Mají ještě i dnes smysl tradice?

Různé zvyky, formy lidské zkušenosti i myšlení, způsob žití i uvažování, jsou předávány z generace na generaci. Říká se tomu tradice. Má ale i dnes význam? Žijeme v době, kdy jednotlivé hranice mezi národy mizí, a tak jsou i na ústupu právě tradice. Typy tradic jsou nejrůznější. Od řemesel, hudbu a tanec, gastronomii a architekturu, až k umění, slavnostem atd. Každý národ má trošku jiné tradice, které souvisí s jeho kulturou a vývojem. Ale spousta je jich společných.

Podle mě svůj význam stále mají. Jasně, v minulosti byl člověk mnohem více svázán s přírodou a byl na ni odkázán. A proto, aby pole rodilo co nejvíce, lidé používali nejrůznějších magických praktik a obětí, provozovali různé obřady a rituály, a ty se později zformovaly na tradiční obyčeje. A tak v čase velikonoc, které jsou oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, promítají se do tohoto svátku i pohanské rituály, které oslavují příchod jara. V českých zemích sem patří šlehání pomlázkou, kdy proutí je symbolem síly a života. To už asi dnes nikdo neví, ale tradice je tak pevně v lidech zakořeněná, že její význam už nehraje žádnou roli. A malování vajíček? Kraslic? Jde o symbol života, plodnosti a růstu. Tak vidíte. Malujete vejce? A pak, že tradice nehraje ve vašem životě žádnou roli. A co další významný svátek v roce? Vánoce. Já vím, dnes spíš každého zajímá, co najde pod stromečkem. Ale nekupujeme všichni jmelí? Tuto magickou rostlinu, které se přisuzuje čarodějná moc a tajuplnost?  Keltové nebo lépe druidové byli přesvědčeni, že odhání každé zlo. Tak dávno, předávno to bylo a přesto tradice trvá. V Anglii se pod větvičkou jmelí líbají. Muž by měl za polibek s každou dívkou utrhnout jednu bílou bobulku. Ale tu poslední je třeba ponechat do příštích Vánoc, aby dům neopustila láska.

Moje maminka s oblibou pálila „františky“. Víte co to je? Takové ty černé malé jehlánky, které se dávají na topení. Někomu to voní, někomu naopak. Jde ale o tradici starou třista let. Pochází z česko-německého pohraničí. Hlavně z Krušných hor. Tenkrát se vykuřovaly a očisťovaly domy pomocí kadidla na přelomu starého a nového roku.

A co svatební zvyky? Ty měly snoubencům přinést štěstí, hodně dětí, ochranu před nemocemi a smrtí. Některé zapadly, ale jiné přetrvaly dodnes. Například se říká, že nevěsta by měla mít něco nového, starého, půjčeného, darovaného a modrého. Nové, symbolizuje nový začátek, naopak stará věc (třeba šperk po babičce) symbolizuje zachování rodinné tradice. Půjčená věc je nejlepší od šťastně vdané ženy, to by mělo přinést štěstí a zároveň si nevěsta vezme k srdci rady svých blízkých. Modrá barva je symbolem čistoty, věrnosti a nevinnosti. No a darovaná věc směřuje zase ke štěstí. Kam jinam, že? Někdo místo darované věci si schovává zase třeba čtyřlístek do střevíčku. Každý kraj to má trošku jinak. A co, když vám na svatbě prší? Tak buďte rádi. To vám totiž prší štěstí. A pak samozřejmě známe všichni další zvyky jako je házení rýže na novomanžele, ženichovi se uvazuje koule u nohy nebo nasazuje chomout (to aby věděl, do čeho vlezl, zametají se střepy, hází svatební kytice, přenáší se přes práh (tedy ženich nevěstu, ne obráceně!)… No, a známý únos nevěsty symbolizuje dívčino odloučení od rodičů. Je toho samozřejmě mnohem víc, ale vidíte, jaké má tradice hluboké kořeny. A hodně pevné. Jen tak je nelze vymýtit a jen tak se to asi ani nepodaří. Ale proč by se to mělo podařit? Má to svůj význam. A vyslovujeme tím úctu ke generacím předchozím.

On sám původní latinský význam „traditio“ znamená předávání. Obyčejů, poznání či mravů v rámci té které kultury. A tak já si každý rok nosím domů „barborky“, tedy třešňové větvičky a čekám, zda vykvetou. Podobně to dělala i moje máma, babička i prababička. Kolikátý den mi „barborka“ vykvete, tolikátý měsíc v následujícím roce je mým šťastným. Prostě si říkejte, co chcete! Tradice dříve lidem zpříjemňovaly život, který byl především naplněn tvrdou prací, a dnes by nám měl zpříjemňovat život také.

„Jen ten, kdo měl šťastné dětství, vyznává tradici, ten druhý zuřivě útočí na svět“ (Gilbert Keith Chesterton, anglický romanopisec)

A jak to máte s tradicemi vy?