Tak to vidím já !

  Svíčkovou nebo radši řízeček? Či jste si oblíbili italskou kuchyni a na těstoviny nedáte dopustit? Hm, dobrá. Jiný radši suši nebo nějakou exotiku. Prostě chutě jsou různé a každý z nás si pochutná na něčem úplně jiném. Já mám třeba ráda ryby, tedy ty bez kostí. Úplně nejradši mořské. Moje kamarádka vše co voní mořem, nevezme do pusy. Tak vidíte, někomu moře voní, jinému páchne. A třeba takový vegetarián vyloučil ze svého jídelníčku maso. Jestli ho k tomu vede láska k živým tvorům nebo jeho chuťovým pohárkům maso nejede, to nevím. Možná od všeho trochu. Já je chápu, také bych žádné zvíře nezabila. A když si pomyslím, že naše babičky na venkově se zabíjením zvířat neměly žádný problém, naskočí mi husí kůže. Inu, časy se mění. Také jsem zjistila, že nejvíce lidí miluje sladké. Dorty, koláče, vánočky, bábovky, sušenky… Věci, které já nejím. Ne, že by úplně. Občas si zobnu. Ale jen sem tam a opravdu maloučko. Nedělám to kvůli linii, to vůbec ne. Sladké mi nechutná. Z...

  Rok se s rokem sešel a už tu máme další, jak si vždy povzdechla moje babička. Ta už tu není, ale já tuto větu šířím dál. Ano, je to tak vážení. Za chvíli vstoupíme do dalšího roku a za tím minulým se jen málokdo ohlédne. „Hlavně sundej prádlo,“ nabádala mě máma. A tak vím, že na Nový rok by člověk neměl prát ani věšet prádlo a taky se dle toho patřičně zařídím. I moje dcera už to převzala. Věšení prádla může přivolat neštěstí či dokonce smrt některého člena rodiny. A na to si musí kdekdo dávat pozor. Těch zvyků je samozřejmě přehršel. Jsou taková ta základní, pak se liší kraj od kraje, země od země.  Připomenu tedy některé. V žádném případě se nehádejte. To si radši zamkněte pusu na zámek. Nebo rovnou na dva. Nemusí se to totiž nevyplatit. Hádka by se mohla protáhnout na celý příští rok. Na to nezapomeňte. Usmívejte se, říkejte samé pěkné věci a tak to zůstane celé příští období. Kdo nevěří, ať to aspoň zkusí. Také zametání se nedoporučuje. Vymetete štěstí z d...

  Bóže můj, nedávno jsem se vítala s bratříčkem Lednem 2024 a najednou přijde bratr Leden znova. I když s jiným letopočtem. Neuvěřitelné! Čas letí fakt jako splašený a já bych ho ráda zastavila. A určitě nejsem sama. Zejména ten starší ročník by rád udělal stopku, ale je to marné, marné, marné… Každý z nás si určitě ještě pamatuje třeba vánoce s rodiči, první kamarády a spolužáky a najednou už někteří ani nejsou. Teprve tehdy si uvědomí, že bytí na tomto světě je krátké. Příliš. Pokud je člověku dvacet, třicet, ale i čtyřicet let, tak si ani čas neuvědomí. Věci může odkládat, protože času je přece dost. I když někdy pádí jako splašený kůň a jindy se zase vleče jako slimák. Prostě náš osobní čas plyne různou rychlostí, která se mění podle naší nálady a zážitků. Když jsem tuhle čekala na vlak a měl hodinové zpoždění, viděla jsem rudě. Připojila jsem se ke skupince nadávající na České dráhy. Jistě, bylo to nepříjemné, ale konec světa se nekonal. Jindy se zase člo...