Má každý národ specifické charakterní rysy? Neboli o české povaze…
Tak, co si o tom myslíte? Je pravda, co se říká o národních
vlastnostech? Třeba, že Němec je pracovitý, přesný a odpovědný? Francouz
elegantní a šarmantní? Ital družný, přátelský a tak trochu bordelář? Co třeba
Švéd? Chladný a zamlklý introvert? Rus je prý drsný a arogantní. A tak bych
mohla pokračovat.
A jací jsme my, Češi? Říká se, že pracovití, se smyslem pro
humor. Já nevím. A proto bych přidala pár vlastních postřehů. Začala bych od
Němců. Měla jsem nadřízeného, Němce. Co mne na něm fascinovalo, byla jeho
dochvilnost. Já pracovala v Praze, on „seděl“ v Mnichově. Když přijížděl
služebně do Čech, zatelefonoval a vesele oznamoval: „v pátek v 14.00 jsem
v Praze v kanceláři.“ A světe, zboř se! V 14.00 se otevřely dveře a
vešel pan Mauer s úsměvem: „Also, ich bin da…“ Nevím, jak to dělal, ale
přijížděl fakt na chlup přesně. Poté se pracovalo do večera, a pak přišla
společná večeře, případně zábava. Měla jsem kolegyni, Češku. Říkala o sobě a o
Češích obecně, že jsme chytří a že na nás Němci nemají. Nevím. Za chytrost
považovala to, že hned, jakmile pan Mauer odjel, dala se do „rabování“ jeho
skříně. Přivezl totiž pro klienty trička, batůžky, atd. Samozřejmě, že jsme
dostali i my. Ale každá jen jeden. A ona jich chtěla více. Nevím sice na co,
ale možná pro celou rodinu k narozeninám. Já tomu chytrost neříkám. Spíše
vychytralost, a to je něco docela jiného. Znáte to, jak někteří lidé o někom
prohlašují: ten je ale“ vyčůranej“. Nevím jak vy, ale já taková být nechci. Také
mě štve to obcházení předpisů, které tak rádi nedodržujeme. Oproti Němcům,
Švýcarům a Rakušanům. Tam, kdy se něco odsouhlasí, tak přes to nejede vlak.
A co takhle ti Francouzi? Jsou opravdu tak šarmantní, jak se
říká? A jsou také opravdu takoví bordeláři? Budete se divit, ale jsou. Aspoň
ti, které jsem poznala já. Chovají se k vám jako ke královně a přitom po
obědě, který mimochodem trvá i čtyři hodiny, nechají takový nepořádek, že
s údivem otevřete ústa. Drobky chleba, marmeláda, flíček sem, flíček tam…
Ale málo platné, například jejich filmy, jsou fakt výborné! A to ani nemluvím o
kráse hlavních představitelů či představitelek.
A pak jsem také měla čest s Italy. Byli otevření a
přátelští. Také ukecaní, a to hlavně tehdy, pokud se jim nějaká žena líbila. To
jejich výřečnost neznala mezí. A byli také „vyfiknutí“. Oháknutí. Je to jedno,
jak to nazveme, ale prostě jim to slušelo. Na vzhledu si dávají záležet, což
zase není naše silná stránka. Znám jednoho Čecha, který se vytahuje tím, že ty
boty, co nosí, má už dvacet let. No, nechme toho! Itálie je turistů plná a já
si nevšimla, že by jim turisté nějak vadili. Naopak! Jsou k nim přátelští
a otevření. Zato my! Když se tak procházím po Praze, občas je mi až stydno.
Lidé na turisty nadávají a proti každé národnosti něco mají. Poláci lžou, Němci
jsou fašisti, Italové hulákají, Francouzi šišlají, Rusové se chovají jako by
jim vše patřilo… Jenže oni přinášejí peníze! A nejen to, mluví o nás doma… a já
bych si přála, aby o nás mluvili nejen v tom smyslu, že Praha je krásné
město, ale i o tom, že Češi jsou usměvavý a přátelský národ. No, zatím se mi to
pořád nezdá. Hlavně ten úsměv chybí. Ale třeba se jednou dočkám a mile mě
překvapí otázka Čecha? Can I help you? A nebude to ani v Amsterdamu, ani
v Londýně, dokonce ani v USA. Ale v Praze…
A víte co? Už mám těch národních vlastností dost. Třeba ani
žádné nejsou. Pravda, Rusové jsou trochu arogantní a opravdu se chovají, jakoby
jim vše patřilo. Ale asi to nebude tou národní vlastností, ale výchovou… Do
budoucna to vidím pozitivně. Tím, že se rasy a národy míchají, budou mít ti
nově narození úplně jiné geny J
Určitě si z každého národa vyberou ty lepší. Alespoň já tomu věřím. A pak
už se nikdo nebude zabývat tím, jaké jsou specifické rysy toho a toho národa,
že?
A jak to vidíte vy?
Komentáře
Okomentovat