Tak to vidím já !

  Život utíká jak voda a než se stačíte vzpamatovat je z vás babička. Nebo taky bábinka, bába, babča, babka a další a další novotvary, které s rostoucím věkem vnoučat přibývají. Když je vnouče novorozeně, není o nějakém popovídání ani vidu ani slechu. Buď je to hodné a klidné miminko, které si tiše brouká a zapláče jen tehdy, pokud má hlad. Jiné se rozhodne vyzkoušet vaši trpělivost hned od narození. Takovou zkušenost mám i já. Moje starší vnučka vyřvávala již od prvého dne, jakoby tím chtěla upozornit na svoji snahu být slavnou zpěvačkou. Což o to. Dítě můžete pochovat, pohoupat, případně s ním vyjet na procházku. V noci už je to mnohem horší. Naše temperamentní holčička „zpívala“ i v noci a to pěkně nahlas. Že byste si na chvíli schrupli, o tom nemohla být ani řeč. My to řešili službami. Ty od 23.00 do 1.00, já pak do 3.00, další od 3.00 do 5.00, atakdále… Pro uspání byl nejlepší větrák v kuchyni nebo vysavač, skákání na míči, případně zpěv nějaké pí...

  Asi máte ve své kuchyni papiňák. Ten, kdo ho používá, ví, jak pracuje. Dlouho syčí a pak najednou bum! Aniž jste to čekali, aniž jste si to přáli. Tak nějak funguje i hysterická osoba. Je plná neklidu, vnitřního napětí a nespokojenosti, které ani neumí definovat. A tak občas vybouchne při úplně banální situaci, třeba když vám spadne hrnek na zem. Musí to napětí nějak uvolnit. Řečeno slovy psychologa, hysterik neumí žít v klidu, a tak pořád vytváří dusno a napětí. V podstatě je hysterický člověk velký herec nebo herečka, protože neustále hraje divadlo. Drama. Uleví se mu tím. Rád provokuje a uměle vytváří situace, ve kterých může svůj divadelní talent předvést. Je zajímavé, že mezi hysteriky najdeme víc žen než mužů. Opravdová hysterka je afektovaná, závistivá a hlavně pomstychtivá. Nedokáže jen tak nad něčím mávnout rukou. Ale pozor! Ne vždy, když reagujete přehnaně na nějakou situaci, se jedná o hysterickou reakci. Těch průvodních příznaků musí být víc. Projevit se p...

  Koncem tohoto roku jsem stále dokola slyšela jedno a to samé. Ráda bych se s tebou sešla, ale nestíhám! Musím dodělat všechny ty resty, abych mohla do nového roku vykročit s čistým štítem. Slovo „resty“ se mi vůbec nelíbí, zavání cizím slovem, asi z němčiny. To už raději úkoly nebo povinnosti. Proč se ale ty resty tak hromadí? Neřekla bych, že každému. Někdo má prostě čistý stůl pořád. Tak čím to tedy může být? Já bych řekla, že plánováním. Dle mého je určitě dobré vzít ráno do ruky tužku nebo něco na psaní, kus papíru nebo sešit, jak je libo. Prostě staré dobré metody, které už spousta lidí nepoužívá, protože vše mají v počítači nebo v mobilu. Neva, i tyto moderní prostředky mohou posloužit stejně. No, a pak už stačí je psát. Co všechno musím zvládnout v tomto týdnu? Co dnes? Dobré je střídat jednoduché úkoly s těmi složitějšími, abych viděla i to světélko na konci tunelu. A pak už jenom odškrtávám. Občas se mohu i odměnit čokoládou nebo kávo...

  Někde jsem četla, že jaké jméno dostaneš, takový máš život. Ponechám stranou příjmení, o tom až někdy jindy. Podívejme se však na jména křestní. Pokud dostaneme jméno tradiční, je nás v kolektivu většinou několik, a tak některá z nás je Veronika, druhá Verča, třetí Verunka a čtvrtá třeba Veruna. To, aby se to nepletlo. Také bychom se mohli nazývat jmény s číslovkami, jak už se to osvědčilo v historii. Jenže jmenovat se Veronika osmá, to by v dnešní době fakt asi neobstálo. Pokud dostanete jméno netradiční, má to dvě strany. Stejně jako mince. Jednu přívětivou a tu druhou, odvrácenou. Na jednu stranu je prima, že mé jméno nemá každá druhá nebo druhý, ale na druhou stranu musím občas vysvětlovat, jak jsem ke svému jménu přišla. Za mých mladých let, kdy běžela v televizi nesmrtelná Angelika, začala se rodit děvčátka, jež dostala do vínku toto jméno. Byla častější než Anička nebo Mařenka. Dnes se podívejte, jaká jména dostávají dětí známých osobností. ...

