Muži radši šťovík, ženy pelargónie

 

Nedáno jsem se sešla s jedním příbuzným. Klábosili jsme o všem a o ničem, také o počasí. „Máš zasazený šťovík?“ zeptal se mě náhle. Nereagovala jsem asi dost rychle, a tak pokračoval: „A co petrželku? Máš radši hladkolistou nebo kudrnku?“ „Ještě jsem nic nekupovala, ale už jsem bylinky viděla v Kauflandu. Určitě si některé koupím,“ dodala jsem. „To víš, já radši kytičky. Zasázela jsem violky, nějaké brsleny, ty mi jdou a drží i několik let. Zkouším kdeco, ale nakonec mi vše umře. Jedině pelargonie neboli muškáty, ty rostou bez problémů jako diví. Akorát, že je musím po sezoně vyhodit.“ Koukal na mě jako bych přilétla z jiné planety. „Kytky neřeším, to není nic do bříška.“

Určitě jste pochopili, proč ten dlouhý úvod. Muži jsou holt z Marsu a ženy z Venuše. A nic na tom nezmění ani emancipace a já nevím, co ještě. I když jde asi o pohled tradiční a jen se mi to zdá. Ženy se spojují s estetikou a vším krásným. Tuhle jsem zaslechla rozhovor mezi jedním párem. „Cos to zase koupila za blbost?“ Vyjel na ní docela ostře partner. „No, to je dekorace do obýváku,“ odvětila ona. Něco zavrčel, a já se musela v duchu smát. Ženy prostě rádi zdobí a zrovna tak mají na zahrádce nebo na balkoně rádi kytičky. Rozsvítí jim to den. Muži jsou spíš na okurky, rajčata a jinou zeleninu, případně ovocné stromy. A to vyžaduje už určitou sílu, kterou my ženy, tolik nemáme.

Dnes je realita trošku jiná. Mnoho mužů i žen pěstuje obojí. A i mezi muži se objevují vášniví pěstitelé květin. Trendem je hlavně ekologické zemědělství a pěstování vlastních potravin. Moje rajčata jsou holt jiná než ty z obchodu. Při ekologické kultivaci jde o respekt k přírodě. Ale to už jsem zase trošku odbočila. Takže zpátky ke šťovíku. Zjednodušeně řečeno muži jsou racionálnější, ženy emotivnější. Ženské pohlaví rozněžní kdejaká beruška na pampelišce a osázenou terásku květinami si dokáže vychutnat mnohem více než muž. „To je nádhera,“ říká si v duchu a nemůže se vynadívat. Stejné je to s domovem. Každou zimu si kupuji nové a nové rostliny, aby mi zimu, co zimu nepřežily. Stokrát jsem si říkala, že už nic nekoupím, stojí to hromadu peněz, ale nakonec to stejně nevydržím. Parapety oken a kdejaký kout v bytě zdobí něco zeleného. Muži se zase radují, jak jim letos rodí hrušeň nebo švestka a nutí svojí věrnou polovičku k zavařování. Tak nějak nás tímto rozdílem obdařila příroda. A jen těžko se toho bude homo sapiens zbavovat. I když jak říkám, nějaká evoluce už tu je…

Ale abych nepřeháněla. Práce na zahradě přinášejí relaxaci. Proto je zahradničení tak oblíbené. Mozek se vypne a tělo se soustředí na okopávání nebo jinou fyzickou činnost. Jde o skvělé odbourání stresu z práce a také pobyt na čerstvém vzduchu je mnohonásobně lepší než luštit křížovku v obýváku. Také jde o přirozený pobyt bez nutnosti utrácet peníze ve fitku. A k tomu ještě bonus, kterým je vlastní úroda zdravého ovoce, zeleniny a bylinek. A i ty kytičky mají smysl pro obohacení naší duše. Po dlouhé zimě to je potřeba. A nakonec taková zahrádka učí trpělivosti a nabízí radost z růstu rostlin.

A když už jsme u té relaxace. Proč jsou ve kdekoliv ve světě městské parky a zeleň? Proč právě tam míří kroky lidí na procházky? Inu, dobýt energii a pokochat se krásou. Klid, malebné výhledy, kašny a sochy a na chvíli zapomeneme na velkoměstský ruch a shon. Koberce plaménků, narcisů, tulipánů, vřesovců nás vybízejí k tichému pozorování. Pokud lítám po Václaváku jako splašená a marně sháním to a to, nikdy nezapomenu vklouznout do Františkánské zahrady a zahledět se na kovové oblouky obsypané růžemi. Mezi moje oblíbené patří i Valdštejnská zahrada s krápníkovou stěnou a umělými jeskyněmi nebo královské zahrady na Pražském hradě.

Ale zpátky k úvodu. Rozhovor s mým příbuzným mě utvrdil v jedné věci. Ženy pěstují raději pro krásu a radost, zatímco muži pro užitek a „budování“. Čímž může být stavba skleníku nebo zahradního domku na nářadí. Ano, jistě, rozdíly mezi mužem a ženou se stírají stále více. Ale pořád jsou typické vlastnosti pro kluka a pro holku. Jasně, že některé dívenky preferují vláčky před panenkami a někteří chlapečkové zase raději vozí kočárek. O tom žádná. Ale ty rozdíly v mužském a ženském mozku nikdo zatím nepřeprogramoval. Podotýkám zatím. Možná to jednou přijde.

Určitě jsme všichni četli knihu od Barbary a Allana Pease Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách a pokračování Proč muži lžou a ženy pláčou. Asi každý se tam v nějaké situaci našel. Nebo ne?

„Muž a žena jsou dvě poloviny, které spějí k tomu, aby vytvořily celek. Platón, klasický řecký filozof.  „Sto mužů může vytvořiti tábor, ale jenom jedna ženy může vytvořit domov.“ – Čínské přísloví.

A jak to vidíte vy?