Příspěvky

Závist jako jedna z negativních emocí

Obrázek
„Tak to ti teda závidím“, řekla mi kamarádka a honem dodala „ale v dobrém“. No jistě, pomyslela jsem si, to přece vím, jinak bych tě za dobrou kámošku nepovažovala. Ano, závist je negativní emoce člověka a mluvil o ní už Aristoteles, Dante nebo Tomáš Akvinský. Také bohové starých Řeků sídlící na hoře Olympu si navzájem záviděli. A to je co říct! Měli by být nad lidské emoce povzneseni. Téma závisti nalézáme již v antických dramatech, v křesťanství zaujímá třetí příčku mezi sedmi smrtelnými hříchy.
Tak vidíte! Závist prostě byla, je a bude pořád. Jen si vzpomeňme na pohádku Nesmrtelná teta, kde Závist hraje Jiřina Bohdalová. My Češi prý obzvláště touto emocí oplýváme. To vážně nevím, ale říká se to. Známé pořekadlo, že koupil-li si soused kozu, nechci si ji koupit také, ale přeji si, aby mu chcípla. No nevím. Ale jestli to opravdu platí, tak Pán Bůh s námi a zlé pryč. Závist bychom mohli charakterizovat jako nepřejícnost. Opakem je přejícnost. Občas si čtu komentáře k některým článků…

Kdysi měli k sobě lidé blíž

Obrázek
Nedávno jsem seděla na balkoně, bylo krásné počasí a já si ho náležitě užívala. Domy, kde žiji, obklopuje prostranství plné kvetoucích keřů a stromů, prostě oáza zeleně. Jsou to novostavby a ten vnitřní prostor je šikovně vymyšlený, dá se tam i posedět. A jak si tak užívám sluníčka na terásce, zaslechnu zezdola známý hlas. Šlo o paní, která bydlí ve vedlejším vchodě, a jsme si navzájem sympatické. Aspoň si to myslím. Když jde s pejskem ven, vždy se zastavíme na kus řeči. A o to právě jde. Měla jsem hroznou chuť na ni zavolat nebo rovnou sejít dolů a posedět s ní. Co mi v tom zabránilo? Ostych nebo pocit, že budu obtěžovat a že se to prostě nedělá.
Nicméně jsem si při té příhodě vzpomněla na své dětství. Bydleli jsme tenkrát v jednom činžáku, který tvořil menší komplex s takzvaným dvorkem. Pravda, zeleň tam nebyla žádná, ale my děti jsme se tam vyřádily dostatečně. Připomněla jsem si to hlavně proto, že naše mámy (ne všechny) si někde sehnaly lavičku a tam za hezkých dnů společně sedá…

Proč si lidé začínají s drogami, aneb jak se rodí závislost

Obrázek
Říká se, že člověk má v životě vyzkoušet všechno. Prý proto, aby věděl, co je pro něj dobré a co ne. Aby metodou vylučovací si ponechal jen to, co mu vyhovuje a co je takzvaně jeho parketa. Jenže! Co když se zaplete s návykovými látkami? Původně jsem chtěla napsat s drogou, ale připadalo mi to příliš tvrdé. Asi proto, že člověka hned napadne to nejhorší. Tedy drogy jako pervitin, heroin, extáze… Jenže ono sem toho patří mnohem víc. Návyk si člověk může vypěstovat asi skoro na všechno.
Já například na čokoládu. Tu tmavou a hořkou. Dokáže mě snadno uklidnit a mám pocit, že i navodit dobrou náladu. No co, vypadá to, že moje závislost je spíš na kakau než samotné čokoládě. Inu, a kakao má i řadu prospěšných látek. Hlavně, že si to člověk umí omluvit, co?
A co takhle, přátelé, alkohol? Pokud si dám skleničku vínečka či štamprličku, aby mi dobře vytrávilo, tak asi nemá smysl o nějaké závislosti natož droze mluvit. Ano vím, co by mi na to řekl pan primář Nešpor, ale sem tam nějaká sklínka …

