Když bolí dušička
Už vás někdy bolela dušička? Jestli ano, víte, kde sídlí? Já
tedy ne. Proto je tak těžké ji uzdravit. Není vidět, nemůžete si na ni sáhnout,
a přesto bolí. Pravděpodobně sídlí v mozku, ale v které části, ví jen Bůh.
Takto nemocní lidé velmi trpí a strádají. A s nimi celé nejbližší okolí.
Rádi by pomohli, ale neví jak. Člověk se tak nějak přestane radovat z věcí,
které měl tak rád. Ten, kdo rád chodil do přírody, leží smutně na gauči a vůbec
se mu nechce ven. I když ví, že čerstvý vzduch na zlomenou duši pomáhá.
Knihomol, který rád četl, zoufale zírá do knížky a vůbec neví, o čem ta kniha
je. Kino? Divadlo? Ne, prostě se vám nikam nechce.
No, odborně se tomu říká deprese. Stát se to může každému,
jen někdo má k tomu předpoklady vyšší a je tedy méně odolný. Depresivní
poruchou více trpí ženy než muži, alespoň jsem to někdy vyčetla. Snad proto, že
jsou citlivější, empatičtější a víc si problémy berou k srdci a trápí se
jimi. Pokud si osoba, které se to děje, vyhledá odbornou pomoc, dá se to
poměrně dobře léčit. Léky a psychoterapií. A pak důležitou roli hraje vůle. To
znamená, že člověk si uvědomí, že se s ním něco děje a léčí se. Úzkost,
strach a panika se neobjevují jen v myšlenkách, ale mnohdy i po těle.
Postižený člověk nemá chuť jíst, a proto si jeho okolí hned všimne, že je o pár
kilo lehčí. „Ty držíš dietu?“ Ptá se Emilka Kamči. „A nepřeháníš to v tvém
věku?“ dodává. Kamila jen zavrtí hlavou, a protože je Emilka její nejbližší
kamarádka, tak se jí svěří…
Ano, je to tak, S depresí se pojí snížená chuť k jídlu,
bolesti žaludku a zvracení. Tělo prostě reaguje po svém. I když jsou případy,
kdy se nemocný zase přejídá a tláská páté přes deváté. Inu, každý jsme jiný.
Problém je spánek. Dotyčnému se špatně usíná a budí se velmi časně. To mu na
náladě rozhodně také nepřidá. V mozku totiž chybí tak důležitý serotonin a
je třeba mu ho dodat, aby se nálada zlepšila. Moderní antidepresiva tuto
možnost nabízejí a člověk je může užívat tak dlouho, dokud je třeba. Nejčastěji
deprese vyvolá nějaký spouštěč. Může to být traumatická událost, setrvalý
stres, zasuté a nevyřešené problémy z minulosti nebo kombinace toho všeho.
Mám známou, které se to také nevyhnulo. Z veselé a
podnikavé dívky byla apatická a smutná persona, ale k psychiatrovi nešla.
Její stav byl nepřehlédnutelný, avšak nedala si poradit. Když slavila své
padesáté narozeniny, které pro ni její blízcí zorganizovali, seděla u stolu a
byla duchem úplně někde jinde. „Vzchop se, prosímtě,“ nabádala ji matka. Vůbec
nepochopila, o co tady jde. Její dcera byla nemocná a prostě se vzchopit
nemohla. Nakonec to dopadlo dobře, ale pro ni to byly dva roky nahoru a dolů. O
to horší bylo, že pochopení v rodině se jí nedostalo.
Jako doplněk k užívání antidepresiv je vhodná psychoterapie.
Ta pomůže naučit účinnější způsoby, jak zacházet s problémy v životě,
které depresi předcházely nebo během ní vznikly. Zkracuje dobu léčby a u
lehkých depresí je schopna pomoci i bez léků. I když ne každý psychoterapeut
nám může sednout lidsky. Je potřeba mít k němu důvěru, přece jen je to
cizí člověk a ne každý z nás má tu náturu se hned svěřovat. Pokud tedy „nesedne“
je nutné hledat dál. A ještě jednu věc bych zmínila. Víru. Věřit můžete v cokoliv.
V Boha, Kosmos, Vesmír, přírodu, lidi… Já preferuji víru sama v sebe.
„To přece dám“, vyšlu signál mozku a opakuji tak dlouho, až tomu uvěří. Ano,
lékař vám podá pomocnou ruku a pak už je to jen na vás. A ejhle! Energie dnem
za dnem přibývá, jen tomu musí dát člověk čas. A co je čas proti věčnosti, že?
„Najděte v sobě místo, kde je radost, a radost vypálí
bolest.“ – Joseph Campbell, americký mytolog a spisovatel.
A jak to vidíte vy?
Mě se někdy stává, že mě po celém dni celkem bolí hlava. Věnuji se programování a tak z toho mám už někdy hlavu jak balón. Často se člověk dobře odreaguje u nějaké aktivity. Chodíme na fotbal, basket i na výšlapy. Někdy si ale člověk potřebuje i jak se říká odfrknout. V takových případech volím Krupa Kratom, po kterém se mi taky hezky uleví.
OdpovědětVymazat