Zvědavost není zvídavost

 

Jedno písmenko uprostřed slova a už tu máme jiný výraz. Člověk zvědavý je jiný než zvídavý. „Hele, co o Tondovi říkala Ivana? Chodí s ním vůbec ještě? Nějak jsem je dlouho neviděla spolu.“ Takhle se ptá většinou člověk zvědavý, kterého zajímavá vše, co se kde šustne. A hlavně lidi. A drby. „Nevím,“ odseknete, „to není moje starost.“ Ale zvědavec se jen tak nedá. „Nekecej, vždyť se spolu znáte roky. Přece něco musíš vědět.“ No, takhle by mohl rozhovor pokračovat do nekonečna, protože člověk zvědavý musí znát odpověď. Možná by jinak v noci nespal.

Zvídavý člověk je odlišný. „Cože ses na té přednášce dozvěděla o nových postupech v léčbě srdce? Bylo to zajímavé? Něco objevného? A máš z toho nějaké materiály? Kdy bude další přednáška, prosím? Můžeš mi to přeposlat mailem? Promiň, ale mě to vážně zajímá.“ Tak takhle nějak vyzvídá člověk zvídavý. V podstatě je to jednoduché rozlišit. Zvědavý je ten, který se rád dozvídá věci, jež se ho netýkají a zvídavý je ten, kdo rád získává nové poznatky. Už víte, s kým byste se raději kamarádili? Pokud máte rádi drby, určitě to bude ta jednička. Pokud hledáte nové poznatky o sobě a o světě, tak dvojka.

Hodně lidí má rádo bulvár. Skandály se prodávají stále. S kým teď chodí ta, ten, to? A fakt má dluhy? Pěkně ztloustla, všimla sis? Zhubla, to jí asi ten její trápí? Občas si lámu hlavu, proč to tolik lidí zajímá? Vždyť je tolik interesantních věcí k diskusi a ke čtení. Já vím, přemýšlení je mnohem náročnější a mnohdy si člověk musí lámat hlavu. Ale od toho v ní ten mozek přece má? Co jiného by s ním příroda zamýšlela? Ale zpátky k tomu bulváru a drbům. Obyčejní lidé mají problémy, ne všechno je v rodině růžové a tak je asi uklidní, když vidí, že i lidé bohatí nebo slavní prožívají něco podobného. A bulvár vydělává. Zrovna tak nejrůznější influenceři a lidé, kteří se nebojí zveřejnit nějaký ten skandálek ze svého života. Dnes chybí prostě náves. Tam se lidé scházeli a probírali novinky z vesnice. Nebo drby, chcete-li. „Že Maryša otrávila Vávru? No, to se přece dalo čekat, paní Komínková! Vždyť ona měla techtle mechtle s Franckem už před svatbou.“ Lidé ukojili svoji zvědavost, ujistili se, že problémy jsou všude a šli si po svých.

Zvídaví jsou třeba děti. Objevují svět a tak se ptají. Proto na jejich otázky odpovídejme. Chtějí se učit, znát a poznávat. A to jejich „proč„ má velký význam. Zvídaví lidé jsou v průměru také šťastnější, protože poznávání nových věcí jim přináší dobrý pocit a uspokojení. Zvídavost rozvíjí i empatii. Zvídavá osoba se také nikdy nenudí. Buď si čte, nebo něco studuje a právě to ji popohání kupředu. Na to, se děje v rodinách ostatních nemá čas. A také ji to nezajímá. Ale abych byla spravedlivá, okrajově asi jo. To by byl člověk úplně odlidštěný. A jestli tráva u souseda je zelenější, to zajímalo odjakživa snad každého. Děti je potřeba ale také motivovat. Nejsem si jistá, jestli tohle dnešní škola umí. Jestli nenabízí dětem to, co je nezajímá. To je pak těžké být zvídavý. O tom byl přesvědčen už Aristoteles.

Ještě jedna věc je pozoruhodná. A sice to, že zvědavější jsou ženy než muži. Teď jsem se vrátila k tvé zvědavosti. Muže moc životy druhých nezajímají, je to doména žen. Takže, milé dámy, pokud mají dvě ženy hlavy u sebe a něco si špitají, jste asi na programu dne vy. Muži jsou daleko otevřenější. Řeknou to, co si myslí nahlas. Klepy o druhých asi nikdy nevymizí. Ať se snažíte, jak chcete, stejně si na vás něco najdou. Být zvědavý ale není občas na škodu. Pokud moje kamarádka šla na konkurs a hledá nové zaměstnání, je určitě vhodné se zeptat, jak dopadla. Myslíme na ni a držíme jí palce. Máme ji přece rády. Zrovna tak, pokud kolegyně onemocní a zajímám se o její zdravotní stav, je nasnadě. Nebo pokud jde má přítelkyně poprvé na rande, volám nedočkavě, jak to dopadlo, ne proto, abych šířila klepy dál, ale protože jí přeju z celého srdce, aby to vyšlo. Uvádím tyto příklady proto, že ne vždycky je zvědavost spojená s klevetěním.

„Nemám žádné zvláštní nadání, jsem jen vášnivě zvědavý.“ – Albert Einstein

A jak to vidíte vy?