Znáte dvanáct apoštolů? Aneb až půjdete kolem Pražského orloje…

Obrázek
Nedávno jsem se shodou okolností ocitla na Staroměstském náměstí, a protože nyní zeje prázdnotou, zastavila jsem se na okamžik před Orlojem. Dříve jsem se tomuto místu podvědomě vyhýbala, protože díky turistům se tady nedalo ani projít natož zastavit. Tento astronomický orloj již po šest set let ukazuje nejen čas a datum, ale i polohu Slunce, fáze Měsíce, astronomické cykly a svátky křesťanského kalendáře. Každou hodinu se ve dvou okénkách objevuje dvanáct apoštolů, jejichž význam je spíše náboženský. A tehdy mě napadlo, kdo bylo těch dvanáct apoštolů? Ano, víme, že to byli učedníci Ježíše Krista neboli jeho žáci. Následovali ho, učili se od něho a po jeho zmrtvýchvstání a nanebevstoupení šířili po světě tento zázrak. Tyto zprávy zná každý z nás. Ale jak se jmenovali a čím se zabývali, to už ví málokdo. Tak tady jsou jejich jména. Jen mi promiňte to pořadí, nevím, který z nich měl větší význam.
Ondřej se živil jako rybář. Zprvu byl učedníkem Jana Křtitele, a když poznal Ježíše, přesto…

Dobrý člověk ještě žije

Ano. Tento název jsem si vypůjčila od francouzského spisovatele Romaina Rollanda a jeho famózní knihy „Dobrý člověk ještě žije.“ Kdo je vlastně dobrý člověk?  Je to ten, který myslí především na druhé a sebe jaksi opomíjí? Ne. Tak jednoduché to není. Být dobrým člověkem zahrnuje i pomoc sobě samému, stejně jako ostatním. Znám lidi, kteří o sobě tvrdí, jak jsou dobří. Ale udělají pro vás to či ono jaksi na oplátku. No prostě dle hesla „já na bráchu, brácha na mě“. Dobrý člověk prostě pomáhá, protože je tak „naprogramován“ od přírody a přináší oběti jen tak mimochodem. Prostě mu udělá dobře, když může pro vás něco udělat. Mezi lidmi se takovému člověku říká, že má zlaté srdce. Opakem je pak člověk se srdcem z kamene nebo z ledu. No, však to známe z pohádek. Hodná Maruška a zlá macecha s Holenou, Popelka a zlé sestry, no těch postav je přehršel. Těch dobrých i těch zlých. Každý z vás zná jistě z okolí spoustu dalších příkladů. Ne zrovna pohádkových.

„Ztratíme-li bohatství, neztratíme ni…

O lidské solidaritě

Obrázek
Co solidarita znamená, všichni víme. Solidární člověk je ten, který je ochotný pomoci, podporuje druhého nebo nějakou skupinu a úspěchy a neúspěchy pociťuje jako své vlastní. Kde se však toto slovo vzalo? Pochází z latiny, kde slovo „solidus“ znamená pevný, celistvý. Slovo se dále vyvíjelo ve všech jazycích a dnes ho chápeme jako soudržnost a vzájemnou podporu. Tolik teorie. A jak to vypadá v praxi?
Jsou mezi námi lidé, kteří jsou solidární více či méně, ale i tací, kterým toto slovo nic neříká. Buď ho neznají, nebo ho ze svého slovníku vyškrtli. Bydleli jsme v činžovním, čtyřpatrovém domě. Na každém patře byly dva byty (tedy co byt, to jedna rodina). Na domovní schůzi bylo dohodnuto, že každá „partaj“ bude mýt schody, vedoucí k bytům, jedenkrát za čtrnáct dní. Tedy na střídačku. Fungovalo to léta. Rodiny byly solidární a věděly, že to za ně nikdo neudělá. V opačném případě zůstanou schody špinavé a nečistota se tak roznese do jednotlivých bytů. Jenže! Naši sousedé se přestěhovali a …

Řemeslo má zlaté dno

Obrázek
Zlomil se mi klíč od schránky na dopisy. Vlastně tak docela nezlomil. Jen jeho plastová část. Minulý týden jsem si byla dát podrazit boty a zjistila jsem, že tam dělají i nové klíče. Radostně jsem se tam další den vydala. Klíč mi byl udělán na počkání bez velkých řečí za 90,- korun a já měla po starosti. Když jsem se vrátila domů, klíč jsem nevyzkoušela, neboť má schránka zela prázdnotou. Až po několika dnech se v ní zabělala obálka. Ne, že bych se zaradovala, že mi někdo píše (doba psaní dopisů je už přežitek), ale šlo pravděpodobně o nějakou složenku a ty se holt platit musí. Vyndala jsem tedy nový klíč a ouha! Ať jsem se snažila, jak snažila, klíč do schránky nepasoval. Protože právě přišla paní pošťačka, poprosila jsem ji o pomoc. Znám se a vím, že s mojí šikovností to není nic valného. Jenže, ani paní listonošce to nešlo. Odpoledne jsem měla cestu do města, a tak jsem se do opravny vypravila znovu.
Byl tam jiný pán, který zrovna vyťukával SMS (tipuji to na sms) na svém telefonu.…