Tak to vidím já !

  Čekám si tuhle na přechodu, až se rozsvítí zelená. Naskočila a já se s dobrou náladou chystám přejít, když v tom profičí kolem mě auťák, div mě nesejme. V okénku jsem ještě zahlédla ruku se zdviženým palcem a zřejmě už jen v mé hlavě uslyšela hurónský smích. No, srážka to nebyla. Vlastně byla. S blbcem. Známe je všichni. Je to druh, který jen tak nevymře. Arogance a ignorance, řekla bych. Stejné to je například, když se chystáte k spánku kolem půlnoci a soused začne na plné pecky pouštět svou oblíbenou muziku. Jasně, každý máme jiný vkus. Ale proč tak nahlas? Že by nechodil do práce? Srážka s blbcem nebolí na těle, ale na duši. Zejména, pokud se vypravíte za sousedem a požádáte ho, aby hudbu ztlumil nebo dokonce vypnul. „Zalez a neotravuj,“ je jen mírnou formou na vaši prosbu. Většinou se to neobejde bez sprostých nadávek. Napadá mě, proč tito lidé bydlí v činžovních domech a ne ve vlastním baráku? Domovní řád platí pro všechny. Jenže ne každý z nás má na to hned volat policajty a

  Petr řekl Pavlovi, že s ním nesouhlasí, že má na věc trošku jiný pohled. Jiný názor. Vysvětloval své důvody, zdůrazňoval a odůvodňoval, proč to vidí jinak. Pavel ho vyslechl a obhajoval zase tu svoji pravdu. Nic neobvyklého. Každý může mít na věc jiný názor, že? Jenže! Po chvíli začal Pavel křičet na Petra, že to vidí špatně, že ničemu nerozumí a pak přitvrdil. Začal ho urážet. Něco v tom smyslu, že je hlupák, blbec a později ve svých výrazech ještě přitvrdil. Chce se mi říct, ejhle člověk. Co člověk, to jiný názor. Ale to je přece správné. Všichni lidé jsou jedinečné bytosti s různými názory, postoji a stanovisky. Je tedy zcela přirozené, že se nemusí vždy ve všem shodnout. A to ani v rodině. A pak mám dvě možnosti. Tiše to tolerovat anebo respektovat jiný názor. Samotný respekt je pak o „level „ výše než tolerance. Vyžaduje odvahu a úsilí. Mávnout rukou a myslet si své, má sice svoje výhody, hlavně se vyhnete hádce, ale zase na druhou stranu respektovat druhého znamená ctít a váž