  Bylo, nebylo. Byl jednou jeden muž, říkejme mu třeba Václav, a ten postavil dům, zasadil strom a zplodil syna. Tak to má být, jak se praví v lidové tradici. Dům i strom odkázal svému synovi, aby pokračoval v jeho započatém díle. Václav mladší začal opravovat zděděný domek, aby si do něho přivedl svoji manželku. Opravil tak střechu, vyměnil okna a podlahu, ale jakoby v tom domě něco chybělo. Láska, hřejivý pocit sounáležitosti s lidmi, kteří žijí pod jednou střechou. To mu Václav starší neodkázal. Na to jaksi v samém spěchu zapomněl. Co jsem tím úvodem chtěla říci? Asi je to jasné, ale udělejme si malé opáčko. Pod slovem odkaz nebo ještě lépe závěť si člověk připomene jen ty hmotné statky. Tedy zdědit můžeme domy, hrady, zámky, lesy, pole a já nevím, co ještě. A pokud je nás více dědiců na jednu věc, můžeme se vidět u soudu. A to leckdy znamená rozepři v rodině, jež se táhne někdy i generace. Rozhádaní bratři, sestry či jiní příbuzní patří mezi jevy...

  Tak jo. Čas vánoční je tady. A ten, kdo si myslí, že nebude vůbec hektický, ale naopak, bude zklamán. Alespoň někteří. Ti, kteří si dokážou vánoční pohodu naordinovat a jen tak nic je neohrozí, ti zklamáni nebudou. Pro ty, kteří jsou v práci od nevidím do nevidím, aby dokončili všechny resty a potěšili šéfy a šéfové, nastávají závody. Ale nejsou ve sjezdovém lyžování ani ve skoku dalekém, jsou v poklusu do práce, z práce, pak nakoupit suroviny na vánoční pečení, dárky, pokud už víme, které.   Doma leštíme, pulírujeme a zdobíme byt, aby druhý den byl úplně stejný jako ten předešlý. Až do vánoc. Ale víme, o čem vlastně ty vánoce jsou? Jde o příběh křesťanský, kdy se v Betlémě, na území  dnešní Palestiny, narodil Marii a Josefovi syn, jenž dostal jméno Ježíš. My ho známe jako Božího syna, Spasitele lidstva, ale také Mesiáše Židů. Ukřižován byl roku 30 našeho letopočtu v Jeruzalémě, kde byl také pohřben. To jsou známé věci. A protože se narodil v...

  Rok se s rokem sešel a je to tady zas! Do ulic se vydá Mikuláš a anděl, aby rozdali dárky hodným dětem, a čert, aby postrašil ty zlobivé. Mikuláš a jeho pomocníci rozdávají dárky sice za malou úplatu, kterou je básnička, písnička nebo slib, že budou hodní a čert hudruje a straší ty takzvaně zlobivé, které tak označí maminka s tatínkem. Znám jednu rodinu, kde takového chlapečka mají. Moc neposlouchá, zlobí mladší sestřičky a i ve školce se rád pere. Když už žádné domluvy nepomáhaly, začali rodiče chlapci vyhrožovat, že v prosinci přijde nejen Mikuláš a anděl, ale i čert. A ten se na něj chystá. Chlapci, říkejme mu třeba David, to bylo jedno, alespoň se tak tvářil. Ale když konečně trojice dorazila k nim domů a pekelník začal vyhrožovat, David úplně oněměl. Nevydal ani hlásku. Až teprve, když byli v nedohlednu, dostal hysterický záchvat, brečel a třásl se strachy. Byl to tedy dobrý nápad, povolat čerta? V tomto případě to opravdu nebyl roztomilý čert...