Tak to vidím já !

Někteří jedinci touží po moci moc. Tedy hodně. Přitom moc je nebezpečná, ale „vládnout“ holt někdo musí. Většinou jde o lidi, kteří se na to vůbec nehodí, protože ti, kteří by se hodili, se do toho příliš nehrnou. Vezměte si takové krále nebo jiné panovníky, cary, císaře a co já vím, jak se jim říkalo. Ti se všeličehos navyváděli, porozhlédneme-li se v dějinách. Každý jinak, ale mnohdy to stálo zato. Tedy v tom špatném slova smyslu. Monarchie jako forma vlády (ať už konstituční nebo absolutní) měla svůj pravzor opravdu v hluboké minulosti. Vládce svou legitimitu odvozoval od některého božstva, a tak vidíme, jaký to byl (a je!) chytrák. Nebo spíše chytrolín. Vždyť už ve starém Egyptě byl faraon uctíván jako božstvo. A kdo by se odvážil vztáhnout ruku na Boha, že? Tedy byli tací, ale nedělejme si iluze. Jakmile zemřel jeden (a to i rukou spravedlivého), už tam čekal další. A ten si to božské postavení zase přisvojil. A tak ve staré Číně měli „Syna nebes“ a japonští císaři...

Všimli jste si, kolik je v lidech zloby, závisti a zášti? Někdy si čtu komentáře k různým událostem a osobnostem z veřejného života a nestačím žasnout, jaká nenávistná slova padají. Ok, také nesouhlasím s určitými výroky některých lidí (politiků zvlášť), ale to neznamená, že ze mě budou tryskat věty jako… No, radši to nebudu ani vyjmenovávat. Myslím, že se tím člověk jen degraduje do skupiny, do které by patřit vážně nechtěl.   A tak mě napadá, co motivuje některé osoby k tak urážlivým a hanlivým výrokům? Tak za prvé po přečtení nějakého tvrzení se může dostavit zloba. Jako důsledek nesouhlasu. Na jeho základě jsem tedy naštvaná a mám chuť se k tomu vyjádřit. Jasně, to mohu udělat. Slušně. Ale tím si zřejmě svoji frustraci (a co by to mohlo být jiného) nevyléčím. Pomohou mi jen silná (a často i sprostá) slova, kterými si ulevím. Aspoň takhle si to já vysvětluji, když se s nenávistnými komentáři setkám. Možná se mýlím a je to úplně jinak. Někdy...

V dnešní době jsme obklopeni hlukem. Pokud bydlíte na rušné ulici ve městě, tak vám zaručuji, že se pořádně nevyspíte. Auta jezdí ve dne v noci a nejen osobní. Blízko letiště zase burácí letadla, u železnice projíždějí vlaky nákladní i osobní, v továrnách hučí stroje a tak bych mohla pokračovat. Ale nemyslete si, ono i v poklidné vísce už to dávno není, jak bývalo. A pokud si myslíte, že v neděli se tichem vyléčíte a pěkně zrelaxujete, máte smůlu. Celý den vrčí travní sekačky, a když jedna ustane, hned začne druhá. A po ní další, jakoby se „potvůrky“ domluvily. Vztekle zavřete dveře na balkon nebo na terasu a řeknete si, že se radši v tom vedru uvaříte (je zrovna přes 30 stupňů) než zblázníte. Jenže máte opět smůlu. Sousedům přivezli nový nábytek, a tak je třeba vrtat, brousit, bušit, přibíjet, nabíjet a věřte mi, že žádné špunty do uší nejsou dost dobré na to, aby tento hluk eliminovaly. Jasně, jsou lidé, kterým hluk a rámus nevadí. Odpočinou si a dokonce ...

