Tak to vidím já !

  Rok se s rokem sešel a je to tady zas! Do ulic se vydá Mikuláš a anděl, aby rozdali dárky hodným dětem, a čert, aby postrašil ty zlobivé. Mikuláš a jeho pomocníci rozdávají dárky sice za malou úplatu, kterou je básnička, písnička nebo slib, že budou hodní a čert hudruje a straší ty takzvaně zlobivé, které tak označí maminka s tatínkem. Znám jednu rodinu, kde takového chlapečka mají. Moc neposlouchá, zlobí mladší sestřičky a i ve školce se rád pere. Když už žádné domluvy nepomáhaly, začali rodiče chlapci vyhrožovat, že v prosinci přijde nejen Mikuláš a anděl, ale i čert. A ten se na něj chystá. Chlapci, říkejme mu třeba David, to bylo jedno, alespoň se tak tvářil. Ale když konečně trojice dorazila k nim domů a pekelník začal vyhrožovat, David úplně oněměl. Nevydal ani hlásku. Až teprve, když byli v nedohlednu, dostal hysterický záchvat, brečel a třásl se strachy. Byl to tedy dobrý nápad, povolat čerta? V tomto případě to opravdu nebyl roztomilý čertík Bertík, ale opravdový Lucifer,

  Znáte to. Obalujete řízky, a aby vám čas lépe utíkal, tak si prozpěvujete. Člověk ani nepřemýšlí, jakou písničku, jestli tu, co slyšel naposledy v rádiu nebo nějaký starý hit nebo třeba lidovku. A uprostřed toho smažení řízků jsem se zamyslela nad nejrůznějšími texty písní. Všimněte si, jak se během staletí obsah mění. I když zase ne tolik… Tak mezi první místa patří určitě lidová píseň. Většinou nemá ani autora, ale pro svou oblíbenost se předávaly z generace na generaci, a tak se zpívají vlastně dodnes. Lidové písničky jsou bezprostředně ovlivněny prostředím, ve kterém vznikly a ve kterém byly dále ústně šířeny. Lidé si je zpívali při práci na poli, ve stodole, na zahradě nebo za dlouhých večerů. No, a samozřejmě při tancovačkách. Jen si vzpomeňte na svou první písničku z dětství. Třeba „ Skákal pes, přes oves, přes zelenou louku“ nebo „Pec nám spadla, pec nám spadla, kdopak nám ji postaví“. Text radši komentovat nebudu, ale zpívá se dodnes, že? Asi se dětem tyto říkačky stále lí

  Padá listí, zlaté, rudé, je ho plná zahrada. A co potom padat bude, až to listí opadá? Na začátek jsem si vypůjčila slova Františka Hrubína z básně Podzim. A to proto, že měsíc říjen se opravdu vydařil. Bylo nádherně, sluníčko svítilo i hřálo, i když listí ze stromů padalo o sto šest. Občas jsem se udiveně zastavila nad tím, jaké barvy může příroda vytvořit. Kam se hrabou všichni malíři dohromady. A snad poprvé v životě jsem se zastavila s očima upřenýma na ty listy, které hrály duhovými barvami, nekoukala do země a nespěchala rychle domů. Díky, přírodo…   Od jara do podzimu má listí zelenou barvu díky chlorofylu. Na podzim se chlorofyl rozpadne a je vystřídán buď odolnějším barvivem karotenoidem, kdy se list zbarví do žluta, nebo antokyanem, který nám zabarví list do červena. Někdy mohou listy obsahovat i třísloviny, které vytvoří v kombinaci s barvivy karotenoidy hnědou barvu. To je takový základ. Ale většinou se to přírodě podaří tak, že půlka nebo čtvrtka je hnědá, dr