Včera neděle byla…

 

Znáte tu písničku? Pokračuje „včera byl krásný čas“. Jak pro koho. Někdo se po pracovním týdnu nemůže dočkat volného času a třeba i nicdělání, jiného jímá hrůza, co s ním? Tedy s tím časem. Je to prostě tak. Jsou lidé, kteří dokáží jen tak lelkovat po bytě, sem tam přečíst novinky, občas si zdřímnout, hezky se napapat a v klidu čekat na další svačinku. Lednice je plná k prasknutí, jen do toho! To je jen určitá část lidí. Osobně bych řekla, ta menší. Lidé jsou prostě nastaveni na výkon, a i když na práci nadávají, je to přece jen nějaké naplnění.

Četla jsem knížku od Ratkina Honzáka, kde mimo jiné uvádí úzkost z volného času. Ano, zdá se nesmyslné, ale už sám Freud před stoletím popsal „nedělní neurózy“. A vědecké výzkumy dokonce potvrzují, že lidé jsou spokojenější v práci než doma. To jen tak na okraj. Co poradit těm neposedným jedincům? Nic světoborného. Najít si něco, co mě uspokojuje. Může jít o četbu, ale i dívání se na nějaký film, svižná procházka nebo klábosení u kafe s kamarádkou či kamarádem. Výstavy, muzea, kino, je toho hodně. Stačí jen vylézt ze své nory a strávit příjemný den. Já vím, záleží na ročním období. Ale nevymlouvejme se.

Ráda bych se vrátila k té populaci, která pracuje nebo chodí do školy. Tam se v neděli může vyskytnout strach. Z čeho? Z pondělí. Ano, sobota je prima. To takový člověk rád vypne a hledá si zábavu. Ale v neděli ho ničí představa z toho, co ho zase v pondělí čeká. To mu bere veškerou chuť i motivaci si nedělní volno užít. Jedná se o kategorii lidí, kterou práce nebaví, přináší jí stress nebo ji prostě nezvládá. Je to velmi nebezpečné. Stres a nechuť mohou vyústit až ve stavy depresivní a úzkostné. Pokud jde jen o to, že si povzdychnete „ach jo“, zítra zase do roboty, tak to je normální. Horší je, pokud se trápíte, nemáte chuť k jídlu, jste podráždění a natož abyste se zasmáli. Tady je potřeba zbystřit a jednat. Nejlépe opustit stávající zaměstnání a vyhledat si něco jiného. Nemusí to být zrovna to, co vás uspokojí na sto procent, ale nepřináší vám to alespoň úzkostný stav.

Když jsem byla malá holka probíhaly neděle skoro vždy stejně. Nedělní sváteční oběd, pak procházka a návštěva někoho z příbuzenstva. No, nebavilo mě to. Nudila jsem se a u strejdy Kunce jsem vždy zvědavě prohlížela velkou knihovnu a hledala knížku k zabavení. Horší to bylo u příbuzných, kde žádnou knihovnu neměly a mně jakožto nejedlíka makové koláče ani tvarohové moc nebraly. To už byly lepší slepice na dvorku, tam jsem se bavila tím, že jsem jim dávala jména. Ale něco vám řeknu. Mělo to smysl. Nuda totiž člověka naučí snít, a to není vůbec špatné. Snít člověk přece nemusí jen v noci, denní snění je také krásné. Můžete se přesouvat do míst, o kterých jste jen četli a vylézt třeba na Kilimandžáro nebo pozorovat želvy obrovské na Galapágách.

V mém dětství bylo pár deskových her, a přesto jsme si je nechávali jen na deštivé dny a večery. Běhali jsme venku a nikdy se nenudili. Co zábavy jsme navymýšleli a co duchařských příběhů navyprávěly. Koupali se v tůních a když v zimě zamrzli, jezdili jsme na nich na bruslích. Smích a radost byla nejen na rtech, ale i v očích. Pozoruji dnešní dobu. Ztrácí se kreativita u malých i větších dětí. Pokud dospělí nevymyslí nějaký program, jsou otravní a zlobí. A to se jim ještě ke všemu nesmí ani nic vytknout. Když povyrostou, nezvednou oči od mobilního telefonu či tabletu a nechají se vlákat do hraní, která jsou jim umělou inteligencí nabídnuta. Čas na šipkovanou nebo běhání kolem baráku už prostě není.

A představte si, že je i spousta dospělých, kteří tráví své neděle s PC a hrají a hrají. Sami. Víte, někdy se mi zdá, že lidé už neumí mluvit. Mezi sebou. A děti si raději píší SMS, než aby kamarádovi zavolali. Že by bylo jednodušší si brnknout? To mi povídejte. Obyvatelé většiny asijských zemí mobil většinou nemají. Mnozí nemají ani hodinky. Málokdy uvidíte zastávky autobusu s odjezdy. Oni si prostě sednou a čekají. Až autobus přijede, tak přijede. Nelamentují, čekají trpělivě a přemýšlí, meditují, sní. My to dříve také uměli. Teď už ne. Já s přítelkyní na té zastávce vztekle vyhlížela autobus a lítala jako blázen. Asi si to ti Asijci o mně i mysleli.

I nuda je k něčemu dobrá. Jednak si mozek odpočine a věřte, že si to zaslouží. A za druhé může zvýšit kreativitu a vaši produktivitu. Pomůže nápadům, aby se v mozku vylíhly, nechá je dozrát a dorůst. Vynálezci často uvádějí, že ty nejlepší myšlenky je napadly, když lenošily pod stromem, než aby usilovně přemýšleli. Viz Sir Isaac Newton a jeho jablko. K nudě nikoho nenavádím, ale není zase tak úplně špatná. Italové tomu říkají „il dolce far niente“, tedy sladké nicnedělání. A komu se to nelíbí, jak říkám v úvodu nudit se rozhodně nemusí. Jen ho musí něco bavit a zabavit se sám.

„Klid je příjemný chlapík, ale nuda je jeho sestra.“ – Voltaire, francouzský spisovatel a filozof

A jak jste na tom vy? Nudíte se?