Všichni máme tajemství

 

Ano. Máme ho všichni. Řeč je o tajemství. Něco, co je ukryto někde uvnitř a neřekneme to až do smrti. Je to zamčeno na sto západů a znáte to, i kdybyste mě mučili… neřeknu a neřeknu. Proč tomu tak je? Možná je to něco, za co se v skrytu duše stydíme, možná něco, co už bychom vícekrát neudělali, kdo ví. Prostě je to chyba a chybovat je lidské, že?  Mezi nejčastější tajemství patří lži, které jsme někdy pronesli, ale i třeba ambice nebo různé závislosti. Patří sem samozřejmě i skryté vztahy a finanční problémy. Také o duševním zdraví se mluví těžce.

Ano.  Naše tajemství jsou tedy uvnitř, uzamčené na klíč. Jenže! Některá z nich nás mohou velmi trápit. Tížit. Jsme na ně totiž úplně sami a moc dobře víme, že vše se dělá lépe ve dvou nebo ve třech. Tak proč se snažíme celou věc ututlat?  No, většinou nás k tomu vede snaha ochránit svou pověst nebo vztah. Nebo i city milované osoby, či nějaký osobní a profesní cíl. Abych nepoužívala samé učené fráze, ale řekla to zcela jasně a srozumitelně – nechceme, aby to někdo další věděl. Tečka.

„Musím se ti s něčím svěřit,“ špitla mi Maruška do ucha. Zpozorněla jsem. Prostoupil mě adrenalin a už jsem se nemohla dočkat, až to vyklopí. Odletěla totiž na poslední chvíli sama na dovolenou, protože Tomáš, tedy její manžel musel dokončit nějakou veledůležitou práci. A Maruška potřebovala odpočinek jako sůl. Jenže se stalo něco, s čím nepočítala. Potkala tam nějakého místního krasavce, no a místo sama, strávila dovolenou s ním. Nejdříve se bránila zuby nehty, ale krasavec se nedal jen tak odbýt a házel jí do okna papírové růže a zpíval milostné songy. To Tomáš už dávno nedělal. Kdoví, jestli vůbec někdy. No, a teď je zpátky doma a má výčitky svědomí a potřebovala se s celou milostnou eskapádou někomu svěřit. Jí se ulevilo a mě to nezabilo.

Ale ono to zase tak jednoduché není. Teď znáte cizí tajemství, ale udržet ho není jen tak jednoduché. A proto pozor, komu ho říkáte. Může se totiž stát, že sdílená osoba to špitne jen tak mimochodem dál, a tak se to dozví Jana, od ní zase Johana a nedej bože, aby se to dozvěděl dotyčný Tomáš. Takže bacha na to, jaké přátele si vybíráme a komu můžeme stoprocentně důvěřovat. Slyšela jsem, že existují i rodinná tajemství. Předávají si je z generace na generaci a ta drží všechny ty kostlivce ve skříni uzamčené na deset západů. Sem může patřit nemanželské dítko, zcizené peníze, příslušnost nebo činnost v některých stranách či organizacích, a tak bych mohla pokračovat. I když někdy se rodinná tajemství provalí náhodou. Jedna moje známá po smrti tatínka třídila dokumenty a korespondenci a přišla na spoustu zajímavých věcí. Třeba na to, že prababička se jmenovala Salomé a dědeček si ji přivezl odněkud zdaleka. To ji tak zaujalo, že začala pátrat. No, vypátrala. Ale to patří k její rodinné historii a ne na tyto stránky. Tím chci naznačit, jak je zajímavé hledat ve své rodině. Myslíme si, že víme všechno, a skutek utek.

Všimněte si, že i každá profese má svá tajemství. Jdeme-li k lékaři, můžeme mu bez obav sdělit i spoustu choulostivých věcí, musí totiž mlčet, je vázán lékařským tajemstvím. Není ale sám. Patří sem i advokáti a dokonce listonoši. Pak známe hospodářská tajemství, obchodní tajemství, které se někdy i stvrzují vlastnoručním podpisem. No a nesmím zapomenout na takzvaná zpovědní tajemství. Faráři by asi mohli vyprávět. Ale nemohou! Tajemství se s námi holt vlečou od dětství. Jen si vzpomeňte na předškolní nebo školní léta. „A nikomu to neříkej,“ špitla nám kamarádka Líba do ucha. „Jeník včera kopnul paní učitelku a vůbec se jí neomluvil.“ „Neřeknu,“ špitáte zase vy a zvědavě si Jeníka prohlížíte. Jestli to ovšem „nebonznete“ doma, to lze těžko říct.

Takže abych se vrátila na začátek. Každý máme nějaká tajemství. Někdo víc, někdo míň, ale že by neměl nikdo vůbec žádná, se mi nechce věřit. Jsme lidé a ti prostě chybují. Vždyť chybami se člověk učí, posouvá dál. Jinak by dlel ještě někde v jeskyni. „Tajemství lze udržet nanejvýš mezi třemi osobami, ovšem za předpokladu, že alespoň dvě z nich jsou už na pravdě boží.“ – Benjamin Franklin, americký autor, vědec, státník a diplomat.

A jak to máte s tajemstvím vy?