Solitér aneb samota mě těší

 

Nezní to moc česky.  Slovo solitér, mám na mysli.  Pochází z francouzského solitaire a znamená samotář, či samotářský.  V českém jazyce to vyjadřuje to samé. Označuje člověka, který je samotář a individualista. Velmi často se o něm říká, že je introvert. Neřekla bych, že to úplně sedí. Nemusí to být v žádném případě člověk uzavřený. Jen nemá v lásce větší skupiny lidí, tam kde je dav, se určitě nehrne. Spíš má z něj hrůzu. A samota? Ta ho vážně netrápí, naopak ji vyhledává, což se zejména lidem extrovertním může jevit jako podivínské chování. Je to tak. Těžko ho může pochopit člověk, který je rád na každé akci a potřebuje „cvrkot“ jako sůl.

Slovem solitér můžeme označit i člověka, který je dost svérázný. Takový samorost, který si dělá věci po svém a ostatní je nemusejí vnímat jako standardní. Dokonce ho považují za člověka výstředního, což on opravdu není. Mám jednu známou, která patří do skupiny lidí nadmíru společenských a neustále nové zážitky vyhledává. Říkejme jí třeba Anička. Má kamarádku Janu a ta patří do skupiny samotářů. Jednou se konala v Národním muzeu zajímavá přednáška a chtěly ji navštívit obě dvě. Dohodly se a vyrazily. Anička si to rovnou zamířila do první řady, aby dobře viděla, slyšela a také aby byla vidět. Případně, aby si udělala fotku. Jana ale odmítla sednout si vedle ní. Naopak vyrazila do řady úplně poslední a navíc ještě ke dveřím, aby mohla rychle přednášku opustit, až se rozpoutá diskuse. No, jsou prostě rozdílné a každá potřebuje k uspokojení svých potřeb něco jiného.

Samozřejmě, že být samotář má své výhody i nevýhody. Důležité je si je nechat zvážit na pomyslné misce vah a zařídit se podle toho. A věřte, že samota může být krásná. Pokud si ji vyberete dobrovolně. Můžete se stýkat, s kým chcete a kdy chcete. Svůj čas trávíte podle svých zájmů a přání. A také podle nálady. Chcete si ráno pustit zajímavý dokument o pyramidách na Netflixu? Tak do toho! Nikdo totiž nebude mít žádné jízlivé připomínky, na cože to zase koukáte? Chcete odjet na víkend do Země čaroděje Oz? Jeďte a můžete navštívit všechny památky od sklepa až na půdu. Nebudete se muset dívat na otrávené obličeje spolucestujících, kteří by radši proseděli odpoledne v kavárně u dortu se šlehačkou. Pro ně zážitek, pro vás nuda. Také domů si můžete pozvat, koho chcete. Dle vašeho gusta a bez konzultací se spolubydlícím.

Nemáte hlad? Vařit nemusíte. Najíte se třeba v pět nebo někam zaskočíte. A pokud lednička zeje prázdnotou kvůli těm egyptským pyramidám, stačí přece chleba s máslem, že? Vám jo. Rodině by to asi nestačilo. Samota je také svoboda. I když to slovo samota ráda nemám. Vy přece nežijete sám. Jste solitér a před přáteli neutíkáte. Jen se s nimi vídáte tehdy, když se vám chce. I partnera mít můžete. Proč ne? Jen s ním nežijete ve společné domácnosti. Vy si můžete prozatím číst poezii nebo romány z osmnáctého století a on si doma třeba spravuje motorky. Oba jste spokojení a víkend můžete strávit pohromadě. Při činnosti, která zajímá vás oba dva.

A ještě jednu výhodu to má. Když se vrátíte z práce, najdete svůj byt ve stejném stavu, v jakém jste ho opustili. To znamená co? Nemusíte po nikom uklízet špinavé nádobí, sbírat ponožky, a pokud nejste na pořádek, tak vám zase nikdo nebude vyčítat ani to špinavé nádobí, ani ty poházené ponožky. Prostě, jak si to uděláte, tak to máte. Nikdo ve vás nevyvolá vztek, úzkost, strach nebo napětí. Nikdo vám neleze na nervy neustálým vrčením nebo sledováním televize, která běží od rána do večera. Mám jednu kámošku, které už je na prášky z toho, jak její manžel po bytě dupe. „Ne a ne se to odnaučit“, říká mi zoufale. „Prchám ven, abych zbytečně nevybuchla,“ dodává.

No, mohla bych pokračovat úvahami o životě solitéra. Ale opět a znovu podotýkám, že takový život je jen pro toho, kdo si ho vybral dobrovolně. Pokud to tak není, je člověk smutný a cítí se opuštěný. Jeden známý mi vyprávěl, že se seznámil s nějakou paní. „Zoufalost jí čišela z očí,“ říkal mi. „Prosím vás, buďte se mnou. Nedokážu být sama. Musím přece pro někoho vařit a prát. Jinak nevím, co mám dělat, a dny jsou dlouhé.“ No, lekl se a utekl.

Solitér je ten, kdo umí být sám. A proto ho nepovažujte za podivína. „Samota je někdy nejlepší společnost.“ – John Milton, anglický spisovatel a básník.

A jak to vidíte vy?