Alternativní životní styl

 

Ano, věděla jsem, že někteří lidé tento styl vyznávají, ale jinak to šlo mimo mě. V poslední době se o tom ale dost mluví, točí se filmy a seriály a internet se různými příklady jen hemží. No, ono je alternativní a alternativní. V první řadě jde o odklon tradičních společenských konvencí. A hlavně je to opozice proti konzumu. Proti tomu nic nemám. Když občas zabrousím do obchodu a vidím ty nekonečné řady všeho možného zboží, mám z toho až úzkosti. Do toho proudí lidé všeho druhu, od mladých, přes maminky s kočárky, ale i babky a dědkové se nedají přehlédnout. Akorát chybí plakáty typu „Ať žije konzum!“ a bylo by to dokonalé.

Ale zpátky k životu, který se nazývá alternativní. Budiž. Těmto osobám jde především o život v souladu s přírodou, budují soběstačné komunity. Lidé, kteří takovému stylu propadli, se jednoduše chtějí vymykat určeným konvencím a žit si podle svého gusta. Mohou se odlišně oblékat nebo preferovat jinou stravu. Přiklání se k vegetariánství, veganství, preferují alternativní medicínu neboli přírodní a jsou vyznavači různých půstů. Jak se to rozděluje, nevím. Snad jen znám veganství, protože mám několik přátel, kteří takto jedí. Odmítají pozřít vše živočišného původu. A tak se jejich jídelníček skládá zejména ze zeleniny, ovoce a rostlinných produktů. Myslím tím například tofu, sóju, mandlové, kokosové nebo rýžové mléko. Líbí se mi i myšlenka soběstačnosti a ekologie. Spousta lidí, vyznávající tento způsob života, se snaží vypěstovat si vše sami a chránit přírodu.

Nedávno jsem viděla dokument o takzvaném freeganství. To mě už zarazilo. Na můj vkus je to příliš extrémní. Freegani bojují proti plýtvání potravin a jejich vyhazování. Stává se, že vybírají odpadkové koše a popelnice, aby ještě použitelné potraviny mohli zužitkovat. Absolutně popírají ekonomiku a odsuzují chov zvířat pro lidskou potřebu masa. Inu, kritizovat si nedovolím, protože jsem vyznavačem svobody a každý může činit to, co mu vyhovuje. Zaplať pánbůh, nikdo mě k takovému počínání nenutí.

Co je ale nejvíce viditelné pro alternativce je způsob oblékání. Navazují podle mého na éru hippies. Kladou důraz na přírodní materiály jako je len nebo konopí, inspirují se domorodými kulturami a někteří si vyrábějí i vlastní doplňky, jako například šperky z korálků, dřeva či drátků. Některé ty věci jsou pěkné. Co nejde přehlédnout jsou dredy. Vůbec jsem nevěděla, že někteří mají dredy ze svých vlasů, jiní zase vyrobenjé třeba z vlny a pouze je napletou na vlastní vlasy. Jdou dokonce kdykoliv sundat. Určitě se vyznavači alternativy chtějí odlišit od nás nealternativních, proto ta výstřednost. Ale většinou jim jde o jedno. Osvobození se od hromadění majetku, omezení výdajů a zaměření se na zážitky místo na materiální věci. Což o to, myšlenka určitě dobrá. Tyto lidi v obchodních centrech určitě nepotkáte. Diktátu módy totiž nepodléhají ani v nejmenším. Což je mi sympatické.

Diskutabilní je už ale alternativní vzdělávání. Jsou proti školskému systému, chtějí své potomky vzdělávat sami a důraz dávají i na rozvoj praktických dovedností. Jako houby po dešti vyrostly různé školky a školy, které uplatňují jiný systém vyučování. Nic proti tomu nemám. Jsme lidé odlišní a každý má jiné potřeby a systém školství je opravdu zastaralý. Ví se to, ale méně se pro to dělá. A právě pomalé změny jsou příčinou vzniku alternativních školních zařízení jako jsou třeba lesní a přírodní školky. U nás mezi nejrozšířenější vzdělávací instituce patří Montessori, Waldorfská škola, ScioŠkoly. Je toho opravdu dost na výběr. Ale to není předmětem tohoto blogu. Jde mi o vyznavače alternativního způsobu života a ti si většinou myslím volí vyučování domácí. No, tady vážně nevím…

Osoby s alternativním způsobem života nemají většinou ani trvalé bydliště, cestují po cestě, jsou moderními nomády. Moc jedinců tohoto druhu neznám. Ale jeden příběh přidám. Moje dobrá známá měla šikovnou dceru. Na co sáhla, to se jí dařilo. Řekněme, že měla dobře nakročeno do života. I stalo se. Vystudovala vysokou školu a seznámila se stejně starým spolužákem. Vzali se a pořídili si v Praze krásný byt. Až doteď idylka. Pak se dali dohromady s jakousi skupinou a začali myslet odlišně. Jinak to nedovedu říct. Byt prodali a koupili starý dům na samotě. Žili v jednom pokoji a postupně se snažili budovat i další místnosti. Opustili svá zaměstnání, začali chovat domácí zvířata. Jestli vám to připomíná seriál Jitřní záře, tak jde o podobnost čistě náhodnou. Oni se tyto příběhy totiž podobají jako vejce vejci. Postupně se jim narodilo pět dětí. Všechny byly nadané. Jedno hrálo bravurně na housle, jiné zpívalo, další se shlédlo v matematice. A pak přišel zlom. Manžel se zamiloval. Do ženy jiné národnosti. To nebylo podstatné. Podstatné bylo, že ona vyznavačka alternativního života nebyla. A tak odešel. Opustil ženu, pět dětí, polorozpadlý dům s houfem slepic, kachen, kozy i králíky. Happy end se nekonal. Dcera mé známé zůstala sama i na domácí výchovu. No, moje známá s manželem pomáhali, jak mohli. Koupili jim staré auto a ona rozvážela své nadané děti do hudebních škol a jiných kroužků. Skončila bych tady. Protože nakonec byla ráda, když systém podal pomocnou ruku.

A tak bych mohla pokračovat. Třeba o alternativní medicíně. Ale to vážně nechci. Spíš jsem se chtěla zamyslet, co lidi k tomuto životu láká. Možná právě ten nebetyčný konzum, který se rozpíná jako chobotnice a převrací lidské hodnoty. Kdo nenosí na ruce Rollex hodinky a nemá kabelku od Valentina, jako by nebyl. Obojí je dle mého názoru extrém. Není lepší zlatá střední cesta? To je ale na každém z nás.

„Svoboda člověka záleží v jeho možnosti volit mezi existujícími reálnými alternativami.“ – Erich Fromm, německý filozof, psycholog a psychoanalytik.

A jak to vidíte vy?