Hledáte tip na výlet? Vypravte se do Karlových Varů. Už podle názvu je nám jasné, který panovník je založil. Ano, Karel IV Lucemburský už v roce 1350. Slavné začaly být ale až v 18. a 19. století, kdy se rozšířily zprávy o blahodárných účincích zdejších termálních a minerálních pramenů. Malebné centrum Karlových Varů se pyšní lázeňskou zónou s pěti kolonádami, které obejdete během jedné procházky. Já ale s dovolením popojedu kousek dál. A sice do nedalekého Bečova nad Teplou. Kdo přijede autem, nemusí hledat spojení autobusem jako já. Ale autobusy hurá jezdí a tak vyrážím. Historické jádro města bylo v roce 1992 vyhlášeno památkovou zónou. Co je opravdu unikátní, je relikviář svatého Maura, který můžete vidět v místním zámku. Po korunovačních klenotech jde o druhou nejcennější movitou památku v Čechách. Ano, historie zámku a celého panství je zajímavá. Ale my se soustředíme na posledního majitele zámku, a sice rodu pánů Beaufort-Spontin. Jde o rod fr...

Nedávno jsem se vrátila z Krkonoš, které jsem během svého čtrnáctidenního pobytu v rámci možností prochodila křížem krážem. Ale o tom psát nebudu (možná jindy). To, že jsou krásné, o tom není pochyb. Měla jsem také možnost zavzpomínat, jaké byly hory před xx a více lety (za to xx si dosaďte potřebná čísla), neboť jsme tam jezdili s rodiči skoro pravidelně, jen pokaždé do jiného koutu. Později pak jako náctiletá děvčata sami. A proto jsem si při této příležitosti uvědomila, jak „vše plyne“ a vše se mění. No jo, dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. To jen tak na úvod mého pozvání do Břevnovského kláštera. Člověk si myslí, že v Praze už všude byl a zdaleka to tak není. Břevnovský klášter byl založen roku 993 svatým Vojtěchem, i když tenkrát ještě svatý nebyl. Jeho spoluzakladatelem byl kníže Boleslav II. Také sochy obou zakladatelů v klášteře najdete. Vojtěch pocházel z roku Slavníkovců a milovníci historie ví, že se jedná o rod, který byl Přemyslovci v L...

Tento nadpis by měl být spíše první větou tohoto povídání. Chystáte se na dovolenou? Někam, kde byste chtěli mít klid, nabrat síly, protože se cítíte vyčerpaní? No, žádný problém. Těch krásných a klidných míst je spousta. Stačí si jen vybrat. Ale co když vás nečinnost přestane po určité době bavit a budete si chtít svůj pobyt zpestřit na rušnějším místě? Nic jednoduššího. Tedy pro ty, kteří mají před hotelem, pensionem nebo chalupou auto. Sednou a jedou. Ale co vy, kteří tuto možnost nemají? My „ostatní“ se dělíme do tří skupin. Do první patří ti, kteří auto opravdu z různých důvodů nevlastní. Příčiny ponechávám stranou. Další skupinou jsou ti, kteří nemají řidičský průkaz. Buď ho nikdy nepotřebovali (partner/ka je vozil, kam bylo třeba) nebo měli strach si ho udělat. Do třetí skupiny patří ti, kteří sice řidičák mají, ale nejezdí. Důvody jsou zase různé, ale většinou to bývá strach z ježdění. Měla jsem kolegyni, mezi řidiči se takovým říká „sváteční řidič“, která měla ...

Já jsem se na léto strašně těšila. Jednak je dlouho světlo, jednak to sluníčko, které mi dodává vitamín D. Tedy nejen mně, ale nám všem. A také přísun potřebné energie není na škodu. Mně se jí po zimě moc nedostává a tak děkuji právě slunečnímu bohu za vydatnou dávku. Znám opravdu jen málo lidí, které by léto nemilovali. Říkám jim zimní typy a ti dávají přednost sněhu. Tito jedinci by určitě pár měsíců v tropech spíše přetrpěli nebo propotili. Ale většina jsme za ten životadárný přísun energie vděční. Vždyť je přece dokázáno, že v zemích, kde je teplo, je méně depresí než v zemích studených. Aspoň jsem to někde četla. Ale hádat se s vámi nebudu. Já prostě za vitamínem D vyrážím ráda. A mám ho radši takto přirozeně než ve formě tablety. Také se mi zdá, že v těch horkých zemích mají lidé stále dobrou náladu, jsou veselejší než ti ze zemí opačných.  Já si léto užívám u vody, v lese, na výletech… V zahradách dozrává ovoce, stromy jsou doslova obalen...