Lež má krátké nohy

 

Tedy, aspoň se to říká. Všechno se jednou odhalí a ten, kdo lže asi občas nemůže v noci pořádně spát. Alespoň já si to myslím. Ale proč vlastně lidé lžou? Těch důvodů je několik. Nejčastěji je to pro vlastní prospěch, jako je získání výhody, vyhnutí se trestu nebo ochrana pověsti či zisku. Prostě lidé občas lžou, jako když tiskne. Stačí se podívat na některé obchodníky a jsme hned doma. Všechno to, co nabízí je nejlepší, nejodolnější, nejkrásnější, nejzajímavější… a já nevím, kolik těch nej tam vlastně může být. Hlavně, abyste koupili. Jupí! Tedy to si zavýskne ten prodavač. A že těch produktů a služeb na světě roste jak houby po dešti, je smutný fakt.

Moje známá pořád nemohla najít toho pravého, a tak se obracela na nejrůznější mágy a vykladače karet. „Už to vidím, paninko,“ ubezpečovali jí všichni, „ženich je na cestě.“ Obávám se, že je na cestě doteď. Ale naděje umírá poslední, že? Růženka rozbila růžovou vázu, zrovna tu, kterou maminka opatrovala jako oko v hlavě. Byla po babičce. „Kdo rozbil tu vázu?“ zlobila se máma. Ale všichni dělali mrtvého brouka. Hlavně Růženka. Věděla, co by následovalo. A tak použila staré známé sloveso „zapírat, zapírat a zapírat“.

Dalšími důvody, proč lidé lžou, jsou ochrana druhých. Milosrdná lež, chcete-li. O co se jedná? Vede k tomu strach z konfliktu, odmítnutí nebo ztráty partnera. Dneska měla Verča hudebku, ale fakt se jí tam nechtělo. Necvičila a strach ji vybízel k tomu, aby nikam nešla. A tak radši brouzdala po městě. Chtěla se vyhnout konfliktu, hádce. Jednak by dostala vyhubováno od paní učitelky, a doma, až by rodiče otevřely poznámky z hudebky, ještě víc. „Proč necvičíš? Vždyť od tebe nic nechceme! Můžeš hrát od rána do večera. Že Verču housle nebaví, nikdo nebere v potaz. A ona? Bojí se to říct. A tak radši lže. Jenže jí to určitě dohoní a bude to dvakrát horší. Nicméně zatím to prochází, a tak lže dál.

Lhaní může být také sociální mechanismus, které slouží k sociálnímu přijetí. Nebo dokonce jsou mezi námi i patologičtí lháři. Ti lžou, aniž si to uvědomí. Takoví lidé si vytváří falešné příběhy, které jsou pro ně samé jako skutečnost. Na rozdíl od běžných lhářů tento mýtoman nelže pro vlastní prospěch. Jednoho jsem znala. Co všechno si dovedl navymýšlet! Oddělit lež od pravdy bylo skoro nemožné. „Představ si,“ pošeptal mi jednou, „že mám dceru v Argentině.“ „Prosím tě,“ reagovala jsem s údivem. „No, už je to tak,“ potvrzoval. „A to je matka Argentinka?“ vyptávala jsem se. „Ne, to není, je ze Slovenska, ale emigrovala s dcerou, když ještě byla malá.“ „A že jsi o tom dosud nemluvil?“ Útočila jsem, protože jsem ho znala. „Každému neříkám všechno,“ odsekl. Legrace byla, když mi po měsíci vyprávěl ten samý příběh, až na to, že matka utekla do Bolívie. Co byste mu udělali? Někteří jedinci touží, aby je ostatní měli rádi, aby je obdivovali, proto chtějí udělat co nejlepší dojem. Často tak zveličují vlastnosti, které mají, nebo lžou o vlastnostech, které nemají. Případně si vymýšlejí báchorky, aby zaujali.

Jenže! Lži mají efekt sněhové koule, nabalují se. Na začátku člověk lže jen o něčem malém. Ale aby tuto lež udržel, začíná postupně lhát víc a víc. A to je průšvih. To jsou ty krátké nohy. Neříkám, že se lež provalí vždycky. Někdy to prostě vyjde. Ale někdy ne. A pak už je těžké takovému člověku uvěřit. Lhal jednou, bude lhát i podruhé. Tak nevím. Vyplatí se lhát? Určitě ne vždycky, protože to může vést k vážným následkům, jako je poškození reputace, ztráty zaměstnání nebo dokonce trestní stíhání. Pracovala jsem v německé firmě. Nastoupila k nám dívčina, která si do životopisu napsala „perfektní znalost němčiny“. Zpočátku nás prosila, abychom jí korespondenci překládali, pak jsme za ní do zahraničí volali my, ale nakonec jí poslali na služební cestu do Vídně. A tam se to provalilo. A to vůbec nemluvím o tom, že v některých případech, třeba při padělání dokladů, se může člověk dopustit trestného činu a čelit pak právním důsledkům. A ta ostuda! Nejen pro něj, ale pro celou rodinu. Inu, stejně spousta lidí jede v tomto modulu dál. Vidina rychlého a obrovského zisku je větší než strach z důsledků. I když se krátkodobé lži mohou zdát výhodné, dlouhodobé lži podkopávají důvěru a ničí mezilidské vztahy.

„Lež je k ničemu, neboť oklame jen jednou.“ Napoleon Bonaparte. Anebo: „Lež je vždy o krok před pravdou.“ George Orwell.

A jak to vidíte vy?