Tak to vidím já !

„Tak to ti teda závidím“, řekla mi kamarádka a honem dodala „ale v dobrém“. No jistě, pomyslela jsem si, to přece vím, jinak bych tě za dobrou kámošku nepovažovala. Ano, závist je negativní emoce člověka a mluvil o ní už Aristoteles, Dante nebo Tomáš Akvinský. Také bohové starých Řeků sídlící na hoře Olympu si navzájem záviděli. A to je co říct! Měli by být nad lidské emoce povzneseni. Téma závisti nalézáme již v antických dramatech, v křesťanství zaujímá třetí příčku mezi sedmi smrtelnými hříchy. Tak vidíte! Závist prostě byla, je a bude pořád. Jen si vzpomeňme na pohádku Nesmrtelná teta, kde Závist hraje Jiřina Bohdalová. My Češi prý obzvláště touto emocí oplýváme. To vážně nevím, ale říká se to. Známé pořekadlo, že koupil-li si soused kozu, nechci si ji koupit také, ale přeji si, aby mu chcípla. No nevím. Ale jestli to opravdu platí, tak Pán Bůh s námi a zlé pryč. Závist bychom mohli charakterizovat jako nepřejícnost. Opakem je přejícnost. Občas si čtu komentáře k některým

Nedávno jsem seděla na balkoně, bylo krásné počasí a já si ho náležitě užívala. Domy, kde žiji, obklopuje prostranství plné kvetoucích keřů a stromů, prostě oáza zeleně. Jsou to novostavby a ten vnitřní prostor je šikovně vymyšlený, dá se tam i posedět. A jak si tak užívám sluníčka na terásce, zaslechnu zezdola známý hlas. Šlo o paní, která bydlí ve vedlejším vchodě, a jsme si navzájem sympatické. Aspoň si to myslím. Když jde s pejskem ven, vždy se zastavíme na kus řeči. A o to právě jde. Měla jsem hroznou chuť na ni zavolat nebo rovnou sejít dolů a posedět s ní. Co mi v tom zabránilo? Ostych nebo pocit, že budu obtěžovat a že se to prostě nedělá. Nicméně jsem si při té příhodě vzpomněla na své dětství. Bydleli jsme tenkrát v jednom činžáku, který tvořil menší komplex s takzvaným dvorkem. Pravda, zeleň tam nebyla žádná, ale my děti jsme se tam vyřádily dostatečně. Připomněla jsem si to hlavně proto, že naše mámy (ne všechny) si někde sehnaly lavičku a tam za hezkých dnů společn

Říká se, že člověk má v životě vyzkoušet všechno. Prý proto, aby věděl, co je pro něj dobré a co ne. Aby metodou vylučovací si ponechal jen to, co mu vyhovuje a co je takzvaně jeho parketa. Jenže! Co když se zaplete s návykovými látkami? Původně jsem chtěla napsat s drogou, ale připadalo mi to příliš tvrdé. Asi proto, že člověka hned napadne to nejhorší. Tedy drogy jako pervitin, heroin, extáze… Jenže ono sem toho patří mnohem víc. Návyk si člověk může vypěstovat asi skoro na všechno. Já například na čokoládu. Tu tmavou a hořkou. Dokáže mě snadno uklidnit a mám pocit, že i navodit dobrou náladu. No co, vypadá to, že moje závislost je spíš na kakau než samotné čokoládě. Inu, a kakao má i řadu prospěšných látek. Hlavně, že si to člověk umí omluvit, co? A co takhle, přátelé, alkohol? Pokud si dám skleničku vínečka či štamprličku, aby mi dobře vytrávilo, tak asi nemá smysl o nějaké závislosti natož droze mluvit. Ano vím, co by mi na to řekl pan primář Nešpor, ale sem tam nějaká