Neber úplatky, neber úplatky nebo se z toho zblázníš…

 

Ano, všichni si dobře vzpomínáme na film Jáchyme, hoď ho do stroje a tato hláška se vžila do našich slovníků nejen u nás starších, ale i mladších ročníků. Jenže! Úplatky tu byly vždy, jsou stále a je mi to líto, ale i budou. Zrovna tak korupce. Nestačíme se divit, kolik případů vyplouvá na povrch a my se dušujeme, že my bychom nikdy… Jenže příležitost dělá zloděje, přátelé! Je to prostě rozšířený jev, který nejvíc bují v rozvíjejících se ekonomikách. Zejména v podnikatelské sféře, což je jasné jako facka. Prostě všude tam, kde jde o peníze. Nebo lépe řečeno, kde mohu přijít k penězům. Ty prostě hýbou světem. Kdo je má, chce jich ještě víc, a kdo je nemá, tak závidí. A s tím roste chuť vymyslet, jak k nim přijít.

Problémem úplatkářství je jeho výnosnost. Odhrneme oponu a podíváme se dob dávno minulých. Již ve starověké Mezopotámii se korupci snažil formálně postihnout Chammurapi ve svém zákoníku. Egypťané, konkrétně král Chetej, navrhoval vyplácet úředníkům tak vysoký plat, aby se jim nevyplatilo brát úplatky. I ve starověkém Římě korupce bujela. Vydávaly se nové a nové zákony, jenže skutek utek. A ještě nahlédneme do českých zemí, první doklady o korupci máme již ze 13. a 14. století. Jednoduše řečeno, s rozvojem prvních států vznikala potřeba organizované správy, a ta s sebou přinesla vznik třídy úředníků. Ti měli moc a kontrolu nad zdroji, což vytvářelo příležitosti ke zneužití postavení. Mohlo jít třeba o distribuci úrody nebo správu stavebních projektů, to je už je jedno.

Zajímalo by mne, jestli úplatkářství a korupce jednou zcela vymizí? Já se obávám, že to není možné. Souvisí to totiž s lidskou povahou. A také s tím, že dokud budou existovat hierarchické systémy a lidská účast na nich, vždy bude riziko korupce. Ano, je to racionální kalkul jednotlivce, který zvažuje osobní zisk oproti riziku postihu. Lidé radši riskují vězení, hlavně, že mají zlatou toaletu nebo stříbrné vodovodní kohoutky. Otázkou zůstává, že pokud by jim hrozila ztráta hrdla nebo ruky, která krade, jestli by korupce bujela dál. Obávám se, že ano. Stačí se podívat do rozvojových zemí nebo na východ. Člověk je tvor nenasytný.

Všichni potřebujeme někde bydlet, oblečení, a hlavně mít co jíst. Nejsme už lovci, ani sběrači, ani pěstitelé. Vše si můžeme koupit. A k tomu potřebujeme peníze. To je jasná věc. Ale proč potřebujeme stále nové bydlení, stále více oblečení a stále lepší jídlo. Ano, to víme také. Stojí za tím spotřební chování a společnost. Ta nabízí pořád více a více nových, moderních, lepších, dokonalejších věcí, a člověk po nich prahne. Když to má Tonda, tak já taky. A protože mě v práci neplatí tolik, kolik potřebuji, poohlíží se jedinec jinde. A spekuluje… Peníze jsou často vnímány jako něco, co má moc ovládat lidi. Takže ten, kdo je bohatý, je i mocný. A vlivný. Jenže milí zlatí, ani to neznamená štěstí. Chytrý to přece ví.

Někteří z nás si myslí, že si za peníze mohou koupit svobodu. Když se zeptáte, jak si svobodu představují, většinou odpoví jako život bez práce. Jenže to je omyl jako hrom. I kdybyste měli všechny peníze světa, tak je nedokážete využít, pokud není svobodná vaše mysl. A mezi námi znám lidi, kteří mají dostatek peněz a umí ho využít ve prospěch všech. Na druhou stranu znám ty další, kteří vymýšlí dennodenně co dělat, kam jít, aby se nenudili. Holt takový prázdný život! To ke štěstí fakt nepomůže. Aspoň já si to tak myslím.

Sem tam se dozvídám o případech, kdy peníze přitáhnou lásku a pozornost někoho, o koho bychom normálně ani nezavadili. Tyto vztahy získané prostřednictvím peněz jsou křehké a povrchní. Většinou když peníze dojdou, zmizí i láska, úcta a přátelství. Člověk by měl vyznávat hlubší hodnoty, než jsou peníze.

Samozřejmě, že darovat někomu bonboniéru jako poděkování za laskavost nebo dobrou práci, neberu jako úplatek. Ale darovat sto tisíc instituci, řekněme sponzorský dar, aby přijali babičku do Domova důchodců, tady už se musí člověk zamyslet. No, nevím. Babička to už sama nezvládne, doma se o ni nikdo nepostará, protože všichni pracují. A míst v Domovech je málo. Babo raď.

„Velké bohatství lze získat pouze podvodem a korupcí.“ – Dalajláma, tibetský duchovní vůdce. „Peníze jsou hnací, produktivní silou korupce.“ – Josef Čapek, český malíř a spisovatel. Tak si vyberte!

A jak to vidíte vy?