Příspěvky

Srdce na svém místě

Obrázek
  Tak jsem vyběhla z nemocnice a rozhlížím se po nějaké zastávce autobusu. No vyběhla je silné slovo, spíš došourala, protože mi pořád ještě nebylo do skoku. Ale jedno jsem věděla jistě. Chci domů stejně jako mimozemšťan   E.T.   Jenže, kterým autobusem a ze které zastávky? Náhle vidím paní s pejskem, a tak volím nejjednodušší řešení. Ptám se, jak se dostanu tam a tam. Usměje se a odpoví: „To bude nejlepší stočtyřicítkou. Jé, a tamhle se zrovna rozjíždí,“ dodá. „To se nedá nic dělat,“ odvětím, „počkám na další.“ Jenže paní popoběhla před autobus, zamávala na řidiče a prakticky ho zastavila. „Ták, a teď můžete nastoupit.“ Na rozloučenou mi zamávala a já jí ani nestačila poděkovat. Pomyslela jsem si jen jediné. Vida, i takoví jsou mezi námi… Člověk pořád jen nadává, jak jsou lidí zlí, neempatičtí, necitliví. Ano, to jistě někteří jsou. Ale existují i ti druzí a o těch se zase tak moc nemluví. Nejsou totiž moc vidět. Vždycky se nestačím divit, kolik lidí dělá ve svém volném čase dobré s
Okomentovat
Další informace

Domácí násilí

Obrázek
  Vyprávěl mi známý otřesnou věc. No, vyprávěl… spíš se prořekl a já se toho hned chytila. On učí v Itálii na vysoké škole, ale pochází z Bolívie. A když mi tak jednou povídal o své rodině, vypadlo z něj, že otec bil svoji ženu, tedy jeho matku. „A co jsi dělal ty a tvoji dva bratři?“ ptala jsem se. „No, když jsme byli malí kluci,“ začal váhavě, „tak nic.“ Ale když mi bylo osmnáct, chytil jsem ho za ruku a řekl: „Ode dneška dost!“ A on toho nechal. Lekl se. Dobře viděl, že jsme už dospělí a máme mnohem větší sílu než on. No dobrá, pomyslela jsem si, Jižní Amerika. Jiná země, jiný mrav… Jenže v hlavě mi to zůstalo a možná právě proto jsem začala slýchávat podobná vyprávění i ve svém okolí. Jedna moje bývalá kolegyně z práce se po patnácti letech rozvedla. Což o to, to bych ani nezaregistrovala. Ale všimla jsem si, že urputně shání nějaké bydlení. Zůstala se třemi dětmi prakticky na ulici. Její manžel si přivedl do společného domu novou partnerku a suše jí oznámil, ať se pakuje. No, pr
Okomentovat
Další informace

Všichni máme tajemství

Obrázek
  Ano. Máme ho všichni. Řeč je o tajemství. Něco, co je ukryto někde uvnitř a neřekneme to až do smrti. Je to zamčeno na sto západů a znáte to, i kdybyste mě mučili… neřeknu a neřeknu. Proč tomu tak je? Možná je to něco, za co se v skrytu duše stydíme, možná něco, co už bychom vícekrát neudělali, kdo ví. Prostě je to chyba a chybovat je lidské, že?   Mezi nejčastější tajemství patří lži, které jsme někdy pronesli, ale i třeba ambice nebo různé závislosti. Patří sem samozřejmě i skryté vztahy a finanční problémy. Také o duševním zdraví se mluví těžce. Ano.   Naše tajemství jsou tedy uvnitř, uzamčené na klíč. Jenže! Některá z nich nás mohou velmi trápit. Tížit. Jsme na ně totiž úplně sami a moc dobře víme, že vše se dělá lépe ve dvou nebo ve třech. Tak proč se snažíme celou věc ututlat?   No, většinou nás k tomu vede snaha ochránit svou pověst nebo vztah. Nebo i city milované osoby, či nějaký osobní a profesní cíl. Abych nepoužívala samé učené fráze, ale řekla to zcela jasně a srozumit
1 komentář
Další informace

Dokonalá matka

Obrázek
  Nedávno jsem zašla s kamarádkou Zuzkou na kávu. Přiběhla úplně splavená, a když jsem se jí zeptala, co se děje, jen mávla rukou: „Jsem fakt uštvaná, měli jsme tento víkend na chalupě dceru s rodinou, což je ona, její manžel a dvě malé děti. Abych všechno stihla, vstávala jsem už v šest ráno a prakticky celý den jsem se nezastavila.“ No to víte, že jsem se divila. Jenže ona trpí syndromem dokonalé matky. Tedy ona ne, abych to upřesnila. Její dcera je v tom až po uši. Nevím, jestli si to někde vyčetla (zatracené sociální sítě) nebo je o tom skálopevně přesvědčená, že to tak má být. No, asi to bude tak trochu obojí. Podle ní správná matka hlídá vnoučata, peče, smaží, vaří, dusí, zavařuje, a k tomu pořád má dobrou náladu a neví, co je únava. Slavili narozeniny staršího vnoučka. Budík se jí rozezněl už v půl šesté a ještě s nedospalky v očích se jala míchat těsto na domácí dort. No zkuste se jí zeptat, proč ho neobstará její dcera nebo proč se neobjedná třeba u Hájka. Že je tam výběr ob
Okomentovat
Další informace

To je ale štěkna!

