Tak to vidím já !

Tak jo. Už je tu zase filmový festival v Cannes. Alain Delon dostal cenu za celoživotní dílo, i když protesty za strany americké organizace Women and Hollywood byly silné. Nakonec Alain cenu dostal a myslím, že oprávněně. Hodnotí se totiž jeho filmová kariéra a ne osobní život a názory. A pak! Kdo by z mé generace Delona nemiloval? Černého tulipána jsem viděla asi šestkrát a klidně si ho pustím po sedmé. Krásné herečky na festivalu se předhánějí, která si oblékne svůdnější šaty, a zvědavé čtenářky se o tom mohou dozvědět hned z několika zdrojů. Ano, píše se o tom všude. Více než oblečení atraktivních dam je divák samozřejmě zvědav na filmy, které se na festivalu objeví. Vždyť právě kvůli nim se festival koná. Tedy kvůli filmům, ne kvůli krásným šatům. A tak svá filmová díla představí režiséři jako Tarantino, Jim Jarmusch nebo Pedro Almodóvar. A jsme u toho. Jaké máte rádi filmy? Na co chodíte do kina? On je totiž vkus diváka odlišný. Asi to souvisí s dobou a s pohledem na svět.

Když se vám v životě něco nedaří, také to svádíte na osud? Ach jo, to mám ale těžký osud, ať dělám, co dělám, tak to nevyjde. Nebo tohle… Jedna známá mi vyprávěla, že asi tak před rokem seděla sama v obýváku, ale něco jakoby ji táhlo ven. A tak šla na procházku. Na Vyšehradě se posadila na lavičku, protože už jí bolely nohy a koukala pánu bohu do oken. Za chvíli si k ní přisedl kluk s kolem, které opřel o strom. Měl rozbité koleno, a tak si ho ošetřoval. Netrvalo dlouho a dali se do řeči. Příští víkend už vyrazili na kolo spolu. Tak, jak to teda je? Osud nebo náhoda? Některé situace vypadají, jako by prostě nemohly být náhodné, ačkoli zdravý rozum říká něco jiného. Já sama jsem na jedné zahraniční cestě potkala člověka, se kterým jsem si výborně popovídala. Před mým odjezdem mi dal svoji vizitku se svým jménem… Pro případ, že bych se chtěla ozvat. Zapomněla jsem na to. Asi tak za měsíc jsem šla do knihovny. Mám ráda historii, a tak jsem hledala knížky v této sekci. Jedna mě obzvlá

Tak už jsme zase 30. dubna pálili čarodějnice. Jde o takzvanou filipojakubskou noc a o lidový zvyk, spojený s pálením ohňů a vírou v čarodějnice. V podstatě je to pohanský rituál, kterým se slavil příchod jara. Neslaví se všude, ale oslavuje se třeba i u našich sousedů, tedy v Německu. I když tam oslavy probíhají podle regionů a ty, které jsou podobné těm našim, se slaví hlavně na severu. Také ve Skandinávii je tato tradice běžná. Ať už se jedná o Švédsko, Dánsko nebo Norsko. Říkají tomu Valpuržina noc. Kdopak byla ta Valpurga? Byla prý svatá a bojovala proti temným silám. Prostě tento pohanský zvyk byl využit církví k boji proti čarodějnicím. O tom se raději nechci rozepisovat, ale v čarodějnických procesech bylo upáleno mezi lety 1550 – 1650 mnoho nevinných lidí. Podobné svátky se slaví také na Slovensku, Polsku, Finsku, Rakousku a Velké Británii, tím myslím i Irsko a Skotsko. Funkce těchto oslav je ale již jiná, než tomu bylo dříve. Už nejde o žádné vítání jara, spojené s pálení