Argan utrácí dost peněz… A teď se přesunu ze 17. století, ve kterém autor žil, do dneška. Možná jste se ve svém okolí setkali s lidmi, kteří si neustále stěžují na své zdraví. To samo o sobě ještě nic neznamená. Každého občas bolí hlava, záda, břicho… Zdravý nemocný jde ale dál. „Škrábe mě stále v krku, určitě mám rakovinu,“ pronáší smutně a objedná se k lékaři. Tam pokračuje ve výčtu svých potíží: „Točí se mi hlava, jsem tak slabý, že sotva udělám pár kroků…“ A tak začne nekonečné kolečko vyšetření. Krev, sono, ultrazvuk… Výsledek nula. Poté nastoupí nový lékař, další a další special...

  A máme to tu. Zase jedno slovo složené, čímž myslím slovo z nadpisu, tedy dobrosrdečnost. Obě slova jsou významu pozitivního a ukazují tak na člověka dobrého a ještě navíc se srdcem na správném místě. O takovém člověku se říká, že má srdce na dlani nebo srdce ze zlata. Vyberte si! Takový člověk si určitě zaslouží plný počet bodů, ale může se stát, že zatímco on dává, tak někteří jen berou. Prostě toho dobráka využívají. Mít ve své blízkosti dobrosrdečného člověka je víc než výhra v loterii. Na takového jedince se můžete totiž vždycky spolehnout. Potřebujete poradit? Potřebujete pomoc? Zavolejte panu nebo paní DS (DobroSrdečný/á). Bývá k dispozici pokaždé, když ho potřebujete. Jak ho poznáte? Snadno. Je laskavý ke svým podřízeným, ujímá se opuštěných zvířátek, štědře obdarovává bezdomovce… Já si vždycky na tyto lidi vzpomenu pokaždé, když se vybírají peníze na dobrou věc. A vždycky radostně pookřeji, kolik dobrých lidí je mezi námi. Pomoc potřebuje občas každ...