Tak to vidím já !

„Hele, četla jsi poslední Mornštajnovou? Browna? Máš ráda psychologické thrillery? Nebo spíš historické knížky? Literaturu faktu? Ano, o literatuře se lidé baví rádi. A všude. Ale ještě nikdy jsem neslyšela slova jako: „Máš ráda Hrubína?“ „A co takhle Blues pro bláznivou holku?“ To je Václav Hrabě. Co tím chci vyjádřit? Nic, co by nebylo známo. Že poezie se moc nečte. Nějak vyšla z módy. A ti, kteří ji čtou, se za to málem stydí. Tak schválně, znáte to? „Na trávě ležím, všude květ, vánek jde voňavým ložem, ach, Bože, Bože, to je let, co jsem tu srdce ryl nožem“   Ano, správně. Jaroslav Seifert a jeho Jarní den. To mě jen tak napadlo, když už tu máme to jaro. Název tohoto blogu jsem si vypůjčila z písně Jiřího Suchého. Ano, nejenže poezie nikoho nezabije, ale také obohacuje. A jak vlastně dělíme tu poezii? To známe asi ze školy. Lyrika a epika. Lyrika, která se noří do hloubi našeho nitra a vyjadřuje subjektivní pocity a nálady autora. Dále se rozděluje na intimní, ...