Jak si přivolat štěstí

Dnes vídám na ulicích lidi, kteří jsou pěkně oblečení, supermarkety plné mých spoluobčanů s naplněnými (mnohdy přeplněnými) vozíky, cestuje se, raduje se… A přesto. Spousta lidí není šťastných. Jak je to možné? Že by opravdu materiální štěstí nebylo to opravdové? To, po kterém člověk nejvíce touží? Něco na tom bude. Stačí se podívat na internet… Najdete tam horoskopy denní, týdenní, měsíční, roční, partnerské, a co já vím jaké ještě. Různé vědmy, věštkyně a mágové nabízejí své jistojisté služby a objevují se další a další „přivolatelé štěstíčka“. To znamená, různí dodavatelé pozitivní energie, kteří léčí nejen nás lidi, ale i zvířátka… Zašlete té dotyčné paní jen vaši fotku nebo foto domácího mazlíčka a samozřejmě i částku, kterou to stojí, a je to! Za určitou dobu jste zdrávi! Nevím. Jedna má kolegyně to také zkusila. Věřila tomu na stodvacet procent, že odmítala klasickou léčbu. Manžel i oba synové u ní klečeli na kolenou a prosili, ať to aspoň kombinuje. Tedy klasickou léčbu s alternativní. Odmítla. No, už není mezi námi. Ale o tom až někdy příště.

Já chci psát o štěstí, po kterém všichni prahneme nejvíce. Co to tedy vlastně je? Jasně, muška zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá (Adolf Heyduk)…

Já bych řekla, že štěstí je vnitřní pocit blaženosti… Něco, co se nedá definovat, a přesto člověk ví, že je to ono a že je šťastný. Já, například mám šťastnou povahu. Jsem šťastná od přírody a na svět se dívám pozitivně. Nijak na tom nepracuji, prostě taková jsem. Na všem špatném si najdu to dobré, takže vlastně nic špatného jsem nezažila. Šťastná povaha, žejo? Mám-li práci, která mne štve, netruchlím, nenadávám, nelituji se, ale měním. To znamená, hledám si práci jinou. Má filozofie je tato: vidíš, holka, kdyby si neměla tu blbou práci, tak bys nepoznala tu dobrou… sice jsem měla hrozného šéfa, ale poznala jsem pana XY, a to stálo za to… s panem XY jsem se rozešla, ale procestovali jsme spolu půl světa… náš svazek nedopadl dobře, ale mám báječnou dceru… A tak bych mohla pokračovat. Každá mince má dvě strany. Záleží jen na nás, kterou si vybereme.

Tím ale vůbec nechci říct, že nehledám štěstí… Ono se vůbec špatně hledá něco, co nejde uchopit a zavřít do zásuvky. Osobně si myslím, že štěstí si člověk musí zasloužit. Proto se snažím nikomu neubližovat, prostě vysílám „dobro“ a věřím, že to co dávám, se mi vrátí. Asi to zavází esoterikou, ale já tomu fakt věřím. A přece všichni dobře víme, co víra (pozor, nemyslím víru v náboženském slova smyslu) dokáže. A nikomu to neublíží a mně to poslouží. Tak, a teď jsem se dostala k jádru pudla. A to jsou objednávky z vesmíru. Už několik let jsme zahrnováni knihami pod různými názvy, ale jedno mají společné. A to jsou právě ty objednávky. I já si objednávám. Zatím nic. Ale čekám (a už jsem opět u té víry). Všude se píše, že stačí mít otevřené srdce a oči. A je prý úplně jedno, kdy nebo kde objednáváte. Vesmír vždy naslouchá. Důležité je formulovat jasně. Je to asi stejné, jako když vaše dítě nechce k vánocům panenku. Pokud to neřekne, nemůžete to vědět. Takže tedy, přátelé, jasně, prosím!!! A pak už se soustřeďte na svoji intuici, svůj vnitřní hlas. No, jak říkám, těch návodů, příruček a knih je spousta. Proč asi? Protože všichni (bohatí i chudí) to štěstí hledáme. A že to není jen krásné oblečení, plné nákupní vozíky, cesta kolem světa, nový dům… Štěstí je mnohem víc.

A tak asi nakonec slova Johna Lennona: „Když mi bylo pět, maminka mi řekla, že klíčem k životu je štěstí. Když jsem přišel do školy, zeptali se mě, co chci být, až vyrostu. Napsal jsem „šťastný“. Řekli mi, že nerozumím zadání. Já jim řekl, že oni nerozumí životu.“

A co vy, jste šťastní?