Příspěvky

Milý Ježíšku!

Obrázek
Tak nějak začíná každý dopis Ježíškovi od našich ratolestí. Vánoce jsou tu totiž hlavně pro ně. Samozřejmě vím, že vánoce se slaví v křesťanském světě, protože se narodil Ježíš Kristus. Předchází mu adventní čas, který by měl probíhat v klidu a v pokoji, což pro leckoho z nás je pouhým snem. Místo posezení s punčem nebo svařeným vínem se skořicí a koukáním se do světla rozsvícené svíčky, běháme po obchodech nebo surfujeme na internetu, co komu vybrat pod stromeček.
Ale nechme toho! Já bych se ráda vrátila k tomu Ježíškovi, takovému, jak ho vidí děti. Moje starší vnučka se mi svěřila, že když byla úplně malá, tak si ho představovala jako ježka. Ano, ježečka s bodlinkami a na nich připíchnuté dárečky. Druhá ho zase viděla jako nahaté lítací miminko s křidýlkami. Kde má všechny ty dárky, to nevěděla. Asi neviditelné. Vždyť je přece kouzelný, že? U nás Ježíšek zase popíjel pivo, které jsem mu každý rok nabídla, zatímco dcera s dědou byli v kuchyni. Chlubila se tím pak ve školce.
Ale as…

Také máte v šuplíku rukopis?

Obrázek
Já píši, ty píšeš, on píše, my píšeme, vy píšete, oni píší… Ne, to se nechci pochlubit, že umím skloňovat. Tím chci naznačit, že my lidé, píšeme rádi. Ano, je nás moc. Tedy těch, kteří rádi píší. Většinou ale jen do šuplíku. Nejdříve to nevadí, ale po čase se s tím chce člověku „ven“. Dostat své dílko na svět. Tedy, aby si ho přečetl i někdo jiný. Co s tím? Po dlouhém váhání si vytipujete nakladatelství, o kterém si myslíte, že tematicky koresponduje s vaším rukopisem a napíšete průvodní email s přílohou vašeho díla. Chvilku váháte, než stisknete odeslat nebo enter, ale nakonec tak učiníte a hluboce si povzdechnete. A je to! Pak už jen čekáte, co se stane. Měsíc, dva, půl roku… Většinou se nestane nic. Tedy stane se to, že vám nikdo neodpoví. „Musí to být tak hrozné, že jim nestojím ani za odpověď,“ napadne vás a celý den jste k ničemu. Občas se stane, že nakladatelství přece jen odpoví. Zamítavě, ale aspoň něco. Zpravidla vám sdělí, že se jim rukopis líbí, ale… No, možná to také zná…

Máte trpělivost? Aneb o tom, že trpělivost růže přináší

Obrázek
Já tedy ne. Nemám trpělivost. Vím o tom, a pracuji na tom. Jsem netrpělivá a dokáže mě občas vytočit kdeco. Třeba když musím na někoho dlouho čekat nebo když se někdo nedokáže hned vyjádřit. To mu, chudákovi, skáču do řeči a větu dopovím za něj. Někteří mi říkají, že jsem moc rychlá. Nojo, asi mají pravdu. Tak nějak to bude. Snažím se, seč mohu, být trpělivá, ale někdy to holt nevyjde. Zrovna dneska. Byla jsem nakupovat v Kauflandu a potřebovala nabrat do sáčku brambory. Přede mnou stál pán, jenž k bedýnce nikoho nepustil a vybíral z ní ty nejkrásnější brambory. Vážně vám nevím, jak dlouho. Ale mně to připadalo věčnost. Možná jen deset minut. Nakonec vybral čtyři (ano, čtete správně čtyři brambory) a vítězně je odnesl na váhu.

Možná je to normální, ale já jsem nevěřila vlastním očím. Nakupování totiž nesnáším, a proto jsou moje nákupy rychlé. Dokonce velmi rychlé. Většinou vím, co potřebuji, a to házím do košíku „natošup“. No, nákupy jsou pro mne zkouškou trpělivosti, neb jsem pocho…

