Jste pořádní, aneb máte rádi uklizeno?

Dnes jsem se pustila do generálního úklidu. Uf! Nedělám to pořád, ale běžný úklid poměrně často. Mám totiž kolem sebe ráda pořádek. Domov, kde trávím stále více času (stárnu J ), je můj bezpečný životní prostor, a já se v něm ráda cítím dobře. To pro mě znamená, že mám kolem sebe uklizeno. Samozřejmě, nic se nesmí přehánět. Ono z takového uklízení může vzniknout i fóbie. Měla jsem jednu přítelkyni, která touto „poruchou“ trpěla. Každou sobotu uklízela jak divá. Odtahovala sama starožitný nábytek, vytírala, „píglovala“ i několik hodin. Kvůli tomu vstávala už v šest hodin ráno, aby si vše mohla připravit. Přesunout nábytek, vyndat všechna leštidla a prachovky, a co já vím co ještě. Ke stáru už ten těžký nábytek odtahovat sama nezvládala, a proto si koupila nábytek ratanový, tedy lehoučký na odtažení, a následný úklid. Ten starožitný prodala silně pod cenou, protože se ho potřebovala rychle zbavit. „Proč si nevezmeš paní na úklid?“ ptala jsem se jí, neb dotyčná byla majitelkou tučného konta. „Protože nikdo neumí uklízet tak dobře jako já,“ říkala nešťastně a už běžela do drogerie pro další čisticí prostředky. Jednou jsem byla u ní na návštěvě a šla si umýt ruce do koupelny. „Že nevíš k čemu je ten hadříček u umyvadla?“ ptala se mě. „Ne,“ zakroutila jsem hlavou. „No přece, aby si po sobě utřela ty kapičky, co na umyvadle zůstaly. Pěkně dosucha, aby to hezky vypadalo.“ Co k tomu dodat?

S jedním jsem s ní ale zajedno. Než si uvařím dobrou kávu, mám ráda kolem sebe čisťoučko. Kafíčko si většinou dám, až když mám kolem sebe pořádek. Tak to prostě mám já. Vím ale, že někdo v této činnosti smysl nevidí. „Bordel“ mu nevadí, naopak, má v něm určitý systém. Pokud tak tomu je, proč ne? Jiná moje známá vyhrožovala své dospívající dceři, že jí k vánocům koupí vidle, aby mohla ten binec ve svém pokoji odhrnovat na jednu hromadu. Jinak se totiž málokomu podařilo do pokoje vstoupit. Další kamarád každý čtvrtek večer vysvětloval trpělivě dospívajícímu synovi, aby si laskavě uklidil ve svém pokoji, neb každý pátek chodila paní uklízečka k nim domů uklízet. Kam oko dohlédlo, všude se válely haldy papíru, účtenky staré jako Metuzalém, zbytky jídel atakdále, atakdále. Dalšího mého kamaráda donutila nepořádnost manželky až k rozvodu. Jen tak na okraj! Pod postelí se nacházelo asi dvacet hrníčků s plesnivým povlakem. Dotyčná pila před usnutím bylinkový čaj a hrnek po vypití strčila pod postel. Další den si vzala nový a tak se tam kupily a kupily podobně jako nádobí ve dřezu. To myl její manžel, když už nebylo v čem vařit. Také slupky od brambor nechávala na stole, jen je postrčila dál a klidně se jala krájet cibuli. Myslíte si, že si vymýšlím? Ne. Vážně jsem to viděla na vlastní oči.

Takže žádné extrémy, vážení. Nejlepší je zlatá střední cesta. Anebo, ať si každý žije podle svého. Každému to vyhovuje jinak. Ale ne nadarmo moje babička říkala: „Kdo má pořádek v domě, má ho i v sobě.“ Ono vůbec není občas na škodu uklidit si i v sobě. Má to totiž blahodárnou energii. Takový úklid v duši může přinést i obyčejná procházka. To byste se divili, jaké zázraky dovede! Do těla se vyplavují endorfiny, hormony štěstí a dobré nálady. A zadarmo. Nic to nestojí. Dále doporučuji vyhodit staré krámy. Haraburdí. Já vím, moc se nám do toho nechce, ale mnohdy jsou to jen lapače prachu. Takový porcelánový jelínek od vzdálené pratety ke svatbě už nám stejně dlouho pije krev. Takže odvahu! Šup s ním do koše. Prateta už nežije a stejně nás pořád pomlouvala. Zároveň s jelínkem skoncujte i s negativními myšlenkami. Nic nám nedávají, spíše naopak. Takže pozitivně, přátelé. Najděte si čas na rodinu, přátele a koníčky. Někdy nám zvedne náladu i uplést si svetr nebo vycházky s vnoučaty. No, prostě se snažte být psychicky v pohodě. Ať už s dobrou knihou nebo procházkou v lese. A propos, kdy jste naposledy slyšeli zpět ptáčků?

Abych to shrnula. Jednoduše řečeno úklidem fyzických prostor můžeme pomoci tomu, abychom se cítili lépe i na duši. Doma si nechte jen ty předměty, které jsou pro vás zdrojem radosti a příjemných pocitů. Věci, které nepoužíváte a ke kterým nemáte vztah, které vás vysávají jako upíři, bez milosti vyhoďte. Nikdo přece nechce žít v muzeu. A doma by se měl člověk cítit prostě doma. A proto ráda uklízím. Dává mi to pocit, že jsem si uklidila nejen v bytě, ale zároveň i v duši. A pak si to dobré kafe v hezkém porcelánu uvařím a vypiju za odměnu…

A jak to vidíte vy?