Znáte ve svém okolí nějakého náfuku?
Už jste někdy v životě narazili na arogantního člověka? Hloupá otázka, že? Určitě ano. Někdy se zdá, že jich je jak much. I když v poslední době much nějak ubývá, ale arogantních lidí přibývá. Nebo se mi to jen zdá? Takový arogantní člověk je nepřehlédnutelný. Chová se nadutě, namyšleně, pyšně, často pohrdavě a vůči ostatním lidem vystupuje hrubě. Co si budeme povídat, občas takového člověka máme chuť praštit! Pořádně. Ale to ne, to by byla chyba. Zachovejte klid a chladnou hlavu. Mluvte klidně, srozumitelně, věcně a bez emocí. Na takové nadutce totiž žádná logika neplatí. Co vám budu vyprávět, však to sami jistě znáte. Stačí si pustit televizi a zaposlouchat se do nadutých řečí některých politiků či jiných vládních představitelů.
Moje maminka používala krásné slovo „fouňa“. A já těchto fouňů také v životě pár poznala. Měla jsem známou, na kterou když to přišlo (rozuměj pýcha a namyšlenost) bylo lepší se jí klidit z cesty. V kině po skončení promítání začali někteří lidé odcházet, aniž by četli konečné titulky. Také to nemám zrovna ráda, ale co se dát dělat? Je to každého věc. Nikoli tak pro mou známou. „Okamžitě se posaďte a nevyrušujte,“ ozvala se do ztichlého sálu. „To vás nezajímá, kdo to krásné dílo vytvořil? Kdo složil hudbu? Jste negramotní pitomci,“ dodala nakonec. A věřte nebo ne, lidé se posadili a nikdo ani necekl. Jindy napadla číšníka, že špatně servíruje jídlo a upozornila ho, pokud by to byla její restaurace, už by letěl. Tedy dostal by padáka, dodala nahlas, aby to všichni slyšeli. Ještě stačila poznamenat něco o cizích státních příslušnících, protože číšník Čech nebyl. A tak bych mohla pokračovat. Na začátku roku 1990 jsme se vypravili s cestovní kanceláří do Francie. Připomínám pro mladší ročníky, že to bylo hned po sametové revoluci a lidé „hladoví po cestování“ vyráželi na cesty bez jazykového vybavení. Tenkrát byly ve Francii popisky jen ve francouzštině. Dnes tomu tak samozřejmě není, jenže tenkrát to tak bylo a lidé se rozčilovali, jací jsou ti Francouzi nacionalisté. Známá je hned zpražila nejen slovy, ale i patřičným pohledem, který říkal vše. „Francouzština je jazykem vzdělanců, a ten, kdo ji nezná…“. No nechme to už být!
Prostě namyšlenost je vlastnost, která převálcuje každého, kdo se v okolí takové osoby vyskytne. Asi člověka napadne proč? Inu, protože ona/on je ten nejlepší ze všech, který umí, zná a ví všechno. Všude byl a všechno viděl. Jednoduše řečeno fouňové jsou sebestřední. Ničeho si neváží, jen sebe a peněz. O sobě mívají vysoké, dokonce přemrštěné mínění. Jsou egoisté. Snadno se poznají. Derou se kupředu, ustavičně se pokouší prosadit svůj komentář a jejich slova oplývají samým „já“, „můj“, „mně“. No, nic pěkného. Jak říká jedno české přísloví – „hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou.“
A ještě něco. Pokud arogantní člověk řekne hloupost a stokrát se potvrdí, že nemá pravdu, trvá na svém. Co by se omlouval, že? Proč jsou tedy arogantní lidé úspěšní? Právě proto, že oplývají touto vlastností. Na své cestě za úspěchem neváhají použít třeba i zastrašování. Okolí si nedovolí argumentovat, natož odporovat. Jen popřemýšlejte o tom, kdy jste se naposledy dostali do střetu s takovým člověkem? Hrůza, co? Už to nechcete zažít. Arogantní člověk jde dál, přes mrtvoly, jak se říká a nikdo mu nestojí v cestě. Všichni vědí co je zač, ale málokdo má odvahu se s ním přít.
Proto souhlasím s Voltairem, že „nekonečná malost bývá provázena nekonečně velkou pýchou.“
A jak to vidíte vy?
Za takový lidi by mi bylo trapně, úplně vidím tu situaci, jak kamarádka peskuje číšníka a já se propadám níž a níž do židle, aby mě s ní nikdo nespojoval.
OdpovědětVymazatPřesně tak to bylo! Chtěla jsem být neviditelná :-)
Vymazat