Tak to vidím já !

  Bylo, nebylo. Byl jednou jeden muž, říkejme mu třeba Václav, a ten postavil dům, zasadil strom a zplodil syna. Tak to má být, jak se praví v lidové tradici. Dům i strom odkázal svému synovi, aby pokračoval v jeho započatém díle. Václav mladší začal opravovat zděděný domek, aby si do něho přivedl svoji manželku. Opravil tak střechu, vyměnil okna a podlahu, ale jakoby v tom domě něco chybělo. Láska, hřejivý pocit sounáležitosti s lidmi, kteří žijí pod jednou střechou. To mu Václav starší neodkázal. Na to jaksi v samém spěchu zapomněl. Co jsem tím úvodem chtěla říci? Asi je to jasné, ale udělejme si malé opáčko. Pod slovem odkaz nebo ještě lépe závěť si člověk připomene jen ty hmotné statky. Tedy zdědit můžeme domy, hrady, zámky, lesy, pole a já nevím, co ještě. A pokud je nás více dědiců na jednu věc, můžeme se vidět u soudu. A to leckdy znamená rozepři v rodině, jež se táhne někdy i generace. Rozhádaní bratři, sestry či jiní příbuzní patří mezi jevy časté. Dle méně až přespříliš. No

  Tak jo. Čas vánoční je tady. A ten, kdo si myslí, že nebude vůbec hektický, ale naopak, bude zklamán. Alespoň někteří. Ti, kteří si dokážou vánoční pohodu naordinovat a jen tak nic je neohrozí, ti zklamáni nebudou. Pro ty, kteří jsou v práci od nevidím do nevidím, aby dokončili všechny resty a potěšili šéfy a šéfové, nastávají závody. Ale nejsou ve sjezdovém lyžování ani ve skoku dalekém, jsou v poklusu do práce, z práce, pak nakoupit suroviny na vánoční pečení, dárky, pokud už víme, které.   Doma leštíme, pulírujeme a zdobíme byt, aby druhý den byl úplně stejný jako ten předešlý. Až do vánoc. Ale víme, o čem vlastně ty vánoce jsou? Jde o příběh křesťanský, kdy se v Betlémě, na území  dnešní Palestiny, narodil Marii a Josefovi syn, jenž dostal jméno Ježíš. My ho známe jako Božího syna, Spasitele lidstva, ale také Mesiáše Židů. Ukřižován byl roku 30 našeho letopočtu v Jeruzalémě, kde byl také pohřben. To jsou známé věci. A protože se narodil v Betlémě ve chlévě, vznikají všude na sv