Existuje jiný svět než ten náš?

 

To byste rádi věděli, že? Já taky. Jenže jsou věci, o kterých se můžeme jen domýšlet. Ale začnu od začátku. Zalévala jsem květiny. Listy svěšené, květy uvadlé. „Co potřebujete, holky?“ Mluvila jsem k nim. A ony nic. Mlčely a jakoby mi říkaly: „Hádej, hádači.“ Natočila jsem tedy vodu do konvičky a zalila je. Moc nereagovaly. Listy stále visely dolů a aby toho nebylo málo, jeden z kvítků spadl na zem. Povzdychla jsem si a šla dělat něco jiného. Až večer! Jdu si pustit televizi a kouknu na kytku. A vida. Listy se zvedly vzhůru a i ten druhý kvítek se rozevřel. Dostaly napít a tak se rozhodly žít dál.

Sledovala jsem film a v hlavě se mi honily myšlenky. Vždyť ty kytky jsou jako my. Lidé. Když máme hlad a žízeň, chátráme. Stejné je to se zvířaty. Se stromy. S celou přírodou. Vlastně celá naše zeměkoule to má podobně. Co když existuje svět, který má také svoji řeč. Komunikuje spolu. Jen trochu jinak. Nemluví, ale přesto se nějak domlouvá. Mezi sebou. Co my víme? Mohou se rostliny smát? Plakat? Radovat se? Být smutné? Šťastné? Vždyť nemají mozek, nemají ruce ani nohy, nemohou tedy utéct. Jenže… Vědci dokonce tvrdí, že se rostliny dokážou dorozumívat mezi sebou. Takže věřte, že nejste blázni, pokud na květiny mluvíte. Přečetla jsem si, že rostliny reagují na přítomnost pěstitele i jeho hlas. A když jsem se začetla do vědeckých informací víc, tak jsem se dozvěděla, že zelené organismy dokážou varovat před útokem predátorů, špatným počasím či upozornit na přítomnost opylovačů. A dokonce dokáží varovat kamarády, pokud se v jejich blízkosti vyskytnou býložravci. Jakmile jednu z nich kráva sežere, začne rostlina produkovat chemické látky, které se rychle šíří vzduchem a varuje ostatní.

Podobné je to i se zvířaty. Máte za sebou těžký den a smutně se díváte z okna? Najednou se vám o nohy otře váš pejsek a podívá se na vás jakoby říkal: „Nebuď smutná, máš mě!“ Začne vrtět ocasem a vy se usmějete. Ano, ti co mají psy, to znají a popisují stejně. Ale co ostatní zvířata? Ta komunikují pomocí různých signálů. Ano, nemají řeč, ale jejich jazyk je buď vokální, vizuální nebo pachový. Díky této komunikaci si hledají partnery, upevňují své dominantní postavení, brání své teritorium nebo koordinují chování skupiny.

Na té naší modré planetě je vše prostě propojené. Provázané. Fauna, flóry i my… Všichni potřebujeme vzduch, vodu, potravu. Zatím. Nevím, jak tomu bude za dva tisíce let. Nebo za milion. Nebo jestli vůbec ještě bude planeta vypadat stejně jako teď. Spíš asi ne. Mně už to trápit nebude, ale mé potomky asi ano. Tedy pokud lidský druh nevyhyne. Tak jako dinosauři. Život na zemi trvá asi 4 miliardy let. Přežil klimatické katastrofy, které vedly k vymírání některých živočišných druhů. Ale země se nedala. Zase někdo povstal z popela a přizpůsobil se tomu novému. Když vyrostly stromy do výšky, prodloužil se i krk býložravého dinosaura, aby na potravu dosáhl. Tam, kde země vyschla, objevily se rostliny a živočichové, které dokáží zadržovat vodu a přežít dlouhé období sucha.

Vůbec mi nejde o chytré pojednání, jak to bylo a bude se světem. Jen mi vadí arogance některých lidí, kteří se cítí vládci této planety a ubližují těm, na které si troufnou. Zašlápnou kytku, broučka v trávě nebo hodí kamenem po kočce, která jim rozhrabala záhon s jahodami. A vůbec si neuvědomí, že to jde i jinak. Vyhnout se místům, kde kytky nerostou, nechat broučka lézt v trávě a už vůbec neházet po zvířatech kameny. Kočku lze zaplašit třeba jen slovy „jedeš“ a bude v trapu. Tohle by se mělo pěstovat už v každém dítěti. Mít rád přírodu, kočičce udělat malá a pohladit ji. No, všeho s mírou. Ale to víme. Ctít to, co je odlišné. Co je jiné. Ale má právo tady být, stejně jako my. Ono se totiž jedno bez druhého neobejde. Snad proto si pořizujeme zvířátka i domů, abychom se necítili sami. Abychom měli spřízněnou duši. Nebo právě proto si kupujeme kytičky. Vystavujeme je na okenní parapet a s láskou s nimi mluvíme. A když vadnou, je nám to líto. Snažíme se je zachránit. Patří k nám. A my zase k nim. Jeden bez druhého nepřežijeme. A predátoři? Ti mají také svou roli. Snižují početnost kořisti a brání jejím přemnožením. Často loví nemocné a staré a zajišťují, že žádný druh nedominuje a neutlačuje ostatní druhy. Ať se nám to líbí nebo ne. Zatím to jinak nejde. A pokud  na protest tomu přestanu jíst maso a stanu se vegetariánem, vězte, že i ten salát s okurkou nechtěl zrovna na váš talíř. Takže, pokud jsem součástí přírodního systému a nestanu se nadčlověkem, tak něco do žaludku dostat musím.

Ale zpátky na začátek. Klidně mluvte se svými květinami, dopřejte jim vláhu, ale pozor na míru. Poskytněte jim potravu ve formě živin a nebojte se, že se chováte jako cvok. Zrovna tak si povídejte se svým křečkem nebo pejskem, bude rád. To mi věřte. Hlavně nezapomínejte, že příroda a všechno v ní splývá v jednotě. Jedno bez druhého nelze.

„Podívej se hluboko do přírody a pak všechno lépe pochopíš.“ Albert Einstein.

A jak to vidíte vy?