Jak se srovnat sám se sebou aneb mít se rád takový, jaký jsem

Určitě to znáte. Stojíte před zrcadlem a vzdycháte, jak jste tlustá, jaký máte hrozný nos a ty vlasy! A tak první věc, kterou si naordinujte, je dieta. U oběda závistivě pohlížíte na další členy rodiny, jak spořádají i ten váš řízek a krájíte si na co nejmenší plátky okurku a rajče. Tedy váš nedělní oběd. K tomu přidáte pár jízlivých slov na adresu přítomných, že maso a už vůbec ne smažené, je jed! Zkazíte tím náladu nejen sobě, ale i celé rodince a nedělní pohoda je tatam.
V pondělí ráno zavoláte své kadeřnici a plačtivě jí vyprávíte, že vám začaly vypadávat vlasy. Aby vás uklidnila, objedná vás hned na úterý a zároveň vás uklidní, že vám dá speciální zábal a že vlasy budou zase fit. Po zbytek dne googlujete ceny estetických chirurgů za úpravu nosu a zároveň studujete svoji aktuální výši konta. Nojo, každá sranda něco stojí.
Za mladých let jsem dojížděla do školy z malého města do Prahy vlakem. Byla nás taková parta holek. Vždycky některá z nich držela dietu, už si ani nevzpomínám na…

Umíte být tolerantní?

Obrázek
Přiznávám bez mučení, že tolerance je strašně těžká věc. Čím jsem starší, tím jsem méně tolerantní. Přitom by to mělo být naopak. Možná je to tím, že žiji sama a tak se tato schopnost kamsi vytratila. Přitom je tak důležitá. V každém vztahu, partnerském, kamarádském i pracovním. Jenže, jak se toleranci naučit?

Sedím si takhle v tramvaji a čtu si knížku, jak je mým zvykem. Slečna přede mnou náhle vytáhne z kabelky telefon a začne vyprávět „komusi“ o svých vztazích, o tom, co měla dnes k snídani a že ta vajíčka byla asi zkažená, protože jí bolí břicho, o tom, jakého má „blbce“ v práci za šéfa, o tom… Pokládám knihu na kolena a čekám, až dotelefonuje. Spíše „dohuláká“. Jakoby měla zájem, aby o jejích problémech věděl celý svět nebo přinejmenším celá tramvaj. Čekám tedy na ukončení hovoru a cítím, jak roste mé napětí nebo spíše vztek. Slečna samozřejmě hovor neukončí (má přece toho tolik na srdci) a já mám po čtení. Mám chuť jí něco říct, ale vrozený ostych mi brání. Ale vztek mám takový,…

Nenechte sebou manipulovat

Obrázek
Také se vám stalo, že máte na určitou věc názor, přesně víte, co chcete a pak uděláte úplně něco jiného? Přišel k vám totiž pán nebo paní xy a vysvětlil vám, jak se věci správně mají. Když si v klidu znovu promyslíte situaci, kterou jste se chystali vyřešit, nestačíte „valit oči“, jak jste ji rozlouskli úplně jinak, než jste původně zamýšleli. Ten pán nebo paní xy byl totiž šikovný manipulátor a dostal vás tam, kam chtěl on.

Co je cílem manipulace? Přesvědčit toho druhého, aby přijal vaše argumenty a udělal tak něco, co vůbec neměl v plánu. Znám manipulátory, kteří ani netuší, že s lidmi manipulují. Jsou to ti, kteří jsou o své pravdě přesvědčeni a právě tím přesvědčivým tónem ji předávají dál. Dělají to nevědomě, ale mají v sobě neuvěřitelnou sílu a kouzlo osobnosti, či co. Pak jsou ti druzí, kteří manipulují vědomě. Také oni mají určitý šarm a charisma, jsou si ho vědomi a využívají ho právě při manipulaci. A to v jakékoliv oblasti. Ve vztahu, v práci, v politice…
Jednoduše řečeno, …

O cestování jinak, aneb byla jsem v Keni

Obrázek
Asi jste si všimli, že ráda cestuji. Jasně, nejsem jediná. A tak jako mnozí z nás si vozím i vzpomínky, které jsou na rozdíl od upomínkových předmětů, stále v mé hlavě. A sem tam při různé příležitosti se opět vynoří.



Nedávno jsem sledovala v televizi zvířata v národním parku Tsavo v Keni a hned jsem si vzpomněla na dovolenou, kterou jsem právě v Keni strávila. Neměla jsem s kým odcestovat. Všichni moji kamarádi už něco měli, jiní zase neměli chuť, další peníze, a tak dokola. Přemýšlela jsem, že pojedu sama, vždyť stejně jedu s cestovkou, až jsem se jednoho dne seznámila s paní, která měla podobné cestovatelské touhy. Nechci se rozepisovat, jak je riskantní odjet s někým, koho neznám. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale mé zkušenosti nejsou zrovna pozitivní. Ono je totiž důležité, aby ti lidé něco o sobě věděli. A to se nedá zjistit z jednoho odpoledne u kávy. No, jednoduše řečeno, myslím, že to nebyla šťastná volba ani pro jednu stranu. To abych byla spravedlivá. Ale stalo se. Nak…