Pozvánka do Břevnovského kláštera

Nedávno jsem se vrátila z Krkonoš, které jsem během svého čtrnáctidenního pobytu v rámci možností prochodila křížem krážem. Ale o tom psát nebudu (možná jindy). To, že jsou krásné, o tom není pochyb. Měla jsem také možnost zavzpomínat, jaké byly hory před xx a více lety (za to xx si dosaďte potřebná čísla), neboť jsme tam jezdili s rodiči skoro pravidelně, jen pokaždé do jiného koutu. Později pak jako náctiletá děvčata sami. A proto jsem si při této příležitosti uvědomila, jak „vše plyne“ a vše se mění. No jo, dvakrát nevstoupíš do stejné řeky.

To jen tak na úvod mého pozvání do Břevnovského kláštera. Člověk si myslí, že v Praze už všude byl a zdaleka to tak není. Břevnovský klášter byl založen roku 993 svatým Vojtěchem, i když tenkrát ještě svatý nebyl. Jeho spoluzakladatelem byl kníže Boleslav II. Také sochy obou zakladatelů v klášteře najdete. Vojtěch pocházel z roku Slavníkovců a milovníci historie ví, že se jedná o rod, který byl Přemyslovci v Libici vyvražděn. Pravděpodobně v rámci boje o moc. Nic nového pod sluncem, že? Přežili jen Soběslav, Radim a právě Vojtěch. Vojtěch, v zahraničí známý spíše pod svým biřmovacím jménem Adalbert, byl druhým pražským biskupem. A už, jak jsem uvedla, založil s Boleslavem II český mužský klášter Benediktinů. Pokud vás zajímá historie celého objektu, tedy i chrámu sv. Markéty a nového konventu, vypravte se tam podívat. Průvodce ví snad úplně všechno a ještě výklad podává srozumitelnou formou, prostě má nejen vědomosti, ale umí je i prezentovat a vysvětlit.

Jak šel čas s bratry Benediktiny (v současné době jich tam žije deset), tak i klášter dostával podobu dle architektonických slohů, které v tom kterém století převládaly. Pravda, z toho románského a zejména gotického už tam moc nezbylo, ale baroka si můžete náležitě užít od slavných stavitelů Kryštofa Dientzehofera a jeho syna Kiliána Ignáce. No, je to krása, i když já raději vznešenou a jednoduchou gotiku. Zvláště nádherný je sál tereziánský, jemuž vévodí obraz císařovny Marie Terezie.

Díky komunistické péči v těchto krásných prostorách sídlilo kdeco, prý i STB, a jak bývalo v tehdejších dobách zvykem, zničili vše, čemu nerozuměli. Před rokem 1989 zde byl Státní ústřední archiv, v sýpce státní podnik – Zemědělský nákup a zásobování. Zahradní pavilon Vojtěška (pramen Brusnice a taktéž historické místo založení kláštera) byl v ruinách a zahrada spravovaná podnikem Sady, lesy, zahradnictví byl zdevastovaná. A tak bych mohla pokračovat. Ale to se můžete dozvědět právě při prohlídce kláštera od průvodce nebo sami vyhledat i s fotografiemi na googlu.

Benediktini se nastěhovali po revoluci až v roce 1994 a započali hned s opravami za pomoci státu a zahraničních klášterů. Dnes je v areálu hotel, restaurace a také výčep s vynikajícím pivem. A právě dobrým obědem a zlatavým mokem můžete den zakončit. Nebo si udělat procházku do  nejbližšího okolí a zajít třeba do letohrádku Hvězda nebo se projít v Markétské zahradě. To už nechám na vás. I Bílá hora je v dosahu. A propos, víte, proč se nazývá bílá? Ve středověku se zde těžil opukový kámen, který je bílý a najdete ho právě i v břevnovém klášteře. Takže, až zase začne být pod mrakem a slunění a koupání jako nejoblíbenější letní činnosti nebude možná, zajděte nebo zajeďte na Břevnov. Určitě to stojí za to.

A kam byste mě pozvali vy?