Člověk s dobrým srdcem neboli dobrosrdečný

 

A máme to tu. Zase jedno slovo složené, čímž myslím slovo z nadpisu, tedy dobrosrdečnost. Obě slova jsou významu pozitivního a ukazují tak na člověka dobrého a ještě navíc se srdcem na správném místě. O takovém člověku se říká, že má srdce na dlani nebo srdce ze zlata. Vyberte si! Takový člověk si určitě zaslouží plný počet bodů, ale může se stát, že zatímco on dává, tak někteří jen berou. Prostě toho dobráka využívají. Mít ve své blízkosti dobrosrdečného člověka je víc než výhra v loterii. Na takového jedince se můžete totiž vždycky spolehnout. Potřebujete poradit? Potřebujete pomoc? Zavolejte panu nebo paní DS (DobroSrdečný/á). Bývá k dispozici pokaždé, když ho potřebujete.

Jak ho poznáte? Snadno. Je laskavý ke svým podřízeným, ujímá se opuštěných zvířátek, štědře obdarovává bezdomovce… Já si vždycky na tyto lidi vzpomenu pokaždé, když se vybírají peníze na dobrou věc. A vždycky radostně pookřeji, kolik dobrých lidí je mezi námi. Pomoc potřebuje občas každý z nás. Zákon schválnosti je neomylný a většina katastrof propukne sama od sebe. Příroda je holt příroda. A živelné pohromy k ní patří. A tak vám voda sebere střechu nad hlavou natošup. A v tu chvíli se objevují na scéně lidé s dobrým srdcem. Ti, kteří nabídnou nezištnou pomoc. Kamarádka si koupila krásný náramek. Líbil se mi natolik, že jsem hned po práci zamířila do obchodu, abych si ho také koupila. Ale ouha. Už ho neměli. Bylo mi to líto a sem tam jsem pokukovala na její ruku, kterou náramek zdobil. „Tobě se moc líbí, viď?“ zeptala se u kafe. „No jo, škoda, že už ho nemají“, řekla jsem otráveně. Pokývala hlavou, náramek sundala z ruky se slovy: „Tak si ho vezmi, já už jeden podobný mám.“ Neměla. To jsem věděla jistě. Ale také jsem věděla, že co má, je dobré srdce. Jestli jsem si ho vzala nebo ne, není vůbec podstatné. Podstatná je osoba, která mi náramek nabídla. A teď bych mohla pokračovat a uvádět další a další příklady dobrý lidí. Základem jejich chování je nezištnost.

Nedávno jsem chválila jednoho člověka, co všechno dělá pro druhé a jak moc si ho vážím. „Hm, řekla jedna moje známá, „když má prostředky, to se mu to pomáhá!“ Nesouhlasím s ní. Pomáhat nemusí. Je to jeho volba. Nebo spíš volba jeho srdce. Teď mi naskočil do hlavy jeden film, který jsem viděla dávno, předávno. Běžel v televizi v čase vánočním a pojednával o jedné mladé a zamilované dvojici, která neměla vůbec žádné peníze. Natož pak na dárek k vánocům. Jediným bohatství dívky byly její nádherné dlouhé vlasy a on měl zase po dědovi kapesní hodinky, na které byl moc pyšný. Bohužel, bez řetízku. Ona dostala nápad a nechala si v kadeřnictví ustřihnout své krásné copy, prodala je a koupila mu řetízek k hodinkám. Jeho zase napadlo prodat hodinky a koupil ji zlatou sponu do vlasů. A tak pod vánočním stromkem našli něco, což už jim bylo k ničemu. Ale to je omyl. K něčemu to určitě bylo. Našli něco mnohem cennějšího. Svá srdce. Uf, dojímat se vážně nechci. Ale dobrosrdečných lidí není nikdy dost.

Na opačné straně barikády stojí ti se srdcem z kamene, z ledu nebo ještě hůř „lidé bez srdce“. Takové neobměkčí nic a nikdo. „Může si za to sám,“ je slyšet často z jeho úst nebo „co bych mu pomáhal, mně taky nikdo nepomohl.“ A co víc! Nejenže nejsou ochotni podat pomocnou ruku, ale klidně podvedou dobráka, který ani za mák netuší, s kým má tu čest. Proto se to všude jen hemží podvodníky, kterým je občas velmi těžké se ubránit.

Přesto se vyplatí být laskavý a dobrosrdečný. Už třeba jen pro ten dobrý pocit sám ze sebe. Že mě druzí vyhledávají, že si mě váží nebo že se cítí fajn v mé společnosti. „Tímto světem projdu jen jednou. Proto každé dobro a laskavost, kterou mohu prokázat kterékoliv lidské bytosti, nebo němé tváři, nechť vykonám nyní a nechť je neodkládám. Neboť nepůjdu znovu touto cestou.“ John Galsworthy, anglický romanopisec.

A jeden citát navíc. „Laskavost je jazyk, který neslyšící slyší a nevidomý vidí.“ Mark Twain.

A jak to vidíte vy?