Tak to vidím já !

  Ano, všichni si dobře vzpomínáme na film Jáchyme, hoď ho do stroje a tato hláška se vžila do našich slovníků nejen u nás starších, ale i mladších ročníků. Jenže! Úplatky tu byly vždy, jsou stále a je mi to líto, ale i budou. Zrovna tak korupce. Nestačíme se divit, kolik případů vyplouvá na povrch a my se dušujeme, že my bychom nikdy… Jenže příležitost dělá zloděje, přátelé! Je to prostě rozšířený jev, který nejvíc bují v rozvíjejících se ekonomikách. Zejména v podnikatelské sféře, což je jasné jako facka. Prostě všude tam, kde jde o peníze. Nebo lépe řečeno, kde mohu přijít k penězům. Ty prostě hýbou světem. Kdo je má, chce jich ještě víc, a kdo je nemá, tak závidí. A s tím roste chuť vymyslet, jak k nim přijít. Problémem úplatkářství je jeho výnosnost. Odhrneme oponu a podíváme se dob dávno minulých. Již ve starověké Mezopotámii se korupci snažil formálně postihnout Chammurapi ve svém zákoníku. Egypťané, konkrétně král Chetej, navrhoval vyplácet úřední...

  „Vzpomínáš si ségra na Vánoce, když jsme byly malé? Jak táta prudil mámu a pořád hudroval?“ „Ne, to si teda nevzpomínám, vždyť Vánoce vždy proběhly v pohodě!“ No, a jsme u toho. Vzpomínky… Vždy jsem si myslela, že určitou událost si mohou lidé pamatovat úplně stejně. Jenže to je omyl. Jak jsem se dočetla, informace o jedné události nejsou uložené na jednom místě v mozku. Vše, co jsme prožili je rozprostřeno v různých oblastech mozku. Jakmile si na určitou situaci vzpomene, mozek začne skládat puzzle. Jenže to není jen tak jednoduché. Při každé nové skládačce vstupuje do hry i náš aktuální vnitřní svět. Záleží tedy na nás, jak se právě cítíme, jak přemýšlíme a jaké nové informace jsme časem získali. Výsledkem pak může být úplně jiná vzpomínka. A proč si moje sestra vybavuje Vánoce jinak než já? Inu, zase za to může mozek. Tak za prvé byl v dané situaci každý u nás v jiném emočním stavu, vnímal úplně jiné detaily než ten druhý a událostem dával jiný význa...

  Starý rok se pomalu blíží ke konci a Nový už klepe na dveře. Copak o to, děje se tak rok, co rok. Ale jsou mezi námi tací, kteří se nejvíce těší na oslavy, s tímto svátkem spojené. Zvláště ti mladí. Ale kdy se začalo vlastně slavit? A proč? Představte si, že kořeny oslavování nového roku probíhalo již ve starověkém Babylónu, a teď se podržte! 2000 let před naším letopočtem. Tehdy se konal nábožensky významný festival Akítu a trval přibližně jedenáct dní. Jenže, velevážení, tyto oslavy probíhaly na jaře, obvykle kolem jarní rovnodennosti. Jasně, protože to souviselo se zemědělským cyklem a začátkem nového setí. Důležitá činnost pro přežití. Součástí oslav byly složité rituály, procesí, zpěv a oběti. A hlavní postava? Bůh Marduk, vládce a stvořitel světa. A teď nakoukneme do starověkého Egypta. Tady se také slavilo. A zase šlo o praktickou stránku věci. Každoroční záplavy řeky Nil byly pro egyptskou civilizaci klíčovou událostí. Zajišťovala totiž úrodnost půdy a zemědělskou ...

  Je to vůbec možné? Nedávno mě zaskočily vzpomínky na uplynulé Vánoce a ony už jsou dávno pryč a chystáme nové. Zdobíme byt, pečeme vánoční cukroví, někdo i vánočky… Před Vánoci se ozdobí stromeček a je hotovo. A pak přijdou na řadu zvyky, které občas ještě některé rodiny dodržují. Mezi oblíbené patří vložit pod ubrus na štědrovečerním stole šupinu z kapra. Ta symbolizuje peníze a zabezpečuje, aby vám příští rok nechyběly. Úplně nejlepší je strčit šupinu poté i do peněženky. Pak se vás budou peníze držet po celý další rok! U nás v rodině se tradice dodržovaly a jako první se vždy krájelo jablko. Když se objevila hvězdička značilo to pevné zdraví. Pokud ne, nebylo něco v pořádku a nabádalo k opatrnosti. Dále se u nás dodržoval celodenní půst a žaludek se těšil na štědrovečerní večeři. Kdo půst nedodržel, neuviděl zlaté prasátko. No jo, nikdy jsem ho neviděla, dokonce ani to se zahnutými zuby… Když jsem tuto tradici přinesla do své nové rodiny, byli značně otráveni....

  Tedy, aspoň se to říká. Všechno se jednou odhalí a ten, kdo lže asi občas nemůže v noci pořádně spát. Alespoň já si to myslím. Ale proč vlastně lidé lžou? Těch důvodů je několik. Nejčastěji je to pro vlastní prospěch, jako je získání výhody, vyhnutí se trestu nebo ochrana pověsti či zisku. Prostě lidé občas lžou, jako když tiskne. Stačí se podívat na některé obchodníky a jsme hned doma. Všechno to, co nabízí je nejlepší, nejodolnější, nejkrásnější, nejzajímavější… a já nevím, kolik těch nej tam vlastně může být. Hlavně, abyste koupili. Jupí! Tedy to si zavýskne ten prodavač. A že těch produktů a služeb na světě roste jak houby po dešti, je smutný fakt. Moje známá pořád nemohla najít toho pravého, a tak se obracela na nejrůznější mágy a vykladače karet. „Už to vidím, paninko,“ ubezpečovali jí všichni, „ženich je na cestě.“ Obávám se, že je na cestě doteď. Ale naděje umírá poslední, že? Růženka rozbila růžovou vázu, zrovna tu, kterou maminka opatrovala jako oko v hlavě....

  Nedávno se mi dostala do ruky knížka Můj soused je čaroděj od afrikanistky Kateřiny Mildnerové. Knihu jsem přečetla jedním dechem, ale hned mě inspirovala k zamyšlení.   Tradiční léčitelství a víra v zázračnou moc bylin, kouzel a magie hraje u místních obyvatel obrovskou roli. A s tím i obrovská víra v léčitele, kouzelníky a čaroděje. A tak mě napadlo, málo platné, lékaři se svojí vědou mohou jít do háje. Samozřejmě přeháním, ale něco pravdy na tom je. Že se jedná o výnosný byznys? Ale jděte. To byste v tamní komunitě moc nepochodili. V Evropě platí zákony, které se týkají zdravotnických pracovníků a také vymezují zdravotní služby, které osoby, jež nemají lékařské vzdělání poskytovat nemohou a nesmí. Neplatí ani studium nejrůznějších kurzů, léčitelských škol, ani náročné zasvěcování u šamana domorodého kmene v Amazonii. Ale zakázat se nesmí. Žijeme v demokratické společnosti, a pokud se za nemocného přítele chodím modlit za jeho uzdr...