Jaký máte pracovní styl?
Znáte lidi s velkou pracovní výkonností? Jde se o ty, o
kterých se říká, že jim jde práce od ruky (nebo také odsýpá, chcete-li). Jak je
vůbec možné, že někdo vše zvládne „levou zadní“ a další nevyjde ze stresu?
Podle mě to až tak velké umění není. Chce si to jenom dobře zorganizovat čas a
přesně vymezit to, co musím v daném dni udělat.
Už vás slyším, jak se mnou nesouhlasíte a dotčeně
protestujete: tak to zkus pracovat u nás, chytráku. Jasně, někdy to opravdu
nejde. Přijdou nenadálé schůze, porady, problémy a nová pravidla a nová řešení,
a co já vím co ještě… Ale ruku na srdce! Je to až tak časté? Nechci dávat
moudré rady, ale spíš bych se ráda podívala do praxe. Jedna známá nastoupila do
nového zaměstnání. Je to ten typ člověka, který pracuje dle plánu (žádná
pětiletka J
), ale bohužel její nadřízená je úplně opačný případ. Vysvětluje jí něco, pak
se podívá na hodinky s tím, že už musí běžet a že jí to „dovysvětlí“ zítra
(podotýkám, že se jedná o daňová přiznání), která mají být podána nejpozději do
konce ledna. Za chvíli ji už moje známá (říkejme jí Xenie) slyší
z vedlejší místnosti vyprávět o minulém víkendu na chatě. Pak už je zase
v trapu. Musí běžet. Začíná totiž porada. Takhle je to každý den. A každý
den si bere paní ředitelka práci domů. A doma ji stejně nestihne, protože musí
vařit, promluvit s dětmi, s manželem, no bla-bla…
A teď si představte si tu práci zorganizovat. Udělat si svůj
osobní list a snažit se o jeho dodržování. Seřadit si priority. Začít od toho
nejtěžšího až k tomu, co bolí nejméně. A odškrtávat. Věřte, že se člověku
uleví, když vidí, kolik práce už udělal a má před sebou sladkou odměnu. Tím
nemyslím dort se šlehačkou. Ale to, že mě čeká volný večer, kdy si mohu dělat,
co chci a být v klidu. Práci mám hotovou a nemusím na ni myslet. Pro ty,
kteří mají rádi dorty se šlehačkou, si je samozřejmě dát můžou.
Další fenomén je prokrastinace, vážení. Velmi módní výraz,
ale smysl tohoto výrazu je bohužel hluboká pravda. Já bych ji definovala jako
kontraproduktivní, zbytečná a zdržující. Prostě odkládám, protože se mi buď
nechce něco udělat, nebo se nemohu rozhodnout, jak to udělat. Právě odkládání
rozhodnutí je typické pro prokrastinaci. Jenže! Představte si lovce mamutů, jak
se nemůže rozhodnout, jestli na mamuta jít zleva nebo zprava a on šikulka ho
mezi tím zašlápne. To byl vtip, samozřejmě.
Spousta lidí si myslí, že tito lidé jsou jednoduše líní.
Jenže to je omyl. Oni se jen nedokážou přemluvit ke splnění nějakého
konkrétního úkolu a místo toho dělají spoustu jiných věcí. Radši uklidí celý
byt nebo vyplejou zahradu, jen, aby nemuseli řešit daný problém nebo úkol. Zde
se jedná ale spíše o psychickou poruchu. Já se chci ale zabývat lidmi, kteří si
nezvládnou zorganizovat práci, a tak jsou v neustálém stresu a stresují
tak celé své okolí.
Takže moje rada. Vypnout facebook, zavřít emaily, online
zpravodajství. Nenechat se vyrušovat okolím. Ani telefonem, prosím. To vše mohu
udělat, až dokončím prioritní práci. Zaměřte se tedy jen na jednu činnost. Pak
další a nakonec se mohu v klidu s kafíčkem podívat na facebook,
emaily a na to, co je ve světě nového nebo co běží večer v kině. Budete se
divit, ale ono to fakt funguje. A kolik volného času náhle objevíte.
Já vím, budete namítat, že tohle vážně není nic pro vás.
Nejste robot ani počítač. Holt každý jsme jiný. Já jen, že mi jdou občas na
nervy ti, kteří od rána do večera vzdychají, že nic nezvládnou (ani jet na
dovolenou), že život je jeden velký stres. Není. Při dobré vůli se dá
zvládnout. Když se chce, tak to jde. Je to jenom o vůli. A ta se dá vytrénovat.
Ne sice v tělocvičně, ale ve své mysli. Vždyť se přece nadarmo neříká: Co
můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.
Tak hezký den! A s chutí do toho a půl je hotovo!
Jak to vidíte vy?
Komentáře
Okomentovat