Nepřeháníme to se zdravou výživou?

Tak jsem byla nedávno vyzvednout vnučku z tanečního kroužku. Zatímco jsem na ni čekala, dala jsem se do řeči s další babičkou a ta mi povídá: „Doufám, že mne Valerka (její vnučka) nebonzne, udělala jsem jí totiž ke svačině puding. Co je špatného na pudingu, napadne vás, žejo? No, jednoduše řečeno, není to zdravé jídlo. Kdoví co do toho pudingového prášku dávají. A pak ten cukr! No fuj! Měla jí dát radši jablíčko.

Určitě to také znáte. Věřte mi, já proti zdravé výživě nic nemám. Naopak se snažím též jíst zdravě. To znamená zeleninu a ovoce každý den. Ale když mám chuť na čokoládu anebo si potřebuji osladit život, tak si klidně dám.

Víte, připadá mi, že se v současné době stává ze zdravé výživy strašák. Všude se o tom píše, všude se o tom mluví. Člověk je pod takovým tlakem, že občas upadá do deprese, co to zase hrůzostrašného udělal. Tedy, co tomu svému tělu naordinoval za jedy. Možná si myslíte, že teď přeháním. Ale není tomu tak. Má generace (tedy babičky, které potkávám) se na toto téma baví velmi často. Dokonce, když jsem byla v USA, při procházce národním parkem Sequoia jsem poslouchala vyprávění jedné spoluúčastnice zájezdu, že nemůže svým vnoučatům nabídnout ani buchtu, ani koláč. Natož rohlíky. Bílá mouka je totiž jed. Tak jí to přísně vysvětlila její snacha. A ona přece svá vnoučata otrávit nechce.

Další lidé z mého okolí dodržují detoxikační kůru a já se nakonec cítím provinile, že nic takového nedržím a ani se nenechám inspirovat. Další skupina neustále počítá kalorie, další navštěvují výživové poradce. Vida, nové zaměstnání, tedy pokud nějaké nové hledáte!

Rozumějte, já samozřejmě nechci, aby naše děti byli obézní, nelíbí se mi ani tlustí lidé. A to nejen z estetických důvodů, ale určitě i ze zdravotních. Jen si prostě myslím, že všeho s mírou. A že člověk by měl jíst všechno, ale v malém množství. A pokud si jeden den dám kus salámu nebo chleba se sádlem, tak se za to nemusím stydět, a jednoduše si další den dám ke svačině třeba papriku a rajčata. Připadá mi, že posedlost zdravou výživou je „in“. A zase na tom někdo vydělává. Tím neustálým kontrolováním správné stravy ztrácíme schopnost vidět sami sebe a svůj osobní život. Dle mě jde o psychickou poruchu.

Víte co, když tak procházím všemi těmi obchody se zdravou výživou (dokonce existují obchody se zdravou výživou pro psy a kočky), když si čtu všechny ty články o zdravé výživě, vše o tom, co smím a nesmím (no čtu to, protože to nacházím všude, prostě se tomu nelze vyhnout), když se dále dozvídám, jaké orgány ve svém těle zatěžuji, tak mi moc do zpěvu není. Ale nakonec musí zvítězit zdravý rozum.  Ať si píšou a říkají, co chtějí, já se budu spoléhat na svoji hlavu. A budu jíst tak, abych se nepřejídala a aby byla moje strava vyvážená. Funguje to a jsem v pohodě. I když jsem asi závislá na čokoládě. Ale žádné výčitky nemám. Je moc dobrá, i když plná cukru. Zase tak velké množství jí nejím. A mezi námi, jídlo by měl být požitek a radost. Něco jako hudba.

Blíží se nám Vánoce. Z těch se bohužel staly svátky přejídání. Tady bych ráda, kdyby se jim navrátil duchovní rozměr, ať už jsme anebo ne, věřící. A také je určitě jedno, jestli budeme mít tři nebo dvacet druhů cukroví. Nic se nemá přehánět. Extrémy na jednu nebo druhou stranu jsou nenormální. Tak prosím s rozumem.

Ale nezapomeňte. Jídlo nastavuje vaši náladu, jak říkal Ralph Smart, psycholog a spisovatel.

A co vy na to?