Dělat z komára velblouda

 

Znáte to určitě také. Ujel vám vlak a další jede až za dvě hodiny. „Bóže můj, co budu dělat? To nestihnu zajít k bráchovi a říct mu, že má ráno koupit dort pro mámu k narozeninám.“ Přitom stačí zvednout telefon, zavolat a v klidu všechno vyřídit. Jde to. Nebo to vůbec neznáte? To já jo. Mám totiž talent „dělat z komára velblouda“. Sice ne tak extrémně, jak jsem uvedla na začátku, ale občas ano. A přitom, moji milí, když nejde o život… Však víme. Ale říkejte to těm, kteří hned myslí, že je konec světa.

No, že je to věc známá po celém světě, tak se toto přirovnání objevuje snad v každém jazyce. Pravda, zvířata nejsou stejná, ale smysl ano. Italové říkají, nedělat z mravence slona, Němci sice komára mají, ale dělají z něj také elefanta. Francouzi zase dělají horu z krtince a podobné to mají i Angličané. Jde tedy o jev tak známý, že stál našim předkům za to se nad ním pozastavit. Prostě jsou lidé, kteří z malého problému vytvoří velký. Nemůžou za to, věřte mi. Na druhou stranu ale stejné rčení se hodí i na lidi, kteří rádi přehánějí. Jdou večer lesem, a pokud jim přeběhne přes cestu malé zvířátko, hned v něm vidí přinejmenším lišku, nedej bože jinou šelmu. Také o tom náležitě všude vyprávějí. Jdou vynést koš s odpadky a ejhle, zvrtnou si nohu. Domů už sotva dokulhají, protože to mají určitě zlomené. Mezi námi, většinou za hodinu o tom ani neví.

Dejme tomu, že před vámi na stole leží nějaký materiál, který máte do týdne zpracovat. Schválně jsem napsala do týdne. Sedíte nad tím celý den, nervozita stoupá a vy ne a ne se posunout dál. Začnete zmatkovat a tak se rodí z komára velbloud. Pomalu a jistě. Možná by nebylo od věci dát si pauzu a jít třeba ven nebo začít dělat něco jiného. Věřte, že to pak půjde líp. Nic se nejí tak horké, abych navázala další rčením. Já vím, že je těžké změnit své nastavení, ale jde to. Jen si člověk musí uvědomit, že nemusí hned panikařit, ale v klidu věc vyřešit.

Člověk, který dělá z komára velblouda, je i ten, který prostě vše zveličuje. Na jeho dovolené je vždy moře nejčistší, jídlo nejlepší, prostě u něj je vše to nej. Vyleze na Sněžku a má pocit, že zdolal Mount Everest. Rád přehání. Nemyslí to zle. Jen chce na sebe upozornit. Upoutat pozornost. Takový člověk má rád, když ho ostatní poslouchají, rád se chlubí. Někdy to může být i psychická porucha. Nevím, nejsem psycholog. Ale okolí už většinou ví, o koho jde a mezi čtyřma očima si řekne, ten zase ale přehání. V podstatě nikomu neubližuje a známí ho berou s rezervou.

Horší je to s lidmi, kteří všechno nafukují do katastrofických rozměrů. Zde se přísloví „dělat z komára velblouda“, asi hodí ze všeho nejlíp. Za katastrofu pokládají úplně všechno, i to, že jim pomalu rostou vlasy. Neexistuje pro ně vůbec žádná stupnice, co je ještě maličkost a co je skutečný problém. Znám to také. Dáša mi vyprávěla, že její dcera slavila své narozeniny u kamarádky. Byly domluvené, že jakmile k ní dorazí, dá jí vědět. Bylo osm hodin, už tam musela dávno být a dcera se jí neozvala. Ani sms, natož zavolání. Zavolala tedy ona. Jenže, telefon byl nedostupný. V hlavě se jí honily ty nejhorší představy. Bouračka, nemocnice, přepadení, jedna katastrofa střídala druhou. Tedy v její hlavě. Číslo na kamarádku neměla a tak sedla do auta a jela k ní. Dcera byla v pořádku, jen signál byl slabý. No, i to se stává.

Já si koupila novou myčku. Když domyla, zdálo se mi, že sklenice nejsou dost čisté. Okamžitě mě napadlo jediné, myčka nemyje, koupila jsem šunt. A protože byla neděle večer, nemohla jsem do obchodu zavolat a celou noc jsem měla v hlavě tu nešťastnou myčku. No, prostě jsem udělala z komára velblouda. Kdybych jen mávla rukou, že v pondělí do obchodu zavolám a v klidu šla spát, bylo by to nejlepší. Jsem panikář, abych to uvedla na správnou míru.  Vytočila mě i dvojka z matematiky na základní škole. „Jsi k ničemu,“ honilo se mi hlavou. Teď už se musím smát. Tak nějak jsem si uvědomil, co je problémek a co problém. No, abych se nepřechválila, někdy to nezvládnu. Ale snažím se. A radím to i vám všem, kteří tendenci dělání z komára velblouda, mají také.

„Problémem je, jak tento problém vidíme.“ - Stephen Covey, americký pedagog.

A jak to vídíte vy?