Tak to vidím já !

  Pokud si všimnete, že má Pavel nebo Pavlína pod okem nebo na rameni modřinu, hned vás napadne myšlenka: „Co se mu asi stalo? Uhodil se? Nebo ho někdo napadl?“ Prostě modřina nebo nějaký jiný šrám na viditelném místě je nepřehlédnutelná. Jestli si ji uvedený člověk způsobil sám nebo byla zapříčiněna cizí vinou, vyjde časem na povrch. Tedy většinou. Jednoduše řečeno projevy fyzického násilí jsou vidět. Zatímco rány na duši vidět nejsou, ale bolí stejně. A navíc. Psychické zneužívání často nebývá tak okaté a leckdy to nepozná ani sama oběť. Že vás milující partner často (ne-li denně) očekává před zaměstnáním? Hm, jak milé. Vyptává se, co jste celý den dělali, kde jste byli a s kým? Je úžasný. Má o mě takový zájem. Jenže! Je tomu opravdu tak? Nechce vás náhodou jen pro sebe? Vyvádí, pokud se vám nemůže dovolat? Dělá scény, pokud vyrazíte večer bez něj/ní jen s přáteli? S kolegy z práce? To není zrovna partnerský přístup. Nebo alespoň ne zdravý. Řekla bych to slůvk...

  „Mám kamaráda, kterému mohu říct úplně všechno“, říká Milena. To samé tvrdí i Pavel, že si s Barborou rozumí víc než s kamarády. No, nevím. Nějak se mi to nezdá. Obávám se, že z jedné strany tam může být vždycky něco víc. Třeba naděje, že se přátelství promění v něco jiného. A vůbec! Lidé na čistý vztah mezi mužem a ženou příliš nevěří. Všimněte si, že pokud jste single a vyrazíte do společnosti s opačným protějškem, hned se v zákulisí probírá, kdože ten dotyčný je. „Kamarád? Ty tomu věříš?“ Kroutí hlavami všudypřítomné klevetnice. Jednoduše na vztah čistý jako studánka věří málokdo. A přece prý kamarádství mezi opačným pohlavím existuje. Jen je potřeba se v takovém přátelství pohybovat trochu jinak než v kamarádství mezi samotnými děvčaty nebo kluky. Jako první věc, kterou je třeba udělat hned na začátku, je si vše vyjasnit. Na rovinu si říct, že máte partnera nebo že je vám fajn samotné, samotnému. Nevzbuzujte v někom plané naděje a nev...

  Určitě jich také pár znáte. „Nováčkovou? Tu zpěvačku? Tu já velice dobře znám. O té bych ti mohla vyprávět! Primáře Stehlíka? Jé, to je můj kamarád, operoval celou naši rodinu.“ Vytahuje se jedna vaše známá. A když vám pak osud dotyčnou zpěvačku nebo primáře přihraje do cesty a vy se na svou známou zeptáte, abyste si udělala u zpěvačky nebo primáře oko, jen udiveně zakroutí hlavou. „Tu bych jako měla/měl znát? Vážně si nevzpomínám.“ No, ve skutečnosti to bylo totiž takhle. Vaše známá byla na jedné akci, kde dotyčná zpěvačka zpívala a ona s ní prohodila několik slov. Pro ni to znamenalo, že se hned všude vychloubala, koho všeho nezná, ale pro Nováčkovou to byla jedna ze sta ne-li rovnou miliónu. Zrovna tak to bylo s primářem. No, nevím, čím to je, že se lidé tak rádi chlubí, s kým vším se znají. A tak mají na svém kontě známé zpěváky, herce, spisovatele, lékaře a dokonce i politiky. Já osobně jakmile zaslechnu „jó toho, toho já velmi dobře znám“ nebo „to je můj do...

