Respekt, prosím!

 

Petr řekl Pavlovi, že s ním nesouhlasí, že má na věc trošku jiný pohled. Jiný názor. Vysvětloval své důvody, zdůrazňoval a odůvodňoval, proč to vidí jinak. Pavel ho vyslechl a obhajoval zase tu svoji pravdu. Nic neobvyklého. Každý může mít na věc jiný názor, že? Jenže! Po chvíli začal Pavel křičet na Petra, že to vidí špatně, že ničemu nerozumí a pak přitvrdil. Začal ho urážet. Něco v tom smyslu, že je hlupák, blbec a později ve svých výrazech ještě přitvrdil.

Chce se mi říct, ejhle člověk. Co člověk, to jiný názor. Ale to je přece správné. Všichni lidé jsou jedinečné bytosti s různými názory, postoji a stanovisky. Je tedy zcela přirozené, že se nemusí vždy ve všem shodnout. A to ani v rodině. A pak mám dvě možnosti. Tiše to tolerovat anebo respektovat jiný názor. Samotný respekt je pak o „level „ výše než tolerance. Vyžaduje odvahu a úsilí. Mávnout rukou a myslet si své, má sice svoje výhody, hlavně se vyhnete hádce, ale zase na druhou stranu respektovat druhého znamená ctít a vážit si ho.

Moje známá Jitka žije v manželství asi deset let. Celkem normální a spokojené manželství vzalo v poslední době za své. Proč? Inu, politika. Zdeněk má úplně jiné názory než Jitka a místo toho, aby se o ně konstruktivně přeli, řvou na sebe jako dva tygři. Pardon, nevím, jestli tygr řve. Tedy abych byla přesná, ječí především Jitka. Její povaha je hysterická a ještě má o sobě mínění, že ví všechno nejlíp. Zdeněk zpočátku oponoval, ale brzy zjistil, že to nemá cenu. Netrvalo by totiž dlouho a možná by ho i fyzicky napadla. Zejména, když jí řekl, že informace, které čerpá z pochybných webů, se nepočítají. To byl oheň na střeše. Za chvíli už byl unavený a radši toho nechal. Jednou mi řekl, že by si radši ukousl jazyk, než aby se s ní pořád hádal. A tak mlčí, a pokud má ona své monology, odchází na pivo. Také řešení. Rezignoval. Sice není spokojený, ale doma má klid. A Jitka? Ta je na koni! Manžel s ní přece souhlasí. Že jenom kvůli svému klidu, je jí fuk.

Také generační rozdíly mohou překazit rodinnou pohodu. Tuhle jsem seděla v kavárně u kafe a nechtěně si vyslechla příběh od vedlejšího stolu. „Představ si,“ vyprávěla mladá žena své kamarádce, „že jsem byla na oslavě dědových narozenin a úplně se to zvrtlo. Nějak jsme se dostali k politice a já vyslovila svůj názor. To bylo něco pro dědu. Všechno viděl jinak. Ale co bylo horší, odmítl diskutovat a zostra se do mě pustil. Žádné argumenty na něj neplatily.“ Nakonec jsem musela z oslavy odejít. Přemýšlela jsem o tom. Respekt, mumlala jsem si pro sebe. To je přece přirozené, že děti a rodiče, natož pak prarodiče, vidí věci jinak. Proč tedy hned útočit? Proč ne v klidu říci svůj názor, respektovat toho druhého a tečka. Nic těžkého a přece pro mnohé hrůza.

Respekt by měl fungovat i ve vztahu muže a ženy. Hned vedle lásky a společného humoru by měla stát vzájemná úcta. I když je ten druhý docela z jiného těsta, vážím si ho. Pak by nemělo ohrozit vztah vůbec nic. Partnera přijmout takového, jaký je, ač s ním nemusím ve všem souhlasit. Také bych ho neměla měnit, shazovat ho pro jeho odlišnosti. Vzájemný respekt vytváří prostředí plné důvěry a pohody. Přece pořád platí jiný názor, taky názor. A kdoví, jestli ten svůj nebude lepší přehodnotit. Možná si rozšířím i obzory. Mlít pořád dokola to samé jako kafemlejnek asi nikomu dobrou službu nepřinese. Respektovat znamená přijmout fakt, že se ode mě může ten druhý lišit. Ale pozor na demagogy a manipulátory! Dnes to platí především o působivém a klamném řečnickém vystupování, které se využívá k získání vlivu a politické podpory a moci. Zejména mezi lidmi neschopnými kriticky myslet. Místo zdůvodňování hrají totiž na emoce a city svých posluchačů a je jim úplně jedno, že k tomu používají polopravdy, překroucené argumenty, falešné sliby anebo vyvolávají strach.  Hlavně, že dosáhnou svého.

A tak na závěr Dalajláma: „Držte se tří R: - respektu vůči sobě, - respektu vůči ostatním, - responsibility a zodpovědnosti za všechny svoje činy.

Tak krásný adventní čas! A jak to vidíte vy?