Práce šlechtí člověka

Kdy začal člověk vlastně pracovat? V době, kdy byl lovcem a sběračem se o práci nedá ještě mluvit. Lovil proto, aby přežil. Totéž ženy. Sbíraly plodiny k přežití. V neolitu postupně začal člověk přecházet od lovu a sběru přírodních plodin k pastevectví a zemědělství. Začal tedy pracovat! Vyráběl keramiku, šperky, vrtal, brousil. O nějaké pracovní době si mohl nechat jen zdát. Aniž by to tušil, spadl do pasti, ve které je v podstatě dodnes. Ráno utíká do práce, večer z práce domů, a tak mu život uběhne až do dne, kdy zjistí, že je čas jít do penze. Ano, jistě. Práce je obohacující složkou života, pokud se nám povede, že děláme takové zaměstnání, které jsme vždy dělat chtěli. A nepatří sem jen umělci, u nichž to většinou takto je. Zbytek populace pracuje hlavně proto, aby mohl poplatit složenky, koupit si to či ono, však víme své.

Jenže poslední dobrou se tento pohled mění. Nejsem odborník, ale o generacích nazývanými písmeny „x, y a z“ jsem už toho četla dost. Generaci „x“ u nás nazýváme Husákovy děti a vyrůstaly v době, kdy pracovali oba rodiče a vídali se s nimi v podstatě až u večeře. Tradiční rodinné hodnoty ztrácely na váze. Zato generace „y“ se nám starším jeví jako rozmazlená a neodpovědná. Někdy neváháme použít i slovo líná. Tito lidé požadují více volného času než jejich starší kolegové. To co vydělají, investují do volnočasových aktivit. Setkala jsem se s několika z nich a přiznávám, že občas jsem jim rozuměla, občas ne. Fascinovalo mě, když mi třeba oznámili, že své rozhodnutí mi sdělí za půl roku a na můj udivený výraz dodali: „No, já si beru půlroční neplacenou dovolenou a odjíždím na cestu po Asii. Až se vrátím, tak to dořešíme.“ Většinou mi spadla čelist a popřála jsem jim šťastnou cestu. Ano, pro tuto generaci jsou peníze pouze prostředkem, nikoli smyslem práce.

Jo, vážení, svět se mění. A ne vždy k tomu špatnému. Nezapomínejme, že tato generace vyrostla v době technologického pokroku. Tudíž si mohou dovolit ten přepych! Jednak si práci vybírat nebo pracovat na půl úvazku. Hlady nezemřou. A teď si vezměte ty vymoženosti jako je práce z domova. Ne proboha, vůbec nechci říct, že ti, kteří pracují z domova, nedělají nic. Ano, pracují doma. Ale ušetří třeba čas, který jsme my, starší, strávili cestováním. Z práce do práce. Ranní špička byla mnohdy příšerná. A my, kteří jsme dojížděli do práce vlakem, určitě nezapomeneme na hrůzné zážitky z cestování. Vlak byl tak přeplněný, že lidé se mačkali na chodbičkách a odevzdaně se dívali na hodinky, kdyže se vlak už konečně rozjede. Ten míval tak často zpoždění, až se to stalo pravidlem. Na Masaryčce (Masarykovo nádraží) se pak čekalo u okénka na „zpožděnky“. Cože to bylo? Potvrzení do práce, že jsem přišel pozdě ne vlastní vinou, ale proto, že měl vlak opět zpoždění.

A teď se podívejte, kolik mladých lidí trpí syndromem vyhoření. Moje generace to neznala. Jak jsem se dočetla, osoby trápí chronický stres a nedaří se jim zvládat vysoké požadavky zaměstnavatelů. Skoro se mi chce říct, jestli to není rouhání nebo móda. Kdo tímto syndromem netrpí, není prostě IN. Na jedné straně máme méně namáhavou fyzickou práci, možnost pracovat z domova, delší dovolenou, a přesto jsou lidé vyhořelí? Nevím. Možná se jedná o jiný stres, který jsme dříve neznali. Nebo si nemohli „vyhořet“ dovolit.

Je tedy tato generace slabší než ty dříve narození? Nebo jak to tedy je? Tahle otázka je úplně zbytečná. Není slabší ani silnější. Je prostě jiná. Žije za úplně jiných podmínek, než jsme žili my a musí se vyrovnávat s úplně jinými překážkami než my. A ruku na srdce. Neslýchali jsme i my od svých rodičů a prarodičů stejné připomínky? Jistě, že ano. Každá generace je originální a každá měla své ideály. Každá je také ovlivněna okolnostmi, ve kterých se vyskytuje. A tak i dnes končím citátem. „Každá generace si představuje, že je inteligentnější než ta, která byla před ní, a moudřejší než ta, která po ní přichází. George Orwell – anglický spisovatel a novinář.

A jak to vidíte vy?