  Fenoménem posledních padesáti let jsou výlety. Práce v domácnosti díky technologiím ubývá a ani v kuchyni netrávíme už celé dopoledne jako naše babičky. Tím více času máme sami pro sebe a své blízké. A tak hurá, můžeme někam vyrazit! Dokonce i chataři a chalupáři se dají zlákat k občasným výletům. Zbývá už jen zvolit kam. Vybírat můžeme dle chuti, bloumat můžeme u nás doma nebo si i zaletět k sousedům. A pokud zvolíme domácí prostředí, vybíráme mezi přírodou nebo památkami. Nebo kombinací obou. A tak i my, Pražáci, sledujeme co nového v okolí a oči zabořené do jízdních řádů hledají spojení i na delší tratě. Ale někdy ty největší krásy jsou právě nedaleko. Co takhle vyrazit do pražské Šárky? Šárecké údolí je údolí Šáreckého potoka v Praze na území Liboce, Vokovic a Dejvic. Má několik částí, a to Divokou Šárku, Tichou Šárku, Dolní Šárku a Horní Šárku. Začala bych Šárkou Divokou. Kde se vzal samotný název, není pochyb. Ani nemusíte studovat Staré pově...

  Určitě jste si také všimli, jak často lidé používají při mluvě přísloví. A to všude na světě. Co to vlastně je? Jde o žánr lidové slovesnosti v podobě krátkého mravního naučení vyjádřeného přirovnáním či metaforou. Řečeno učenými slovy. Lidově bych řekla, že jde o lidové moudro. Většinou se to i rýmuje, jako například „kdo krade, do pekla se hrabe“. Že těm, co kradou, je nějaké peklo fuk, to už je jiná věc. Než vám ale některá svá oblíbená přísloví řeknu, zastavím se u podobného útvaru. A to je rčení. Rozdíl mezi příslovím a rčením je takový, že přísloví vyjadřuje nějakou životní moudrost, kdežto rčení patří do kategorie lidové fantazie. Tedy, zatímco přísloví přináší morální ponaučení, pokárání nebo výstrahu, smyslem rčení je pobavení, oživení jazykového projevu. Tak a teď k některým příkladům rčení. „Mít máslo na hlavě“. Co tím chtěl básník říci? Označuje to člověka, který nemá čisté svědomí a který není zcela bez viny. A víte, jak to vzniklo? V 15. století s...

  Ano. Ale co to vlastně je? Mluví o tom každý, ale každý si to také přebere podle svého. Vybere si jen to, co mu vyhovuje. Takže někdo upraví stravu a vyloučí koláče i bílé pečivo, jiný začne chodit do fitness centra nebo na pravidelné procházky. Jedno je jisté. Žít zdravě by nám mělo nejen pomoci cítit se fyzicky i psychicky lépe, ale snížit tak riziko civilizačních onemocnění, jako jsou obezita nebo cukrovka. Jedním z prvních faktorů zdravého způsobu života je spánek. Teď se asi někdo ušklíbne s tím, že přece nepromarní život nějakým spaním. Jenže! Pokud člověk nemá dostatek kvalitního spánku, může se mu zvýšit krevní tlak a tak může dojít ke zvýšení chuti k jídlu. Vážně. A co to znamená? Nějakých pár kilo navíc. To se asi každému nebude líbit, že? Málo platné těch sedm až osm hodin kvalitního spánku platí pořád. A pak, když se pořádně nevyspíte, nejste druhý den podráždění a protivní? Dalším rysem zdravého života je nekouřit. Já vím, dnes už je kouření přežit...

  Možná, že to také znáte. Máte přibít skobu na zeď, abyste si pověsili nový obrázek, a místo do zdi kladívkem trefíte tak akorát své prsty. Kape vám voda z kohoutku nebo se ucpe odpad a vy bezradně přemýšlíte, co s tím? Ti chytřejší si na googlu najdou řešení, ale praktická stránka věci je už horší. Pokud se vám to někdy přihodilo, vězte, že jste na tom podobně jako já. Prostě nám nebylo dáno. Tedy shůry. Vítám vás v klubu nešikovných. Tiše závidím lidem, kteří si umí vymalovat byt, sestavit nábytek dle návodu a opravit kapající kohoutek. Já jsem na tom jako moje máma. Sice jsme měli tátu, ale ten byl na tom podobně jako my, ne-li hůře. Jenže máma měla Čečáka. Tedy pana Čečáka. Kdykoliv potřebovala něco opravit, ustřihnout, zatlouct, vyčistit, volala na mě, abych doběhla pro pana Čečáka. Ten přišel s kufříkem plným mně neznámých nástrojů a než bys řekl švec, bylo hotovo. Kohoutek nekapal, WC neprotékalo a mixér mixoval. Pan Čečák měl zlaté ručičky a byl oproti mém...