Závist jako jedna z negativních emocí
„Tak to ti teda závidím“, řekla
mi kamarádka a honem dodala „ale v dobrém“. No jistě, pomyslela jsem si,
to přece vím, jinak bych tě za dobrou kámošku nepovažovala. Ano, závist je
negativní emoce člověka a mluvil o ní už Aristoteles, Dante nebo Tomáš
Akvinský. Také bohové starých Řeků sídlící na hoře Olympu si navzájem záviděli.
A to je co říct! Měli by být nad lidské emoce povzneseni. Téma závisti nalézáme
již v antických dramatech, v křesťanství zaujímá třetí příčku mezi
sedmi smrtelnými hříchy.
Tak vidíte! Závist prostě byla,
je a bude pořád. Jen si vzpomeňme na pohádku Nesmrtelná teta, kde Závist hraje
Jiřina Bohdalová. My Češi prý obzvláště touto emocí oplýváme. To vážně nevím,
ale říká se to. Známé pořekadlo, že koupil-li si soused kozu, nechci si ji
koupit také, ale přeji si, aby mu chcípla. No nevím. Ale jestli to opravdu
platí, tak Pán Bůh s námi a zlé pryč.
Závist bychom mohli
charakterizovat jako nepřejícnost. Opakem je přejícnost. Občas si čtu komentáře
k některým článkům nebo událostem a nezřídka se stává, že nevěřím vlastním
očím. Kolik nenávisti dokážou někteří z nás za sebe vydat! A ta nenávist
se evidentně opírá o závist. A tak závidí neúspěšní úspěšným, chudší bohatým,
neschopní schopným, ale je to i naopak. Jak je možné, že nepříliš hezká a chudá
Jarmila z Nemanic je šťastnější než já, krásná a bohatá Jarmila z Manic?
Ano, závidět se dá totiž úplně všechno.
Znám jednu, která záviděla jedné
i mé přítelkyni manžela. A tak dělala vše možné, aby jí ho odloudila.
Nedokážete si představit, jak rafinovaně a cílevědomě na to šla. Nejprve
zasévala zrnka pochybností typu „vážně tam šel bez tebe?“ nebo „víš, že si
telefonuje s bývalou ženou? Ne? Tak promiň, že jsem to vůbec vypustila
z pusy. Jako bych nic neřekla, ju?“ A tak bych mohla pokračovat. To, že šel
na schůzku s obchodním partnerem bez ní (tedy bez své ženy), bylo
dohodnuto předem. I jeho obchodní partner přišel totiž sám. Tak platila dohoda.
Ano, telefonuje si se svou bývalou ženou, protože spolu mají syna, na kterém mu
jako správnému otci záleží. V další fázi ta dobračka ještě přitvrdila.
Předhazovala nejrůznější důkazy o tom, jaký je její manžel bezohledný a
sobecký. „To se v neděli odpoledne díval na fotbal? Chudinko! A co jsi
dělala ty? Příště zavolej a půjdeme na procházku.“ Postupně se naše společná
přítelkyně nechala dokonale zpracovat a začala manželovi vyčítat zbytečnosti a
neustálé hádky byly na denním pořádku. Jak to dopadlo, asi psát nemusím. Rozvedli
se, ale tu druhou si do svého soukromí také nepustil. Má kamarádka sice zůstala
sama, ale prohlédla a s takzvanou bezvadnou kamarádkou se rozloučila.
Navždy.
Další příběh se smutným koncem se
stal v mém bývalém zaměstnání. Jedna čerstvě vdaná kolegyně si začala
románek přímo v práci, a i když jsme to nikdo z nás neschvalovali,
doufali jsme, že ji to časem pustí. Měla totiž malého synka a její muž byl také
fajn. Jedna kolegyně ale čekat nehodlala. Bylo jí už hodně přes třicet, krásy
také zrovna moc nepobrala, žila sama se svou starou matkou, v práci pořád
na stejné pozici… Jak se říká, byla ten typ, co závidí i nos mezi očima. A jednoho večera to už zřejmě nevydržela.
Poslala manželovi naší kolegyně anonym, kde mu vše šťavnatě sdělila. Jistě se
ptáte, jak víme, že to byla právě ona? No, podřekla se. Manželé se rozešli a
dodnes spolu nemluví. Jen by mě zajímalo, jestli se závistivé kolegyni ulevilo,
tedy jestli „jistě dobře míněná sdělení“ ulevila její nemocné duši. Ale to se
už nedozvím. Odešla totiž také. Budete se divit, ale oblíbená moc nebyla.
Závist je prostě lidská emoce ne
příliš pozitivní, řekla bych přímo negativní. Jenže k nám lidem prostě
patří. Jak se jí zbavit? Přestat se srovnávat a ostatními, být vděční za to, co
máme a naučit se vnímat svět příznivěji. Pak nebude mít závist šanci. Nebo
aspoň malou. Každý má svoji životní cestu a nemá smysl se porovnávat
s úspěchy druhých. A hlavně si uvědomte, že je možné, že někdo zase závidí
vám. A tak na závěr citát od Zdeňka Železného, českého spisovatele. Váže se
právě na české prostředí: „V našich zeměpisných šířkách jsou lidé schopni
závidět i pěkné počasí na pohřbu.“
Tak to snad ne! A jak to vidíte
vy?
Komentáře
Okomentovat