Náladový člověk aneb jakou náladu bude mít dnes?

 

Náladové lidi najdete všude. Ať jim jsou jen tři roky nebo třeba sedmdesát. Vzteklé malé dítě, kdy jeho smích najednou přejde do nepředvídaného vzteku, teenager, který mění nálady tak rychle, že to ani nestihnete zaznamenat. Jeho uražené „tak promiň“ trčí ve vzduchu jako připomínka, že je mu – náct a tudíž má na to nárok. Zrovna tak můžete narazit na nevrlého šéfa, který se buď špatně vyspal, nebo má doma problémy, se kterými si neví rady. A kdo je na ráně? No přece, vy, zaměstnanci. A že jste si dovolili říct něco svým stařičkým rodičům? A že ještě dneska jsou uražení? No, nedá se nic dělat, emoce patří k nám. S někým mávají míň, s někým hůř.

Z vědeckého hlediska prožívání emocí není nijak na škodu a dokonce pomáhá lidem vyrovnat se s životními situacemi. Ale všeho s mírou. Člověk, který střídá nálady jako ponožky, nepatří zrovna mezi oblíbence. Odborně se jim říká emočně labilní osobnosti. Jedna moje kolegyně v práci měla také tento cejch. Okouzlující. Tedy ráno. Odpoledne už nemluvila, jen zasmušeně koukala do svého počítače a na otázku, co se jí stalo, se na vás utrhla. Nemělo smysl s ní komunikovat, naopak. Raději ji nechat, až to vyšumí a začne být zase okouzlující. Jakmile byste se pokusili ji zvednout náladu, zpražila by vás nějakou zlomyslnou poznámkou, která uměla zamířit přímo do srdce.

Náladový, podrážděný a nervózní je občas každý člověk. Jenže emočně nestabilní osobnosti zažívají takové pocity častěji. V zásadě na svět reagují vypjatými emočními projevy a výbuchy. Pláč a smích mají na jednom talíři. Žít s nimi je něco jako jízda na toboganu. Nudit se s nimi nebudete, to rozhodně ne. Ale s přibývajícími lety, kdy chcete svůj klid, byste takového partnera nejraději rozcupovali na tisíc kousků. Jen, když si vzpomenu na tu svoji kolegyni, přejede mi mráz po zádech. Jak se mohla tato laskavá a milá bytost přeměnit mávnutím kouzelného proutku v takovou semetriku? Záhada. Ještě ráno jsme spolu pily kafíčko a smály se jednomu vtipu v časopise a odpoledne bum! „Co je?“ nešlo mi to poprvé na rozum. „Nic,“ utrhla se na mne. „Furt se staráš, o co nemáš,“ dodala a podívala se na mě tak, že jsem hned zmlkla. Jednou jsem s ní vyrazila na pár dní na výlet. Mám povídat dál? Asi ne. Byla jako počasí. Dnes sluníčko, zítra déšť, pozítří bouřka. Pokud chcete svého partnera pořádně poznat, jeďte s ním na dovolenou. To vám o něm řekne víc, než vysedávání po barech se sklenkou dobrého moku.

Jednou jsem vyrazila do Itálie. Ležím si tak na lehátku a poslouchám vedlejší hovor. Vím, že je to neslušné, ale řekněme, že jsem si chtěla ověřit, jak dalece rozumím italštině. „Sei capricciosa,“ říkal on jí. Sakra, co to je? To jsem ještě neslyšela, pomyslela jsem si a hned jsem si to vyhledala ve slovníku. No jasně. Rozmarná, náladová, vrtošivá, proměnlivá, atakdále. Už chápu, jaká slečna podle něj byla. A víte, že je i pizza capricciosa? Tedy náladová. Tak pokud si ji objednáte, už víte, co jíte. Snad tam ten virus není přidáván do těsta. Ale žertuji, je moc dobrá. Rajčatové sugo, mozzarella, artyčoky, žampiony, černé olivy, kapary, prosciutto cotto, bazalka, oregano. Samé dobroty.

Jak jsem se dočetla, poruchy nálad se vyskytují u depresí, u bipolární afektivní poruchy nebo u ADHD. Také vykladači horoskopů se jimi zabývají. Nejhůře je na tom prý rak, blíženci a štíři. No nevím, jestli mám věřit psychologům nebo astrologům. Asi nikomu. Každý člověk je přece originální jedinec a není správné zařadit ho do jednoho šuplíku. Ale ať je to, jak je to, náladoví lidé jsou nepředvídatelní. Někdy jako sluníčko, jindy pěkná fúrie. Dle mého, jsou změny nálad přirozené a není třeba hned s tím běžet k lékaři nebo pročítat astrologické příručky. Jednou jsou na vině hormony, jindy těžká situace, podruhé strach a úzkost o své blízké. Netřeba panikařit. Emoce jsou součástí naší výbavy, jen je potřeba se naučit s nimi pracovat. Já to řeším pohybem. Mám chuť někomu vynadat? Šup ven. Ten vztek vychodím. Do slova a do písmene. Jdu rychle a vztek mizí, a když se vrátím, už jen doutná. A výbuch je zastaven. A když mám dny, kdy se mi mluvit nechce, jednoduše nemluvím. Ale radši mizím všem z očí. Aby se mě neptali a tak zbytečně nedráždili. Každý to má jinak.

Suma, sumárum, nálady se prostě střídají jako počasí. U někoho rychleji, u někoho pomaleji. Ale že by byl někdo takový, kdo to nikdy nezažil? Asi jo. Ten se má, napadá mě. Někdy si dá příroda na svých výtvorech záležet. Někdy zase ne. Jak říká jeden můj známý o své přítelkyni: „Je náladová jak počasí venku.“ Staré rčení, ale trefné.

„Nejsme naše pocity. Nejsme naše nálady. Ani naše myšlenky.“ – Stephen Covey, americký pedagog, autor, podnikatel a motivační řečník. A ještě citát prověřený věky. Qintus Horatius Flaccus, římský lyrik řekl už někdy před Kristem: „Náladu ovládej: pokud neposlouchá, vládne.“

A co vy? Jste náladoví?