Chodili jsme do Šárky…
Fenoménem posledních padesáti let jsou výlety. Práce v domácnosti díky technologiím ubývá a ani v kuchyni netrávíme už celé dopoledne jako naše babičky. Tím více času máme sami pro sebe a své blízké. A tak hurá, můžeme někam vyrazit! Dokonce i chataři a chalupáři se dají zlákat k občasným výletům. Zbývá už jen zvolit kam. Vybírat můžeme dle chuti, bloumat můžeme u nás doma nebo si i zaletět k sousedům. A pokud zvolíme domácí prostředí, vybíráme mezi přírodou nebo památkami. Nebo kombinací obou.
A tak i my, Pražáci, sledujeme co nového v okolí a oči zabořené do jízdních řádů hledají spojení i na delší tratě. Ale někdy ty největší krásy jsou právě nedaleko. Co takhle vyrazit do pražské Šárky? Šárecké údolí je údolí Šáreckého potoka v Praze na území Liboce, Vokovic a Dejvic. Má několik částí, a to Divokou Šárku, Tichou Šárku, Dolní Šárku a Horní Šárku. Začala bych Šárkou Divokou. Kde se vzal samotný název, není pochyb. Ani nemusíte studovat Staré pověsti české, protože tu o Šárce a Ctiradovi, o dívčí válce, zná snad každý z nás. Přitom samotné jméno Šárka je zřejmě velmi staré a váže se k pohořím a skalám. Takže Šárky jsou vlastně takové horolezkyně a milovnice hor. Etymologický původ se odvozuje od korsického slova sarra, což znamená horský hřbet a návrší. Slovo můžeme najít i ve španělštině jako sierra nebo v albánštině jako sharane.
Tak a vyrážíme. Divokou Šárkou se rozumí část Šáreckého údolí od koupaliště Džbán až po Jenerálku. Jedná se opravdu o jednu z nejkrásnějších oblastí Prahy, kde najdeme vysoké skály, divoké „horské“ bystřiny, zelené louky, koupaliště s průzračnou vodou, vyhlídky, horolezecké terény, zahradní restaurace. A to všechno jen pár kroků od konečné stanice tramvaje se stejnojmenným názvem. Údolí bylo osídleno Slovany už od 6. století a od 7. do 9. století se tady nacházelo slovanské hradiště. Trasu Divokou Šárkou popisovat nebudu, stačí se vydat po turistických značkách a vybrat si tu, která našim nohám a fyzické kondici bude vyhovovat nejlépe. Jen se nezapomeňte stavit v restauraci Dívčí skok, za kterou se nachází nejvyšší vrchol v Divoké Šárce, tedy její dominanta. K tomuto skalnímu útvaru se vztahuje tragický závěr pověsti o proradné Šárce a důvěřivému Ctiradovi. Po smrti Ctirada prý Šárka, kterou trápily výčitky, ukončila svůj život skokem z tohoto vrchu. Prý…
Tichá Šárka je trochu ve stínu populárnější Šárky Divoké. Ale to je škoda. Jde o východní část Šáreckého údolí, které je opravdu malebným a tichým místem. Je lemováno krásnými domy a tento ráj na zemi je jednou z nejluxusnějších adres v Praze. Dochované usedlosti naznačují, k jakému účelu zdejší prostředí sloužilo. Ano, ano, pěstovala se zde vinná réva. Tedy vínečko bílé, i to rudé. Vinice zde založil Jiří z Janovic a nacházely se na jižním vrchu Baba. Další vinice vzápětí vznikaly na dlouhém hřebenu kolem kostela sv. Matěje. Ale nejenom vinice zde měly své zastoupení, zakládaly se i chmelnice, o jejichž vybudování se zasloužil zejména pražský měšťan Stanislav Kadeřábek ve století patnáctém. Jedním z charakteristických prvků nejsou ale jen viniční usedlosti, ale i mlýny, které připomínají dobu minulou. Kdo ze známých osobností v Tiché Šárce žil? Tak například Karolína Světlá, vlastním jménem Rottová. Ta přebývala v rodinné vile Zuzanka. V její blízkosti se nachází zemědělská usedlost Rakařka, pozdější koupaliště, dnes už několik let zavřené. A protože jsem mluvila i o mlýnech, tak jeden vzpomenu, a sice ten nejznámější. Dubový mlýn, který patřil rodině Myslivečků, z nich pocházel slavný hudební skladatel Josef Mysliveček, přezdívaný Il divino Boemo.
Dolní Šárka se pak nachází v severozápadní části města v blízkosti Lysolaj a Podbaby. No, a dolní části Šáreckého údolí dominuje krásný kostelík sv. Matěje na Horní Šárce. Ten byl založen roku 971 knížetem Boleslavem II nad místy, kde byla pohřbena Ctiradova družina pobitá v dívčí válce. Věřte, nevěřte, aspoň se to říká.
Tak to je letem světem všechno. Je to jen malý tip na výlet, když už sluníčko konečně vykouklo z okna a začalo i hřát. A třeba cestou najdete i šárecké kuličky, což jsou křemité kulovité útvary z prvohor, v nichž se nachází zkameněliny, například trilobiti.
„Při každé procházce přírodou člověk obdrží mnohem víc, než hledá.“ To není z mé hlavy, ale z hlavy Johna Muira, amerického přírodovědce a spisovatele, narozeného ve Skotsku.
A co vy? Máte také nějaký nápad na výlet?
Komentáře
Okomentovat