O lidské solidaritě
Co solidarita znamená, všichni
víme. Solidární člověk je ten, který je ochotný pomoci, podporuje druhého nebo
nějakou skupinu a úspěchy a neúspěchy pociťuje jako své vlastní. Kde se však
toto slovo vzalo? Pochází z latiny, kde slovo „solidus“ znamená pevný,
celistvý. Slovo se dále vyvíjelo ve všech jazycích a dnes ho chápeme jako
soudržnost a vzájemnou podporu. Tolik teorie. A jak to vypadá v praxi?
Jsou mezi námi lidé, kteří jsou
solidární více či méně, ale i tací, kterým toto slovo nic neříká. Buď ho
neznají, nebo ho ze svého slovníku vyškrtli. Bydleli jsme v činžovním,
čtyřpatrovém domě. Na každém patře byly dva byty (tedy co byt, to jedna
rodina). Na domovní schůzi bylo dohodnuto, že každá „partaj“ bude mýt schody,
vedoucí k bytům, jedenkrát za čtrnáct dní. Tedy na střídačku. Fungovalo to
léta. Rodiny byly solidární a věděly, že to za ně nikdo neudělá. V opačném
případě zůstanou schody špinavé a nečistota se tak roznese do jednotlivých
bytů. Jenže! Naši sousedé se přestěhovali a přišli noví nájemníci. A ti,
pravidlo sem, pravidlo tam, na nějaké mytí schodů kašlali a my, jakožto jejich
sousedé, si mohli o nějaké solidaritě nechat jen zdát. Každá domluva byla marná.
Domovní schůze silně připomínaly současný film Vlastníci. A tak jsme ty schody
myli my každý týden. Sousedé dělali mrtvého brouka a sem tam si s gustem
na čerstvě umyté schody šlápli botou vymáchanou v pořádném bahně. Žádný
happy end se nekonal. Sousedé nás postupně přestali zdravit, mí rodiče zemřeli,
já i sestra jsme se odstěhovaly a kdo tam dnes ty schody myje, nevím.
Podobné to tehdy bylo okolo
popelnic. Nepořádek, kam se podíváš. Bylo až s podivem, co všechno lidé
vyhazovali (a vyhazují) ke kontejnerům. Hlavně, že to neměli doma, že? A ten
„bordel“ uklízel můj táta. „Už se na to nemůžu dívat,“ říkal, když bral do ruky
koště a mířil k popelnicím. No, dej mu Pán Bůh věčnou slávu. Taky já
nevycházím z údivu, když jdu vyhodit odpadky. Ve žlutém kontejneru na
plasty se válí papírové krabice a skleněné lahve a na hnědé popelnici pro
biologický odpad byly dokonce vystaveny falešné zuby. Doufám, že opravdu byly
k vyhození a že je tam nějaký chudák jen nezapomněl. Pokud ano, má smůlu.
Popeláři už odjeli. Možná si řeknete, že to nemá s lidskou solidaritou co
dělat. Ale má. Všem nám přece jde o
životní prostředí, ne? A když už jsme si jednou dali tu práci a dovedli
k dokonalosti „kam s ním“, tak to dodržujme, prosím. Dokonalostí
myslím barevné označení kontejnerů na odpad. Učí se to totiž již v první
třídě základní školy.
A nyní k té solidaritě kolem
koronaviru. Kde se vzal, tu se vzal a je mnohem silnější než jsme si původně
mysleli. A tak se proti němu spojme. Moc toho udělat nemůžeme, my obyčejní
občané, ale i to málo je dobré. Tím myslím dodržování hygienických opatření,
ochrana svého zdraví, a pokud se necítím fit, radši mezi lidi nejdu. Lidé,
kteří jsou v karanténě, jsou v nezáviděníhodné situaci. Jsou zavření
doma a mohou mít problémy s nákupem nebo s vyzvednutím léků
v lékárně. Určitě se najde způsob, jak těmto lidem vyjít vstříc a přitom
zachovat pravidla bezpečnosti. Solidarita je cesta, jak si můžeme navzájem
pomoci.
A nakonec bych si vypůjčila slova
Quintuse Flaccuse Horatia: „Vždyť se i o
tebe jedná, když sousední stavení hoří.“
A to je pro dnešek všechno. Jak
to vidíte vy?
Komentáře
Okomentovat