Tak to vidím já !

  Nedávno jste slavili své třicátiny a pořád se ještě nemůžete vzpamatovat z toho věku dospělosti a najednou slavíte zas. Jenže padesát, šedesát, sedmdesát… Jak se tohle mohlo vůbec stát? Čas je prostě neúprosný. Nemůžete ho uplatit, byť máte v bance tučné konto. Nemůžete ho zastřelit, byť se znáte se sicilskou mafií, nemůžete ho ani svést, byť se na něj svůdně usmíváte. Zastavit čas nejde, neboť fyzika má své pevné hranice. A pouštět se do debaty o fyzice mi opravdu nepřísluší. Je to disciplína, které rozumím jako koza petrželi. Co tedy zbývá? Smířit se s tím. Protože pokud ne, čeká nás temná díra zvaná deprese a úzkost. Využít svůj čas k tomu, co nám dává smysl a přináší radost. Protože nikdo z nás nezná dne ani hodiny, tak proč se tím trápit, že? Toužíte odjet do Tramtárie? Tak tam jeďte, nejlépe hned zítra nebo příští týden. Pokud to zdraví dovolí, sbalte kufry a tradá. Chce umět japonsky? A co vám brání? Překonejte lenost a dejte se do toho! Možná to půjd...