Jaké máte koníčky?

 

Záliba, koníček, hobby a já nevím, jak ještě nazvat, když se něčemu s vnitřním uspokojením věnuji. Je to něco, co dělám s nasazením a co mě baví. Někdy se může přihodit, že se koníček stane zároveň povoláním, ale většinou tomu tak není. Nezbývá nic jiného než se svému hobby věnovat ve volném čase. Jedno má však hobby společné. A to je radost. Některé záliby jsou zcela běžné, jiným se nestačíte divit. Mezi ty aktivní patří bezesporu jakýkoliv sport. Ten je dobrý nejen pro naši fyzičku, ale i psychickou pohodu. Ne nadarmo se říká, máš-li problém, tak ho vyběhej. Jenže každý na sport není nebo mu nic neříká. Znám ženy, kteří navštěvují posilovnu jen proto, aby se pyšnily štíhlou postavou a muži zase bicepsy. Ve skutečnosti to dělají jen kvůli tomu a o lásce ke sportu nemůže být ani řeč.

Vyjmenovávat škálu sportů, které člověka baví asi nemá cenu. Někdo hraje tenis, jiný bruslí a lyžuje, další běhá za míčem na fotbalovém hřišti. Ale podívejme se na jiné druhy koníčků. Patří mezi ně takzvané kreativní a tvůrčí záliby. A to nemluvím jen o malování nebo psaní poezie, patří sem jakákoliv rukodělná činnost. Jakmile vzpomenu na svoji maminku, vidím všude po bytě rozešité oblečení, sem tam vyšívaný ubrus, který čeká na své dokončení. A v křesle pohozený nedopletený svetr pro tátu k Vánocům. A do toho na jídelním stole místo koláčů střihy a kreslené návrhy na plesové šaty. Jó, kdo umí, umí… Tohle mě úplně minulo a jsem levá jako šavle. Ale obdivuji to. Další kreativní osůbka třeba fotografuje a pak dělá koláže, jiná vyrábí věnce, ale viděla jsem třeba i výrobu domečků pro panenky.

Pak jsou koníčky intelektuální, které skvěle stimulují mozek. V první řadě je to čtení. Takovým lidem se říká knihomol a místo na hřišti je najdete doma na gauči nebo v knihovně mezi regály. Jakmile dočtou jednu knihu, už lačně sahají po druhé. Mně se například stává, že si přinesu z knihovny knížky a po první kapitole zjistím, že už jsem je četla. Tak nevím, jestli to není začínající Alzheimer nebo co? Mezi intelektuální koníčky se řadí i psaní prózy a poezie, programování a učení se novým jazykům. Nesmím zapomenout na cestování. Protože plánování a objevování nových zemí a kultur také obohacuje duši a životu ukazuje jiné rozměry. Takový člověk jen tak někomu neskočí na lep, má to v hlavě srovnáno, protože viděl a slyšel…

Nesmím zapomenout na koníčky spirituální. Že to mezi záliby nepatří? Ale ano. Je stále víc lidí, kteří pro životní rovnováhu meditují, věnují se léčitelství a magii, jiní se vyžívají v sestavování horoskopů a hledají smysl života v numerologii. Všechno to, co je záhadné a tajemné, láká lidi od věky věků. A co takhle hudební koníčky? Ty jsou hodně oblíbené a je dokázané, že hudba je všelékem na stres. A tak lidé zpívají, sólově i ve sboru, hrají na hudební nástroje, ale hlavně tančí. Neopomenu připomenout dávné předky, kteří „křepčili“ při náboženských obřadech a vyjadřovali tak své emoce a byly formou společenské interakce.

Dalším koníčkem je sběratelství. Zábavný, ale nenáročný koníček. Sbírat se dá kdeco. Od známek až po horniny a minerály. Moje kamarádka sbírá mušle, každý rok si vozí z cest nové a nové, má pro ně vyhrazený kout v koupelně a pečlivě je třídí a s láskou otírá. Jaké ještě můžeme mít hobby? No přece ty spojené s jídlem. Vaření, pečení, grilování… Ale i ochutnávky vína, piva či jiných destilátů. Přiznám se bez mučení, sem určitě nepatřím, i když velmi ráda různé speciality ochutnám. No, a jsem skoro na konci. Ještě bych dodala, že i řešení hlavolamů, hádanek a hraní her patří mezi záliby. Pro dlouhé zimní večery není nic lepšího. A ke stolu může zasednout celá rodina.

Koníčků je celá řada a každý si určitě najde toho svého. Ale znám i lidi, kteří žádné hobby nemají. „Máš nějaký plán na víkend?“ volá mi často jeden známý. Představa volných dnů a nicdělání ho občas vykolejí. Myslím, že takový člověk se trochu o něco ochuzuje. Proběhnutí po parku, plavání v bazénu nebo posezení s kamarádkou u kafe sice žádným hobby není, ale přesto je důležité. Dostane nás totiž do pohody a odlehčí hlavě od zbytečných a chmurných myšlenek.

„Jsou lidé, kteří nemají vůbec žádného koníčka, ale takové osoby jsou zvláštní hříčkou přírody – tak jako leváci, svatí, vegetariáni a jiné výjimečné zjevy. Normální člověk se však obyčejně vyživuje jistým víceméně tichým šílenstvím, kterému se říká koníček.“ – Karel Čapek.

A jaké koníčky máte vy?