Diktát naší doby

 

Ne, nebojte se, že vám řeknu, připravte si papír a pero a začnu diktovat… Nehrozí vám diktát z češtiny ani z jiného jazyka. Klid. Jde o úplně jiný diktát. Ale postupně. Protože jsem dnes delší dobu čekala na vydání objednávky, tak jsem si dala kávu. Sedím si takhle u baru a vychutnávám kávičku, mimochodem lahodnou. Vedle mě seděly dvě dámy a bavily se docela hlasitě. Nebylo možno je neslyšet. „Myslíš, že je na mě vidět, že už je mi padesátčtyři?“ ptala se jedna té druhé. „Ne, není,“ utěšovala ji ta druhá a jak jsem pochopila o pár let mladší. No, mohla bych pokračovat o tom, co vše jsem si vyslechla o botoxech, plastických operacích, vráskách, dietách, o nichž jsem ani netušila, že vůbec existují. Přiznávám, že po chvíli jsem toho měla dost a netrpělivě očekávala svoji objednávku, abych mohla odejít.

Takže asi takhle. Tenhle diktát mám na mysli. Pokud nevypadáš dokonale, tak nezapadneš. Musím se vám přiznat, že tomu moc nerozumím. Já mám problém, když vidím v televizi nebo v časopise nějakou „celebritu“ a fakt nevím, která je která. Jestli Dáša nebo Dara nebo tahleta… Mně připadají všechny na jedno brďo. A mimochodem slovo „celebrita“, co to má jako být? Pokud jste dočetli až sem, tak si určitě říkáte, že to píše nějaká zatrpklá bába s dvaceti kily navíc. Vězte, že tomu tak není. Mám štěstí v genetice a jen tak nepřiberu, a pak nejsem žádný velký jedlík už od dětství. Módu mám ráda, sleduji ji a baví mě. Jen těm vráskám se směju místo pláče. Jistě, že tam jsou! A žádný krém nezabírá, ať stojí tisícovku nebo stovku, má tvář se mění úměrně věku.

Možná děti a vnoučata těch nestárnoucích babiček se chlubí, jaké mají čupr babky, možná jim to je ale jedno. Radši si dají domácí makový závin nebo svíčkovou a to dokonce dvakrát. Babička sice nemá dokonalý makeup, ale vařit umí na jedničku. Zpátky k tomu diktátu. Je to fakt divná doba! Když se rozhlédnete po dnešním světě, nestačíte kroutit hlavou. Myslím, že je potřeba nějakého restartu. A dokonce věřím, že k němu dojde. Kdo má rád historii, tak už to ví dávno. A strašně ráda bych jednou viděla, co se budou o dnešním světě v budoucnu učit. Jestli najdou v učebnicích celebrity a děti budou hádat, kdo je kdo nebo jestli budou kriticky hodnotit ten dnešní diktát věčného mládí. Škoda, že já se toho nedožiju. Moc ráda bych to viděla. Ty užaslé děti, v jaké době ty jejich pra-pra-rodiče žili.

Možná se mýlím. Možná bude plastická operace povinná od třicátého roku. Máš vrásku na čele? Hrůza. Šup s ní pryč. Tak toho se také snad nedožiju. Pořád je to drahá záležitost a stále je mezi námi dost těch, kteří mají v životě úplně jiné priority a přitom nechodí v teplákách. Blahořečím jim. Místo fitness centra vezmou děti do přírody nebo vnoučata na kolo. Večer netráví hodiny před zrcadlem, nýbrž čtou pohádky. Nebo si dají tu práci a vymýšlejí je sami. Sice to nemají na hlavě, ale v hlavě určitě ano. Fantazie nespí a děti také ne.

Promiňte mi, že jsem se tak rozepsala vlastně o ničem. Ale ten hovor dvou krásných dam mě úplně dostal. „Jo, a večer si dej kousek červené řepy,“ slyšela jsem ještě na odchodu a kup si…. To už jsem stála na ulici a dýchala čerstvý vzduch. Bylo krásně. Sluníčko svítilo a já se zhluboka nadechla. Chtěla jsem myslet na úplně jiné věci, ale nějak nešly vypudit z hlavy myšlenky na ten rozhovor. Prostě krása a věčné mládí vedou. Nikdo nechce vypadat na sedmdesát, i když mu tolik je. Ale asi to není pravda. Některým to zas tak nevadí. Chtějí si užít zbytek života jinak. Možná se něco naučit nebo poučit, radovat se z toho, že tu ještě jsou. A v plné síle. V poslední době se pořád mluví o duševním zdraví. Stále více mladých a bohužel už i dětí má psychické problémy. V mnoha případech za to může ten diktát. Nejsi dost krásná? Hubená? In? Tak proto jsou tu nemoci jako bulimie, anorexie a další. Myslíte si, že lidé v dávných dobách mohli tušit, kam to až dojdeme? Honba za jídlem byla vždy prioritní. Aspoň u některých vrstev. Nikoho ani nenapadlo hodit chleba do koše. Hlavně, že byl.

„Krása není ve tváři, krása je světlo v srdci.“ – Chalíl Džibrán, libanonský výtvarník, básník a spisovatel. Asi tak. Ačkoli tohle ruské přísloví není také marné: „Mládí nekoupíš – stáří neprodáš.“

A jak to vidíte vy?