Tak to vidím já !

Když si vzpomenu na své dětství a pohádky, které tenkrát běžely v televizi, vybaví se mi jedna, která se myslím jmenovala Nejhlavnější hodinky na světě. Z ní si vzpomínám na písničku, kterou zpíval jeden ze tří zlých sněhuláků (v pohádce byly tři zlí sněhuláci – sobec, závistivec a lhář). Bohužel si vybavím jen kousíček: …“ jsem sobec a vůbec mi to nevadí, jóoo jsme jen zlí sněhuláci, za nic nemůžeme…“ Takže tímto úvodem jsem se dostala k sobci neboli také egoistovi. Což by měl být a asi také je člověk zahleděný do sebe, který se zajímá výhradně o sebe samého, o vlastní zájmy a prospěch. Touto oklikou jsem se dostala až k lásce sobecké. A protože v partnerském vztahu se toto slovo používá víc než často, ráda bych se zamyslela nad tím, co ta láska sobecká vlastně je. Protože ono snažit se tomu druhému neustále vyhovět (hlavně nejít do konfliktu!) také nejde věčně. No, jde. Ale jakýpak ten vztah je? Sobec se totiž nedívá napravo ani nalevo, jde za svým. Zkrátka jak se říká, „jde př

„Opravdový přítel je ten, který jako první přijde, když celý svět odejde.“ Tuto větu jsem si vypůjčila od neznámého autora proto, neboť si myslím, že vystihuje podstatu přátelství. A přátelství je pro život moc důležité. Určitě vás napadne, proč tedy o tom diskutovat, potažmo ještě psát. Jenže já si myslím, že to význam má. A že přátelství je třeba skloňovat ve všech pádech. Znám jednu pětadevadesátiletou paní. Fyzicky i psychicky je na tom dobře, má milující rodinu, ale čeho je jí nejvíc líto a co jí nejvíce chybí, je to, že už nemá přátele. Tady na tomto světě. Všichni už totiž zemřeli a zůstala ona jediná. Rodina je sice fajn, ale nesdílíme s ní všechny myšlenky, pocity ani problémy. Od toho jsou tu právě přátelé. Ženy je potřebují snad ještě o něco víc než muži. Aspoň si to myslím. Právě ony mají potřebu sdělit své dojmy, ale i trápení, své kamarádce nebo přítelkyni. Nechcete od ní ani žádné rady ani moudra, jde jenom o to vyslechnutí. A pochopení. Věřte mi, že se pak člověku