A Vánoce jsou tady zas!

 

Je to vůbec možné? Nedávno mě zaskočily vzpomínky na uplynulé Vánoce a ony už jsou dávno pryč a chystáme nové. Zdobíme byt, pečeme vánoční cukroví, někdo i vánočky… Před Vánoci se ozdobí stromeček a je hotovo. A pak přijdou na řadu zvyky, které občas ještě některé rodiny dodržují. Mezi oblíbené patří vložit pod ubrus na štědrovečerním stole šupinu z kapra. Ta symbolizuje peníze a zabezpečuje, aby vám příští rok nechyběly. Úplně nejlepší je strčit šupinu poté i do peněženky. Pak se vás budou peníze držet po celý další rok!

U nás v rodině se tradice dodržovaly a jako první se vždy krájelo jablko. Když se objevila hvězdička značilo to pevné zdraví. Pokud ne, nebylo něco v pořádku a nabádalo k opatrnosti. Dále se u nás dodržoval celodenní půst a žaludek se těšil na štědrovečerní večeři. Kdo půst nedodržel, neuviděl zlaté prasátko. No jo, nikdy jsem ho neviděla, dokonce ani to se zahnutými zuby… Když jsem tuto tradici přinesla do své nové rodiny, byli značně otráveni. Ale já trvala na svém. Tradice jsou holt tradice, ne?

My se sestrou jsme po rozdání vánočních dárků házely střevíce. Tedy od určitého věku. Týkalo se to svobodných děvčat. Hodil se střevíc přes hlavu a jestli dopadl patou ke dveřím, znamenalo to, že děvče zůstane doma, tedy, že ji budou mít rodiče stále na krku. Pokud ale špička směřovala ven, čekala na dívku láska, svatba a odchod od rodičů. Poté jsme se vrhli na lodičky. Znáte to? Do prázdné skořepiny od ořechu jsme nalepili malinkou svíčku. Tu jsme zapálili a pustili plout v lavoru. Celá rodina včetně babičky se shromáždila kolem. Pokud svíčka vydržela dlouho svítit, čekal dotyčného dlouhý a šťastný život. Když se lodička držela v blízkosti břehu, zůstala osoba doma. Pokud ale vyplula lodička na vodu, čekaly ho dobrodružství a cesty do neznáma. Později jsme skořápky vyměnili za voskové, které se hojně prodávaly na vánočních trzích.

Mezi staré vánoční zvyky patří i lití olova. Jen si vzpomeňte na film Pelíšky. Olovo jsme nelili, protože je to náročné na přípravu. Spočívá v tom, že se nad plamenem roztaví kousek olova a ten se následně vylije do nádoby s vodou. Podle tvaru přítomní usuzují, co kterou osobu čeká. Fantazii se míra neklade.

Jestli jsem na některý z vánočních zvyků zapomněla, tak promiňte. Jen bych se krátce ještě podívala do světa. Tak třeba taková Itálie. Tam nosí dárky Babbo Natale, tedy otec Vánoc, jakási obdoba Santa Clause. Je to ovlivněno západními tradicemi, protože opravdu tradiční postavou, která nosí dárky, je čarodějnice. Jmenuje se La Befana, ale nebojte se, je hodná. Dobrým dětem vždy shodí krásný dárek. Těm neposlušným, ale jen kousek uhlí. Nepřipomíná vám to něco? Zajímavé je, že La Befana nad Itálií nelétá 24. prosince, ale až v noci z 5. na 6. ledna.

Neobvyklou a poněkud zvláštní vánoční tradici mají v Norsku. Jmenuje Julbukk, volně přeloženo vánoční koza. O co se jedná? Skupinka lidí chodí během Štědrého dne koledovat od domu k domu. Společnost jim dělá koza nebo člověk převlečený za neposlušnou kozu. A pak začne zábava. Když se setkají dva lidé v kostýmu kozy začnou předstírat bitvu, čímž baví okolí, které je sleduje. No, nevím. Jiná země, jiný zvyk. Jo, a dárky nosí skřítek s podivným jménem Julenissen.

Pokud nakoukneme k sousedům do Německa, jsou jejich vánoční zvyky podobné jako ty u nás. Co je ale typické je „stollen“, pečený ovocný chléb s kousky ořechů a kandovaného ovoce, posypaný je práškovým cukrem. Na mně moc sladké. Ale spousta lidí to zbožňuje. Němci jsou také známi svojí ruční výrobou louskáčků, kteří jsou znázorňováni jako vojáčci. Takový louskáček prý přinášel štěstí a chránil dům před zlými duchy a jiným nebezpečím.

Dobrá sladká Francie má pána, který se jmenuje Père Noël, tedy také Otec Vánoc. Otce Vánoc mají všechny země, které mluví románskými jazyky. Tedy Španělé, Portugalci, Italové, Francouzi a Rumuni. Dárky se vkládají do připravených bot u krbu. O půlnoci se ve francouzských rodinách podává takzvaný Reviellon, tedy česky budíček. Symbolizuje očekávání narození Páně. Tento budíček obnáší samé dobroty, jako jsou ústřice, párky, víno, pečená slanina, ovoce, saláty, samozřejmě též pečivo a sladkosti. Na Vánoce Francouzi krájí bochník chleba do kříže. V minulosti se první část věnovala chudým.

A tak bych mohla pokračovat země od země. Pro Brity nejsou vánoční svátky rodinnými, ale toto období bývá spojeno s různými večírky a setkávání s přáteli. Kdo nosí vánoční dárky, ví každé malé dítě. Je to Santa Claus. Na anglickém vánočním stole nesmí chybět ani tradiční vánoční pudink. Už jste ho ochutnali? Mně osobně nechutnal, ale žádnému Angličanovi bych to nepřiznala. Irové nechávají Santovi koláč s mletým masem, takzvané mince pie a láhev irského piva Guiness. V největším okně v domě postaví vysokou svíčku, která hoří celou noc. Je symbolem na uvítání Marie a Josefa. Australané do pudinku zapékají nějakou drobnost. Kdo ji najde, bude mít štěstí po celý rok.

Pokračovat nebudu. To by mi nestačil papír. Tedy stránka v počítači. A tak snad jen jednu zmínku, že Vánoce jsou křesťanské svátky, které připomínají narození Ježíše Krista. Historicky navazují na svátky pohanské, tedy oslavy zimního slunovratu jako symbolu znovuzrození Slunce. Užijte si je bez spěchu, a hlavně ve zdraví! To je přece ten dárek ze všech nejlepší! Jenže na to člověk přijde, až když mu schází.

„Mír na zemi nastane, když budeme žít Vánoce každý den.“ – Helen Steiner Rice, americká spisovatelka. A ještě tento citát mě napadá. „Vánoce jsou časem, kdy si nejsilněji uvědomujeme, co nám schází a kdo není mezi námi.“ – John Irving, americký romanopisec a scénarista.

I já vzpomínám na ty, kteří už s námi nejsou s námi. Přeji vám všem krásné Vánoce!

 A jak jste na tom vy?