Tak to vidím já !

  Pokud si všimnete, že má Pavel nebo Pavlína pod okem nebo na rameni modřinu, hned vás napadne myšlenka: „Co se mu asi stalo? Uhodil se? Nebo ho někdo napadl?“ Prostě modřina nebo nějaký jiný šrám na viditelném místě je nepřehlédnutelná. Jestli si ji uvedený člověk způsobil sám nebo byla zapříčiněna cizí vinou, vyjde časem na povrch. Tedy většinou. Jednoduše řečeno projevy fyzického násilí jsou vidět. Zatímco rány na duši vidět nejsou, ale bolí stejně. A navíc. Psychické zneužívání často nebývá tak okaté a leckdy to nepozná ani sama oběť. Že vás milující partner často (ne-li denně) očekává před zaměstnáním? Hm, jak milé. Vyptává se, co jste celý den dělali, kde jste byli a s kým? Je úžasný. Má o mě takový zájem. Jenže! Je tomu opravdu tak? Nechce vás náhodou jen pro sebe? Vyvádí, pokud se vám nemůže dovolat? Dělá scény, pokud vyrazíte večer bez něj/ní jen s přáteli? S kolegy z práce? To není zrovna partnerský přístup. Nebo alespoň ne zdravý. Řekla bych to slůvky „bacha na to“. Důvodem

  „Mám kamaráda, kterému mohu říct úplně všechno“, říká Milena. To samé tvrdí i Pavel, že si s Barborou rozumí víc než s kamarády. No, nevím. Nějak se mi to nezdá. Obávám se, že z jedné strany tam může být vždycky něco víc. Třeba naděje, že se přátelství promění v něco jiného. A vůbec! Lidé na čistý vztah mezi mužem a ženou příliš nevěří. Všimněte si, že pokud jste single a vyrazíte do společnosti s opačným protějškem, hned se v zákulisí probírá, kdože ten dotyčný je. „Kamarád? Ty tomu věříš?“ Kroutí hlavami všudypřítomné klevetnice. Jednoduše na vztah čistý jako studánka věří málokdo. A přece prý kamarádství mezi opačným pohlavím existuje. Jen je potřeba se v takovém přátelství pohybovat trochu jinak než v kamarádství mezi samotnými děvčaty nebo kluky. Jako první věc, kterou je třeba udělat hned na začátku, je si vše vyjasnit. Na rovinu si říct, že máte partnera nebo že je vám fajn samotné, samotnému. Nevzbuzujte v někom plané naděje a nevysílejte falešné signály. V restauraci plaťt