Zdravý nemocný aneb jak uzdravit hypochondra

 

Kdo by neznal slavnou divadelní hru od Moliéra, že? Tento pán nebyl jen velký spisovatel, ale hlavně úžasný pozorovatel lidí. Stačilo mu rozhlédnout se kolem sebe a hned měl o čem psát. Geniální, pane Moliére. Argan, tedy ústřední postava, si o sobě myslí, že je nemocný a dává to všem patřičně najevo. Jenže je ale zdravý. Lékař potvrzuje jeho myšlenky a předepisuje mu léky, za které Argan utrácí dost peněz…

A teď se přesunu ze 17. století, ve kterém autor žil, do dneška. Možná jste se ve svém okolí setkali s lidmi, kteří si neustále stěžují na své zdraví. To samo o sobě ještě nic neznamená. Každého občas bolí hlava, záda, břicho… Zdravý nemocný jde ale dál. „Škrábe mě stále v krku, určitě mám rakovinu,“ pronáší smutně a objedná se k lékaři. Tam pokračuje ve výčtu svých potíží: „Točí se mi hlava, jsem tak slabý, že sotva udělám pár kroků…“ A tak začne nekonečné kolečko vyšetření. Krev, sono, ultrazvuk… Výsledek nula. Poté nastoupí nový lékař, další a další specialisté. Hypochondrovi je stále čím dál hůř a výsledky vyšetření pořád nic neobjevují. Tak nastoupí známí, kteří mají známé doktory, a známí svých známých, ale pořád nic… Nezbývá než se obrátit na medicínu alternativní, čínskou, thajskou, akupunkturu a co já vím, jak se to všechno jmenuje. A to mi věřte, že jedno vím jistě. A to, že si sáhnete hluboko do kapsy. A ne jednou! Ale co by člověk pro zdraví neudělal, že?

Slovo hypochondrie pochází z řeckého hypochondrium, což znamená podžebří. No, proč právě podžebří? To byla dle starověkých lékařů oblast, kde se nacházel zdroj potíží pacientů trpící hypochondrií či depresemi. Ano, tato porucha má svojí diagnózu, a ta se řadí k nemocem duševním a neurotickým. Hypochondr skutečně trpí. Své potíže si nevymýšlí. Únava, nespavost, slabost… Základem všeho je přesvědčení, že je vážně nemocný. Jenže! Hypochondrie zasahuje celou rodinu. Ono je totiž velmi těžké žít s člověkem, který si třikrát denně měří tlak a teplotu, neustále se pozoruje a nakonec nedokáže myslet na nic jiného než na svůj stav. Co s tím? Jednu radu pro hypochondra mám. Nekontrolujte se tolik! Neměřte si třikrát denně teplotu a nevyhledávejte odborné knihy z oblasti medicíny. Jenom vás to vyděsí. No, a pracujte, setkávejte se s lidmi a nestěžujte si v jejich společnosti na své „domnělé“ neduhy. A pokud vám ani deset odborníků nic nenajde a vaše teplota je stále 37,1, vězte, že budete asi zdráv. Jestliže o tom pořád nejste přesvědčen, je třeba najít jiného odborníka. Psychiatra nebo psychologa. Není to žádná ostuda.

Jedna moje známá ví o hypochondrii své. Jednoho má totiž doma. Popisuje to tak barvitě, že se musím smát. „Bytem se plouží postava mého Jardy, která budí podezření, že jde sepsat poslední vůli. Pohled na něj mi vhání slzy do očí,“ říká. „Jenže to už trvá roky a já toho začínám mít dost. Doma se všude válí tlakoměr, teploměr digitální i ten rtuťový, různé prášky a pilulky, z lékárny i od homeopata, bylinky a další medikamenty. Je to na palici,“ přiznává. „Pokud se na teploměru ukáže 37,1 stupňů, teatrálně mi to ukazuje, vzdychá a vrhá na mě zoufalé pohledy. A tak nechodí do práce, polehává a lítá po doktorech. Za ty peníze, co jsme vydali za nejrůznější léky a byliny, jsme se mohli válet v Řecku,“ dodává lítostivě.

Já osobně si myslím, že pokud se mi tato představa, tedy to, že jsem nemocný, usídlí v podvědomí a najde si své stálé místečko, může se opravdu stát, že si nemoc přivolám. No, a co je tedy příčinou hypochondrie? Některé teorie se přiklánějí k tomu, že pokud je dítě příliš rozmazlováno nebo spíše pokud je mu věnována úzkostná pozornost, můžeme z něho hypochondra vychovat. Týká se to především prvorozených dětí, protože tam se matky soustředí na svého potomka nadmíru, aniž by si uvědomily, že mu vlastně prokazují medvědí službu. Jiná teorie hlásá, že hypochondrie je prostředkem k útěku od současných problémů. Kdo ví? Ať je to tak nebo tak, projeví se tato nemoc na kvalitě života. Problémy v práci, časté absence, zhoršení finanční situace kvůli nadstandardním vyšetřením nebo partnerské problémy. A léčba? Jde většinou o běh na dlouhou trať. Psychologa nebo psychiatra většinou hypochondři odmítají a dál vyhledávají další a další lékaře, léčitele a mágy.

A tak nakonec citát pro odlehčení. „Je pozoruhodné, jak málo navštěvují hypochondři zubní lékaře.“ Svatopluk Kaš, český humorista, lékař a spisovatel.

A jak to vidíte vy?