Svoboda

Dneska bych chtěla napsat pár slov o svobodě. Nechci se rozepisovat o svobodě slova, tisku, ani o svobodě národa. O tom už píší druzí. Povolanější. Já bych se ráda podívala na svobodu osobní. Co to je být svobodný? No, jistě, je to muž neženatý, žena nevdaná, jednodušeji nezadaný – nezadaná. Jaké jsou výhody nebo nevýhody tohoto stavu? Zjistila jsem, že je to zcela subjektivní hledisko, protože co člověk, to jiný názor.

Takže, jak to vidím já? Člověk zadaný má pro život parťáka, se kterým může sdílet nejen lože, byt, jídlo, ale hlavně také zážitky. Což je určitě fajn. Ale rozeberme si to: hm, lože nechme stranou… jen proboha doufejme, že druhá polovička nechrápe, a že tak nemusíme spát se špunty v uších (které mezi námi děvčaty zase tak moc nepomohou). Byt. Pokud máme byt společný a společně platíme hypotéku, tak se i o něj společně staráme. To znamená, uklízíme, luxujeme, utíráme prach. Někdo více, někdo méně. Někdo rád, někdo z donucení. Tady už nastává prostor pro případné dohady (celej den se válíš a nic neděláš… vůbec mi nepomáháš…) atakdále.

Pokud máme společný byt bez hypotéky, placený z našich prostředků, podotýkám obou, je to podobné jako v prvním případě. Jsme tak trochu v pasti, protože naše našetřené peníze se spojily s tou druhou našetřenou půlkou a tak občas zatínáme zuby, aby… No, vždyť to znáte.

Máte-li byt pronajatý, nastává jiná situace. Většinou uklízí ten z dvojice, který má rád pořádek a ten druhý se schovává za počítačem s tím, že musí nutně něco dodělat.

A pak jídlo. Ono, jíst společně je jistě moc hezké, ale nejdříve to musí někdo uvařit, nandat na talíř a čekat, jestli to bude druhému chutnat. A co když ten druhý má radši hamburgera od Mac Donalda? No, tak nic.

A teď konečně to hlavní. A to jsou zážitky. Pokud mají oba vášeň pro lezení po horách, mají vyhráno! Ale běda! Pokud jeden leze a druhý rád chodí do kina (což ten první nesnáší) nastává prostor pro diskusi. Dobrá, tak já s tebou v neděli polezu, ale příští týden půjdeš se mnou na ten nový romantický film. Jo, takhle by to šlo. Aspoň první rok. A teď bych se chtěla vrátit úplně na začátek k té svobodě. Nešlo by to udělat takhle? Ať si každý svobodně dělá to, co ho baví, těší, ale“ holt“ se nepodělí o ty zážitky…. Tak vám nevím. Co je lepší? On totiž člověk svobodný si nakládá se svým volným časem, jak chce… Vstane, kdy chce… uklízí nebo neuklízí dle vlastní chuti (nikdo ho nebuzeruje za bordel), ve svém nebo pronajatém bytě kouká na televizi, kdy chce… a světě zboř se! Dívá se na to, co chce a nemusí se dohadovat, cože to tam dávají za blbinu… Tak si ten dokument o pyramidách řádně vychutná a co víc! Klidně si další hodinu brouzdá na internetu, aby si doplnil k pyramidám ještě další informace… Jo a v poledne si dá jogurt… No, vždyť je úplně svobodný… Tak, a teď k jádru pudla. Ale je šťastný? To asi záleží případ od případu. Já znám jednu, která žila celý život sama. Ne, že by si to vybrala, ale prostě měla smůlu (no, řekněme to tak). Ale toužila po tom svůj stav změnit natolik, že jí dobré nebe vyslyšelo. „A na stará kolena“ jí toho druhého seslalo. Což o to. Je moc fajn, ale moc mluví. A ona, která celý život žila v tichu (ani telka u ní neběžela), utíká ze společného bytu do své garsonky, kterou si pro jistotu ponechala. Dva, tři dny si dělá, co chce (většinou leží v postele a poslouchá ticho) a pak se vrátí, podotýkám svobodně!!! Zpět do milující náruče…

No, tak si to přeberte každý podle svého… A hlavně svobodně se rozhodněte, co je pro vás nejlepší. A o to tady právě jde.

Vidíte to také tak?