Ukliďte ten bordel, prosím!

 Omlouvám se za to ošklivé slovo hned v nadpisu, ale jinak to asi nazvat ani nejde. Šla jsem vynést odpadky a nestačila se divit. Né, že by popelnice byla plná, to ne… Ale to okolí. Smetí se válelo všude okolo a vítr to roznášel ještě dál. Ano, dá se to svést na popeláře. Tohle slyším vždycky. Někdy tomu tak opravdu je. Říkala mi sousedka, že dotyčného pracovníka odpadové služby požádala, aby ten rozházený odpad odklidil, ale dostala takovou držkovou, že radši utekla domů.

Ano, to se bohužel stává. Ale je tu jedno velké ALE. Občas vidím u kontejneru pohozené věci jako židle, kuchyňské roboty, pytle s oblečením, několik párů bot… A tak bych mohla pokračovat jako kafemlejnek. Tuhle na mě drze koukala stará pohovka a určitě si říkala: „Hádej, hádači, kdo mě sem složil…“. No, nevím. Jen se asi domýšlím, že pán nebo paní vyrazili s gaučem po půlnoci, aby je někdo neviděl. Je to fakt úděsné. Lidé mají naklizené byty, ale nepořádek v jejich okolí je nezajímá. Mně ten bordel kolem popelnic fakt vadí. Chci mít hezké prostředí i kolem mého domu. A nejen to. Proč to nemůže být pěkné všude? Na ulicích, v lese, ve městě. Jsou národy, kde se na to hodně dbá. Jiné na to z vysoka kašlou. Luxují jen své drahé koberce v obýváku. Starý „tébich“ vyhodí k odpadu a je vymalováno. Že existuje něco jako sběrny? Ano, to ví každé malé dítě. Jenže to bych musel koberec strčit do auta a odvézt několik kilometrů od baráku. Takhle je to mnohem jednodušší.

Jistě. Ne všichni máme auto. Dokonce ne všichni máme řidičák. Ale umíme si to zařídit. Buď požádáme někoho z rodiny, nebo si holt zaplatíme nějakou službu. Nedá se nic dělat. Je zvláštní, že ti, co auta mají, neznají do sběrny surovin cestu. Občas nestačím kroutit hlavou, co všechno u těch kontejnerů najdu. Včera ležely na popelnici pro bioodpad zuby. Vlastně ne zuby, ale zubní protéza. Tak si říkám, který chudák ji tam zapomněl? Nebo si pořídil novou? Kdo ví…

Kdo se hrabe v odpadcích jsou určitě bezdomovci. To mi nevadí. Někdy se dají najít vážně poklady. Vadí mi ten nepořádek, který po sobě zanechají. Ale co s tím nadělám. Zkuste na to upozornit a budete posláni do patřičných mezí. Nic moc nepomáhá. Ani popelnice na zámek. Nedávno jsem se dozvěděla jinou věc. A to je takzvaný dumpster diving či „skipping“, což je prohledávání kontejnerů s cílem najít použitelné věci nebo jídlo, často jako protest proti plýtvání či z finančních důvodů. V Čechách není tato činnost legální, protože odpad patří městu či firmě. To jen tak na okraj.

Lidé, a hlavně Pražané si často stěžují, že jejich město ničí turisté. Znečišťují historické budovy, odpadky odhazují všude možně, rozbíjejí koše, vytrhávají vše, co není pevně uchyceno. Ale nejsou jediní, kdo jsou strůjci tohoto chlívku. Však víme své. Za vyhozenou vanu nebo starý kávovar cizinci opravdu nemohou. Nevím, kdo z našinců tohle dělá. Jsou to mladí? Staří? Středního věku? Muži? Ženy? Pardon, ale mě by to fakt zajímalo. Protože jestli tohle dělá starší generace, tak ani u té mladší se toho nezbavíme. Příklady táhnou, že? Ale ono to bude jinak. Nezáleží na pohlaví, věku ani příslušnosti, jsou lidé, kteří to berou jako normu a zase ti druzí, kteří poctivě odváží odpad, tam, kam patří. A k tomu ještě zadarmo sbírají poházené odpadky a zametají ten bordel. Ještě, že je máme.

„Naše je kultura a čas nesmírně bohatý jak na odpadky, tak i poklady.“ – Ray Bradbury, americký spisovatel.

A co si o tom myslíte vy?