Obrázek
  Slovo „štěkna“ je od slova štěkat. A kdože to štěká? Pes, fena, pejsek, psíček. Většinou, když se na někoho rozzlobí, nebo štěká na kolemjdoucí, které nezná. No, a tak přeneseně tady máme, štěknu. Tedy ženštinu, která se ráda hádá a prosazuje sebe a své názory. Všimněte si, že mužské části se to zase tolik netýká. Měla jsem kolegu v práci. Takový vyrovnaný a optimistický chlap to byl. Oženil se z lásky a narodila se jim dcera. O své ženě mluvil jen v superlativech. Až jednou… „Co se ti stalo?“ ptala jsem se ho, protože se mi zdál nějaký divný. „Nic,“ odvětil. Nepatřil mezi ty, kteří si rádi stěžují. No, nedala jsem se a při kávičce jsem na něj uhodila znovu. „Ale člověče, žena se mi změnila jako mávnutím kouzelného proutku.“ „Jak jako?“ ptala jsem se dál. „No, když to zkrátím… stala se z ní hádavá a nepříjemná ženská. Všechno jí vadí, pořád si stěžuje a navíc kdekoho a kdeco pomlouvá.“ No, mít tohle doma, fakt nikomu nepřeju. Ovšem tyto štěkající ženy nejsou jen v běžných domácnost
2 komentáře
Další informace

Pomsta aneb já ti ukážu!

Obrázek
  Komu někdy někdo neublížil? Myslím, že těch zranění uvnitř si nese každý z nás ažaž. Prostě nespravedlnost se děje. Některé křivdy a bolesti jsou menší, jindy větší, některé až fatální. „Vykašlal se na mě, tak já mu otrávím psa,“ slyšela jsem kdysi dávno od jedné zhrzené dívky. Přiznám se, že mě to zaskočilo. No, samozřejmě to neudělala, zvířata měla ráda, byl to jen prvotní impuls na jeho nevěru. A možná už tehdy jsem si uvědomila, že platí to staré rčení „pomsta je sladká.“ No, nevím. Sice jakási lidová moudrost říká oko za oko, zub za zub. V první chvíli, když vás někdo poníží nebo zradí, pociťujete nutkavou touhu po odvetě. Má to jednoduché vysvětlení. Pomáhá zmírnit bolest a cítit se lépe. Čím více vám někdo zasadil ránu do srdce, tím více po ní toužíte. Nakonec člověk takzvaně vychladne a žádnou pomstu nevykoná. Buď odejde středem, nebo odpustí. Časem. Ale existují jedinci, kteří jsou od přírody pomstychtiví. Tu svoji myšlenku zdárně dovedou až do konce. Ano, i když nakonec s
Okomentovat
Další informace

Jaké filmy vítězí dnes u diváků?

Obrázek
  No, já vám vážně nevím. Určitě se točí výborné filmy a kina jsou plná nadšených diváků. O tom nepochybuji. Ale pokud se zaměříte na streamovací platformy jako je Netflix, HBO, Voyo a další, mám občas pocit, že pokud není ve filmu krev, děs a hrůza, tak si na moc procent oblíbenosti nepřijde. Já to tedy zrovna moc nemusím. Pravda, jsem jiná věková skupina a určitě není nic nového, že vkus se prostě mění. Já osobně jakmile uvidím násilí a plno krve, odcházím do kuchyně nebo zavírám oči. Prostě naznačit je pro mě více než to vidět natvrdo. Kamila, moje známá, mi vysvětlovala, proč třeba ona miluje horory. „Protože to není reálné,“ říkala, „čeho se bojím je jít tmavou ulicí nebo nechat odemčeny domovní dveře. Z toho mám hrůzu, že by tam mohl někdo nebezpečný být. Proto má v koupelně pánský holicí strojek…“   „Proč?“ divila jsem se pro změnu já. „No, když přijde opravář a uvidí ho, nenapadne ho, že žiju sama.“ Zlatý Hitchcock a jeho Psycho nebo Ptáci! Mělo to napětí, vlasy vám vstávaly
Okomentovat
Další informace