Láska otcovská
Tak konečně začínám psát. Odkládám to už měsíc. Vždycky jsem si myslela, že když nebudu chodit do práce, půjde mi psaní jako po másle. Nejde mi to jako po másle. Tedy to psaní. Téma mám, ale nevím, jak na to. Hm… Tak to zkusím jinak. Je konec dubna a venku je nádherně teplo. A teplo já mám ráda. Teplo a světlo. Už ráno, když se dere sluníčko přes žaluzie, mne to vytáhne z postele. No a pak ven. Na vzduch. Sice se vracím plná puchýřů (tedy na nohou)… ne a ne vybrat ty správné boty… s nohami v lavoru se večer cítím fajn! Prostě mám teplo ráda … Tolik na úvod. A teď k tomu prvnímu tématu. Je to něco o mravnosti, o etice, o svědomí, o odpovědnosti, co já vím ještě o čem… Ale určitě je to věc individuelní. Tedy pohled na ni. A teď jak to tedy vidím já! Je možné mít rád (milovat, ale to už je fakt dost silné slovo) někoho, kdo na vás celý život kašlal, i když o Vaší existenci věděl? Jenže pravděpodobně se mu vaše bytí nehodilo „do krámu?“ Já s tím mám problém. Když se v padesáti